"Ve stanici Brumov ujel železničářům zrovna posunovaný nákladní vůz s kulatinou," začal vzpomínat tehdy sedmadvacetiletý Milan Mituník, který jel osudné ráno z práce ve slavičínské Zbrojovce. U železničního mostu do sebe oba vagony narazily, a klády zmařily životy jedenácti cestujících. Srážku s vagonem plně naloženým dřevem přežilo osm lidí, z toho jen jedna žena vyvázla úplně bez zranění. Další měli fyzické i psychické následky mnohdy na celý život. "Byl to první ranní vlak, který vezl hlavně mladé ze zábavy. Po tom nárazu mi tekla krev z uší a také jsem špatně viděl. Zrak se mi zlepšil až po operaci, ale od neštěstí pořádně neslyším," krčil rameny Mituník.

Nehoda se stala 28. dubna 1957 ve 3.42 hodin, přesně tehdy se zastavily jeho rozdrcené hodinky. "Chodil jsem tři měsíce jako ve snách a všechno mi bylo cizí. Chtělo se mi pořád spát. Probraly mě vždycky na chvíli jen skotské střiky," vzpomínal Mituník na dobu, kterou strávil ve zlínské a kroměřížské nemocnici. Zpátky do práce nastoupil až po půl roce. Rok se léčila s otevřenou zlomeninou nohy a dalšími komplikacemi tehdy čerstvě osmnáctiletá Jiřina Jelínková. "Jela jsem si pro věci do Rožnova, kde jsem přes zimu pracovala. Měla jsem v plánu s sebou vzít i jedenáctiletého bratra, ale nechtělo se mu vstávat. Naštěstí," oddechla si i po letech Jelínková, která má od srážky také ochrnutou ruku.

Jelínkovou vynášel z vlaku tehdy třiadvacetiletý Alois Hnaníček. "Na ní leželi ještě tři chlapci, všichni mrtví," líčil muž, který dosud bydlí v domě blízko trati. Tehdy jej vzbudil otec, že se něco děje, a že musí jít rychle pomáhat. "Byli tam naskládaní jak zajíci na honu," ukazoval Hnaníček na místo, kam mrtvé a zraněné vynesli z vlaku a kde teď stojí kříž věnovaný památce neštěstí. Sám si také možná proto, že nebyl na rozdíl od zraněných v šoku či bezvědomí, nese celoživotní psychickou újmu. "Jezdil jsem pracovat na důl do Ostravy. Mistr mě ale nechal dělat jen lehčí práce. Věděl, že bych psychicky náročnou těžbu nezvládl," uzavřel Hnaníček.

Za nedbalost při posunování nebyl podle pamětníků nikdo potrestán. Vzpomínky jsou ale i po padesáti letech čerstvé a tak se zítra slouží v místě tragédie od 15 hodin mše svatá věnovaná všem obětem.