Návštěvníci tu obdivovali třeba kolesové rýpadlo KU800 pro těžbu skrývky. Svou výškou 51 m by dosáhlo až k vyhlídkové plošině petřínské rozhledny a za hodinu odtěžilo tolik zeminy, že by naplnila čtyři 25metrové plavecké bazény.

Nebo korečkové rýpadlo RK5000. Tenhle kráčející obr pohybující se pomocí zvonu po přímé kulové dráze dokázal popolézt o půl metru na jeden krok. Stroj vážící 5,5 tisíce tun tedy asi jako 76 elektrických lokomotiv, dokázal vytěžit 2 000 kubíků zeminy za hodinu. Těžaři měli pro zájemce připraveny specializované trasy po lomech, ale i po rekultivovaném území.

Hořlavý kámen

Historie těžby uhlí v severočeské pánvi sahá do 15. století. Nejstarší písemná zmínka o těžbě "hořlavého kamene" pochází z roku 1403. Rozvoj těžby souvisel s výstavbou železnic v polovině 19. století. Na přelomu 19. a 20. století těžily v oblasti severozápadních Čech desítky hlubinných dolů a začaly se objevovat i první povrchové doly. V roce 1945 existovalo v prostoru severočeské hnědouhelné pánve 34 hlubinných a 24 povrchových lomů. Hlubinné doly postupně ustupovaly povrchovým velkolomům, kterým padlo v poválečných letech na severu Čech za oběť přes 80 obcí, včetně historického města Most. Povrchová těžba uhlí zcela přeměnila tvář severních Čech. Z rozsáhlých oblastí se stala měsíční krajina s haldami všude kolem. Poslední hlubinný důl Dolní Jiřetín - Centrum byl uzavřen v roce 2016.

V severočeské pánvi se těží asi 80 procent hnědého uhlí v ČR. Po pádu komunistického režimu přišel výrazný útlum těžby a díky rekultivacím se začala krajina proměňovat. Územní ekologické limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách stanovilo usnesení vlády v roce 1991, aby zaručilo městům a obcím, pod nimiž leží uhlí, že nebudou kvůli těžbě zbourány, a chránilo zbytky přírody i dopravní a technické infrastruktury severočeské hnědouhelné pánve. Kabinet Bohuslava Sobotky v roce 2015 rozhodl, že se posunou limity těžby na dole Bílina. Mostecké zastupitelstvo souhlasilo s pokračováním těžby uhlí na lomu Bílina do roku 2035.

Na místě současného hnědouhelného velkolomu ČSA, kde se s ukončením těžby počítá kolem roku 2024, by měly vzniknout plochy pro bydlení, skleníky, solární park, průmyslové zóny a velké jezero, v němž se budou chovat ryby. Část území bude ponecháno přírodě. Uhelná komise doporučila konec hnědého uhlí v České republice v roce 2038.

Záchranou byly rekultivace

Výsadba stromů, lesních porostů a plán vytěžené doly zatopit se ukázaly jako nejlepší řešení. Prvním severočeským jezerem byla Milada. Voda do míst, kdy kdysi byly tři obce, proudila deset let. Dnes si letní rekreanti mohou vybírat i ze tří umělých mosteckých jezer. K Benediktu a Matyldě se v roce 2020 přidalo jezero Most, které se začalo napouštět v roce 2008 vodou z přivaděče od řeky Ohře. Jezero má hloubku přes 70 metrů, průhlednost vody až 8 metrů a rozlohou je větší než Máchovo jezero - je široké 1,9 kilometru a dlouhé 3 kilometry. V budoucnu se plánuje zatopení dolů ČSA a Bílina, ze kterých vzniknou ještě větší vodní plochy, než je jezero Most. Mostecko tak jednou bude součástí soustavy velkých jezer, které budou zdrojem kvalitní pitné vody, solární energie a ideálním místem pro rekreaci, bydlení, ale i nové druhy podnikání.

Dvacet milionů let starý svět

Třetihorní zkameněliny se na našich hnědouhelných dolech sbíraly více než 150 let.

Vzácné zkameněliny, mezi nimi i „sloní uši“ z Dolů Bílina, darovaly Severočeské doly Národnímu muzeu v Praze, když slavilo 200. výročí od založení. Sbírka obsahovala na čtyři tisíce kusů kvalitních fosílií z jílovitých a písčitých usazenin takzvaného bílinského jezera, které se vytvořilo v severních Čechách před 20 miliony lety. Mezi fosilními rostlinami bylo identifikováno na 150 rodů z dnešního pohledu exotických rostlin a bohatý soubor hmyzu a obratlovců včetně zkameněliny žáby nebo vodní či bahenní želvy. Z flóry patří k nejzajímavějším zkamenělina rostliny s názvem sloní uši Dvořákovy, která je pojmenována po svém nálezci a jinde na světě se nenachází.​​ zdroj: Deník a ČTK