Kabinet reaguje na soudní rozhodnutí. Podle něj totiž může občany v takhle těžkých dobách omezit za daného stavu právě jen vláda. Je to špatný nápad.

Řekněme, že máti vylaje své ratolesti za to, že se plácá v bahně na dvorku. Když mu vyčítá nezbednost podruhé, dítě se ohradí: „Ale máti, já se teď neplácám v bahně na dvorku, nýbrž na zahrádce!“

Smysl soudního rozhodnutí je tento: V krizi se může vláda chopit mimořádných pravomocí. Může vydávat jinak nemyslitelné příkazy a zákazy. Musí se však držet přísně ducha i litery ústavy a zákona.

Pro novou snahu obejít ducha zákonů není omluva. Pochopitelná však je. Opozice i komunisté chtěli být zas po čase ve flóru. A tak rozumná žádost o prodlou-žení stavu nouze padla. Doba byla vcelku nesmyslně zkrácena o týden. Andrej Babiš a jeho tým se obávají, že když všechna tabu padnou, epidemie se znovu rozjede a nikde nebude záchranná brzda.

Tady ale účel nemůže světit prostředky, tím spíše, že vláda si zatím vedla více než obstojně. Neexistuje ani náznak, že by zneužila mimořádnou moc. Ministři sice dělali leckdy zmatky, chovali se a mluvili slušně, pokorně a většinou rozumně.

Jistě, právníci mohou nový návrh napsat tak, aby vypadal stravitelně a skoro liberálně. Poslanci by však pro něj přesto neměli hlasovat. Pro další prodloužení mimořádného stavu si má vláda dojít do sněmovny.