Bylo pár minut před sedmnáctou hodinou, když se do kopce po Březnické ulici hrnuly tisíce fanoušků zlínského hokeje k zimáku. „Je mi jedno, jak to utkání dopadne. Já jsem si přišel zavzpomínat na neuvěřitelně nadaného a skromného hokejistu a člověka, jakým Karel Rachůnek byl," sdělil z fandů Petr Matásek.

Těsně před zápasem nezůstalo jediné sedadlo ani jediné místo na stání volné a naplnila se tak předpověď, že zápas bude skutečně vyprodaný. Lidé netrpělivě očekávali na nástup hokejistů na led a prezentace fotek na kostce nad ledem jim připomínala hokejový příběh bývalého zlínského obránce Karla Rachůnka.

Na některých divácích bylo vidět silné dojetí. „Je to více než rok, co zemřel, ale při pohledu na jakýkoliv záznam zápasu nebo na jeho fotku to strašně bolí," přiznala asi dvacetiletá fanynka na stadionu. Když odbilo 17 hodin a patnáct minut, na kluziště vyjeli domácí borci ve speciálních žlutých dresech, naproti nim v červeném hráči Lokomotivu Jaroslavl.

Do uvedení vzpomínkového programu, jehož vrcholem bylo vyvěšení Rachůnkova dresu s číslem 4 ke stropu stadionu, se pustil herec Martin Dejdar. „Jsou lidé, kteří toho dokázali hodně, ale zapomíná se na ně po smrti brzy. Jsou ovšem i tací, na které se nezapomene nikdy. A takovým člověkem byl přesně Karel Rachůnek. Jeho dres s číslem 4 už ve Zlíně nikdy nikdo neoblékne. Karle, děkujem!" zakřičel do mikrofonu Dejdar a odstartoval skandování všech diváků.

Vzápětí na led nastoupili bývalí Karlovi spoluhráči z klubů, ale i ze reprezentace. Nechyběl ani Jaromír Jagr či Patrik Eliáš. Všichni společně sledovali bratry Ivana a Tomáše Rachůnkovy, kteří společně uvázali a vysunuli bratrův pamětní dres ke stropu.

Přesně v půl šesté odstartovalo zápas úvodní buly, ve kterém se proti dvoumetrovému borci v červeném dresu postavil malý Matěj Rachůnek, Karlův syn. Pochopitelně jej vyhrál a zápas mohl začít. Po celou dobu zápasu stadion skandoval tradiční domácí pokřiky, kterými hnali dopředu zlínské Ševce, ale často také vzpomínal. „Kááárel Rachůnek!" zaznělo nesčetněkrát nabitým stadionem. Když se domácí kotel pustil do vyvolání mexické vlny, objela stadion vždy minimálně pětkrát. Nezapomnělo se ani na hosty, kterým fanoušci Zlína hlasitě projevili podporu svým skandováním.

Zápas vyhrálo ruské mužstvo 4:1, ale na tom zřejmě drtivé většině fanoušků vůbec nezáleželo. Zlínští hokejisté po utkání věnovali své dresy několika šťastlivcům, kteří stáli dostatečně blízko u mantinelů. Ještě několik minut po závěrečné siréně lidé na tribunách stáli a skandovali. Kluziště bylo prázdné a davy fanoušků už se tlačily ze stadionu ven a mizeli v ulicích Zlína. Karel Rachůnek z jejich srdcí ale rozhodně nezmizí.

Související Benefiční utkáni PSG Zlín - Lokomotiv Jaroslavl: I bez hvězd vyhrál Jaroslavl

Provozní ředitel HC PSG Zlín David Navrátil: Nejnáročnější z příprav bylo bělení ledu

Zlín Páteční benefiční utkání odedřeli nejen hráči na ledě, ale také desítky pořadatelů, techniků a dalších zaměstnanců klubu. „Bylo to opravdu velmi náročné," říká provozní ředitel klubu David Navrátil.

Jak složité bylo nachystat stadion na toto utkání?

Velmi. Opravdu. Nejnáročnější pro nás bylo zejména bělení ledové plochy. Do toho jsme se pustili ve čtvrtek v 11 dopoledne a trvalo až do páteční šesté hodiny ranní. Za to patří všem provozním zaměstnancům velké poděkování. Z dalších povinností se dá zmínit zakrývání reklam, harmonogram celého programu, organizace rozbruslení a další.

Kolik lidí se podílelo na přípravách a zajištění bezpečnosti?

Přesné číslo nedokážu říci, ale opravdu hodně. Utkání bylo vzhledem k počtu diváků vyhodnoceno jako rizikové a navíc jsme se museli postarat o složité parkování, protože lidí byla pochopitelně spousta.

Šlo o největší sportovní událost, kterou jste kdy na stadionu organizovali?

Neřekl bych. Například pořádání dívčího mistrovství světa pro nás bylo organizačně mnohem náročnější.

Včerejší zápas byl z pohledu organizace spíše chaotičtější.

Společně se zápasem skončilo také soustředění jaroslavlského klubu. Bylo těžké splnit jejich technické podmínky?

Nic mimořádného to nebylo. Nějaký čas a energii to pochopitelně stálo, ale jsou to profíci, kteří vědí, co chtějí. A to přesně jsme jim byli schopni poskytnout.