Zametají chodníky, vozí na korbě cisterny s vodou na zalévání zeleně, v zimě odhrnují sníh, odvážejí odpadky nebo převážejí stavební materiál. Možností, jak použít malé nákladní vozy značky Multicar, je spousta.
V kabině i motor
O pozoruhodném předchůdci typu 22, který zatáčel po naklonění těla řidiče na jednu či druhou stranu, napíšu později samostatný článek. Nyní bude řeč o oslavenci, který má naprosto nezaměnitelnou čelní siluetu. Kabina pro cestující totiž zabírá jen jednu polovinu třídě. V té druhé je uložený vznětový čtyřdobý vidlicový dvouválec chlazený vzduchem.
Vůz si můžet prohlédnout v naší komentované fotogalerii. Stejně jako jeho předchůdce a následovníka
Je tedy logické, že se dovnitř vešel pouze jeden člověk. V kabince už měl k dispozici sedačku a klasický volant. Na palubní desce se nacházely dva přístrojové ukazatele. Jeden pro zobrazování tlaku oleje, druhým byl rychloměr. Sice na něm byla stupnice do 60 kilometrů v hodině, ale fakticky bylo vozidlo schopné dosáhnout maximálně na tempo 23 kilometrů v hodině.
Jízdní záběry plně naloženého vozu Multicar M 22 můžete vidět zde:
Pohonná jednotka měla zdvihový objem pouze 800 cm3 a zpočátku poskytovala maximální výkon 15 koňských sil. Posléze po různých konstrukčních úpravách se výkon agregátu, který vyvinula rakouská firma Warchalowski specializující na malé traktory, zvýšil na osmnáct koní. Točivý moment se prostřednictvím čtyřstupňové plně synchronizované převodovky přenášel na zadní kola.
Do měst byl Multicar 22 ideální
Celková délka vozidla, které bylo schopné uvézt dvoutunový náklad, činila 3500 milimetrů. Díky šířce pouze 1360 milimetrů se mohl pohybovat i na chodnících.
Za kabinu se většinou montovala korba s rozměry ložné plochy 2000x1200 milimetrů. Verze s možností sklápění korby pouze na jednu stranu nesla přídavné označení M. Pokud se jednalo o třístranný sklápěč, pak se v názvu objevilo písmeno D. Typ L byl doplněný o hydraulické zařízení pro nakládání těžkých předmětů. Ovšem základní varianta byla P. V tomto případě se jednalo o pevnou plošinu, na kterou šlo namontovat nejrůznější nástavby. Nejčastěji šlo o cisternu nebo žebřík.
Ve výbavě auta, které mělo oprávnění pro jízdu na veřejných komunikacích, byla tlumená i dálková světla, blinkry, koncová a brzdová světla. Chybět samozřejmě nesmělo ani osvětlení registrační značky.
close
info
Zdroj: Se svolením Multicar
zoom_in
Nástupce s dvoumístnou kabinou
Multicar 22 se vyráběl od roku 1964 do roku 1975. Za oněch jedenáct let jich vzniklo přibližně 42 500 kusů.
Následnými model byly 24 a 25. Kabina už byla dvoumístná, stoupal výkon motoru. Dnes německá společnost Hako, pod kterou značka Multicar spadá, nabízí typy M 29, M31 a M41. Jejich nosnost již dosahuje hranice šesti tun a posledně jmenovaný typ lze dokonce zatížit nákladem s hmotností 7,5 tuny.
