Letošní červen patřil v pražském Klementinu k jedněm z nejteplejších v historii. S průměrnou teplotou 21,2 stupně Celsia byl sedmým nejteplejším červnem od roku 1775. I v celém Česku byl podle předběžných údajů Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) uplynulý měsíc výjimečně teplý. V republikovém průměru teplota dosáhla necelých 18 stupňů.

Extrémní vlny veder zažili Češi i v polovině července loňského roku, kdy svá maxima zaznamenala téměř stovka ze 160 meteorologických stanic, kde se měří třicet let a více. Nejvyšší teploty tehdy vystoupaly až nad 38 stupňů.

Podle statistik Českého hydrometeorologického ústavu v zimě postupně klesá počet ledových dní, kdy se teplota drží celý den pod nulou. Těch bývalo v 60. a 70. letech 20. století ročně kolem čtyřicet, průměr posledních deseti let už klesl na 23. Naopak postupně roste počet tzv. letních dní, kdy teploty dosahují nejméně 25 stupňů Celsia. V zatím rekordním roce 2018 jich meteorologové zaznamenali 74, přičemž v 60. a 70. letech 20. století byla takových dní průměrně za rok ani ne polovina.

Nejen s vysokými teplotami, ale i s dalšími klimatickými extrémy se setkáváme čím dál častěji. Podle Radima Tolasze z Oddělení klimatické změny ČHMÚ odborníci již delší dobu pozorují takzvané zvyšování extremity klimatu. „Jde hlavně o výskyt a intenzitu horkých vln, bouřkových situací, vichřic, vyšších úhrnů srážek, ale i suchých period a naopak se snižují tzv. studené vlny, dny s mrazem a podobně,” popsal změny Tolasz.

Zatímco počasí je aktuální stav atmosféry, který se v dané oblasti skutečně vyskytuje a může se měnit z hodiny na hodinu, klima je průměrný dlouhodobý stav počasí, tedy stav, který můžeme očekávat.

Všechny meteorologické události mají podle Milana Vítka z projektu Fakta o klimatu více příčin. „Roli hraje i náhoda - počasí je do určité míry chaotické,” uvedl Vítek.

Změna klimatu podle něj může mít vliv i na pravděpodobnost a intenzitu události i její dopad na osoby, majetek a přírodu. „Například každá vlna veder, k níž dnes na světě dojde, je v důsledku změny klimatu způsobené člověkem intenzivnější a má vyšší pravděpodobnost výskytu,” vysvětlil.

Teplé a suché počasí také zvyšuje nebezpečí vzniku požárů, a to zejména v lesích, na loukách nebo v jiných přírodních lokalitách. Vyšší pravděpodobnost, že začne hořet, nastává kromě dlouhotrvajícího sucha a vyšší teplotě také při nízké vlhkosti organické hmoty, nižší vlhkosti prostředí a vyšší délce a intenzitě slunečního svitu. I přes to je však nejčastější příčinou vzniku požárů lidská neopatrnost, například při rozdělávání a manipulaci s otevřeným ohněm, vypalování trávy nebo kouření ve volné přírodě.

Ničivé povodně

Další z přírodních katastrof, která Česko opakovaně zasahuje, jsou povodně. Povodeň v roce 1997, která postihla převážně Moravu, vyžádala si padesát lidských životů a škody přesahující 60 miliard korun, ukázala také na nepřipravenost státních i soukromých institucí, chybějící protipovodňové plány a opatření. Při povodních v Čechách o pět let později byly mnohé z těchto nedostatků odstraněny, přesto přišlo o život 17 lidí a škody dosáhly výše zhruba 73 miliard korun.

Méně časté než povodně jsou v Česku vichřice nebo tornáda. To zatím nejničivější se v červnu 2021 prohnalo sedmi obcemi na Břeclavsku a Hodonínsku. Zemřelo šest lidí.

Minimalizace škod extrémních klimatických jevů není snadná. Jak upozorňuje Tolasz, na změny je nutné se adaptovat. Jedná se ale o dlouhodobý proces, který zpravidla reaguje na minulé události a tím snižuje škody do budoucna. Příkladem může být zvyšování povodňových hrází či projektování poldrů po povodních. „Je však třeba se zamýšlet i nad samotnou příčinou těchto doprovodných jevů změny klimatu, což jsou emise skleníkových plynů a starost o ekosystémy, které skleníkové plyny částečně pohlcují, jako jsou lesy, zemědělská půda, oceány a podobně,“ upozornil Tolasz.

Adaptace na změny a snižování vlivu člověka na klimatický systém se přitom vzájemně ovlivňují, nedostatek v jedné části zvyšuje náklady na tu druhou a naopak.