V takovém zmatku mnozí potřebují nějaký maják, o který je možné se opřít. Mohl a měl by jím být prezident republiky. Je tomu tak u našich sousedů, kde Zuzaně Čaputové věří 83,5 procenta lidí. Nedělá nic zázračného, jen vyjadřuje sounáležitost a vděk zdravotníkům, klade důraz na dodržování právního rámce exekutivních opatření.

Miloš Zeman nadává opozici a novinářům, oznamuje, že republika bude zadrátována celý rok, zve si na dýchánky do Lán své poradce a zastává se kancléře, který si krátí chvíle zabijačkovým veselím v Osvětimanech.

Tohle papaláštví je v příkrém rozporu s inauguračními Zemanovými sliby, že bude hlasem dolních deseti milionů. Ani ťuk. Po druhém zvolení už je nepotřebuje, a tak na ně kašle. Bližší mu je Mynářovo prase než empatie ke všem obyvatelům ČR, kteří poctivě dodržují omezující nařízení. Není divu že si od svých dlouholetých oponentů vysloužil drsná slova odsudku.

Přejeme si snad prezidenta, jemuž bývalý premiér Topolánek nadává do ubožáků a sr.čů? Který pohrdá lidmi a vytírá si s nimi pr…? Já tedy ne. Doufám, že si příště zvolíme osobnost, vůči níž by si něco takového nedovolil ani nejsprostší Valach pod sluncem. Neboť byť by s ní nesouhlasil, respektoval by ji.