„Dá se říci, že s lidmi dělám a tak si zde ve volném čase od nich odpočinu. Schválně chodívám v pracovní dny a nejlépe za škaredého počasí,“ uvádí štíhlá blondýnka pracující jako policistka. Lenčin doprovod tvoří třicetikilogramový pes bullteriér – a možnost pouštět ho volně, je jedním z důvodů, proč volí návštěvnicky méně frekventované časy.
Léto jak má být
„Těžko říci, jestli to už není jedno? V poslední době nevidíme moc rozdíl mezi nedělí a pondělím nebo mezi červencem a říjnem,“ líčí Pavel, jenž ve výšce 1324 metrů pracuje. Je dispečerem u horské služby, pro kterou prakticky „okurková sezona“ neexistuje. I letošní letní období znamená pro její členy hodně práce. Byť naštěstí bez závažnějších případů.
V jednom se pak Lenka i Pavel shodují s Markétou otáčející se za pípou v turistické Bezručově chatě: „Léto bylo konečně takové, jak má být!“
Tedy sice samozřejmě teplé, ale i proměnlivé s dostatkem vláhy. Narozdíl od těch předešlých, horkých a suchých, které lidé z „Lysé“ nemusí stejně jako plískanice a mizernou sněhovou nadílku v zimních měsících.
„Se zákazníky to však letos bylo horší. Lidé zřejmě pořád zůstávali zastrašení z koronaviru. A spousta si z doby nouzového stavu taky zvykla nosit své vlastní svačiny,“ tvrdí výčepní a provozní Markéta.
Rána patří nadšencům
Bezručova chata, jak připomíná, byla po jarním povolení prodeje z výdejních okének asi první podnik, který ho zavedl. V zimě ovšem už okénko neobnoví.
Rána, ty patří na vrcholu „Lysařům“. Nadšencům chodícím tady co nejčastěji. „Ivanka slavila týden nazpátek svůj čtyřtisící výstup. A to není rekordmankou,“ říkají v turistické chatě. Ta se druhý říjnový čtvrtek jakžtakž zaplňuje okolo poledne. To se také poprvé ukazuje sluníčko (tento den svítí jen půl hodiny a průměrná teplota není ani pět stupňů nad nulou).
I nahoře se samozřejmě řeší čínská nákaza; hlavně v podobě dóz s dezinfekcí a připomínky nasadit roušky uvnitř. „Koronavirus mám za sebou! Kdoví, kde jsem ho na jaře chytil? Možná ve vlaku, když cestou pětkrát přesedám: Opava - západ, Opava - východ, Svinov, Kunčice, Frýdlant nad Ostravicí,“ líčí Oldřich, jeden z „Lysařů“. Má jednasedmdesát let.
Dvakrát i třikrát do týdne
U piva sedí v turistické chatě (jinam z přesvědčení nevstoupí!) s o pět let starším Honzou z Ostravy-Poruby. Ten si dává becherovku a prozrazuje, že na Lysou horu chodívají i dvakrát i třikrát do týdne. „Dneska z Malenovic,“ podotýká s tím, že asi nejméně preferovaná cesta bude „po červené“ Beskydské magistrále z Visalají. Snadná, ale prý z těch nejdelších.
Beskydská královna i její milovníci teď už čekají na sníh. „První se objeví brzy, ale rychle sleze. Pořádná zima začíná až s tím třetím,“ přibližuje své zkušenosti Markéta z Frýdlantu. Ta v práci na chatě zůstává celý týden, dalších sedm dní je doma. „Ale i tak si tady ve volnu vylezu,“ konstatuje pamětnice starých časů. A již zrušeného lokálu zvaného Šantán.
Dolů je to horší…
…míní Pavel z pozice dispečera beskydské horské služby. Ta má tři pracovní obvody: Pustevny, Javorový a Frýdlant nad Ostravicí. Lysá hora spadá pod ten poslední uvedený a stálá záchranářská pohotovost vyráží v pracovních dnech v případě potřeby z města. Nahoře jsou její členové – dobrovolníci – jen o víkendech. „Letos byl největší nápor turistů v první koronavirové vlně. Když to lidi už doma nebavilo a utíkali do přírody,“ říká dispečer. Hodně úrazů se podle něj v okolí Lysé hory stává při sestupech a nejčastěji to jsou pády či podvrtnutí. „Ale i cestou nahoru může nastat kolaps, třeba, když se v horku správně nepije. A při některých úrazech hraje roli i alkohol,“ upřesňuje Pavel. Horská služba, jak dodává, přechází na zimní režim, obnovuje techniku, kontroluje „svozové“ prostředky a další vybavení, členové se doškolují… A věří, že letošní zima bude po pěti minulých mizerných konečně to opravdová!