Zatímco první jarní vlnu přečkal doma, v té druhé už musel Štěpán Goiš povolání herce a inspicienta na čas vyměnit za fyzicky náročnou práci.

„Říkal jsem si, že již nechci podstoupit ty tři měsíce nic nedělání jako v první vlně, která nastala na jaře. Proto jsem se rozhodl najít si nějakou dočasnou brigádu,“ začal své vyprávění Štěpán Goiš.

Tu našel u Pošty bez hranic v depu ve Zlíně.

„Víceméně to pro mě byla zásadní změna. Musel jsem vstávat brzo, což já nejsem úplně ranní ptáče (smích), a hlavně to byla manuální práce. Nosil jsem dvaceti až 30kilové balíky osm hodin v kuse. Takže jsem si musel zvyknout na úplně jiný režim a také na fyzickou práci,“ pokračoval.

Za novou zkušenost je ale Štěpán Goiš nesmírně vděčný. Na brigádu v depu i na lidi, kteří se na pár týdnů stali jeho novými kolegy, bude vzpomínat.

„Když jsme začali před nedávnem znovu zkoušet v divadle, byl jsem trochu nesvůj, že jsem zase zpět. Za tu novou pracovní zkušenost jsem byl strašně rád, posunuly se mi vnitřní hranice. Zjistil jsem, že jsem schopný i jiných věcí. Do depa jsem šel s určitým očekáváním, co to bude za práci a jací tam budou lidé, ale musím říct, že jsem se tam cítil moc dobře. Všichni mě tam přijali skvěle a práce mě bavila. Vystoupil jsem z jakési sociální bubliny, vstoupil jsem do úplně jiného světa, který mě ale dokázal, také svým způsobem naplnit,“ konstatoval mladý herec a jeden s inspicientů Slováckého divadla Štěpán Goiš.

Také pro jeho kolegyni, herečku Petru Staňkovou, byla několikatýdenní práce v Zásilkovně novou zkušeností.

„Vzhledem k tomu, že při práci herečky chodím na brigádu pořád, druhá je v gastronomii, tak jsem zvyklá i na manuální práci. Ale restaurace byly také zavřené, proto jsem musela hledat něco dalšího. Změna to byla hlavně ve vstávání, budíček byl ve 3.20 hodin, jinak chodím na osm anebo na devět,“ podotkla s úsměvem.

Pohled na svou práci se herečce Petře Staňkové nezměnil, jen se ujistila v tom, jak moc je kultura pro život významná.

„Kultura je v dnešní době důležitější, než si lidé myslí. Kultura může formovat společnost, ať už jde o divadlo, literaturu či výtvarné umění. Nyní to poslání pociťuji mnohem silněji. Děláme lidem radost a přivádíme je na jiné myšlenky, pomáháme jim alespoň na chvíli zapomenout na jejich starosti,“ doplnila Petra Staňková, která je držitelkou ceny Slovácký Oskar za rok 2017.

I přesto, že podle protiepidemického systému se divadla divákům mohou otevřít až od druhého stupně a dle současné situace to vypadá, že tento rok už k tomu nejspíš nedojde, práce ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti se pomalu rozbíhají.

„Nyní zkoušíme tři věci zároveň, je to muzikál Jesus Christ Superstar, pak pohádka Lichožrouti a do třetice jsou to Čechovovy Tři sestry,“ shodli se oba členové Slováckého divadla v Uherském Hradišti Petra Staňková a Štěpán Goiš, a zároveň doufají, že už brzo budou lidem opět rozdávat radost.