Ahoj všichni, jmenuji se Čenda a rád vás poznávám. V této době, kdy musí být lidi furt zavření doma si moje panička usmyslela, že je to nejlepší doba na pořízení nového člena rodiny. A prý že to musí být jezevčík a nejlépe dráťák! Teda jako drsnosrstý, chápete, že jo.

To ona byla tak natěšená, že mi vymýšlela jména ještě dřív, než mě kdy viděla. A tak jsme se hledali, až jsme se našli. Teda, ona si myslela, že si mě vybere podle něčeho, kdoví čeho. Třeba, že jí mám jako počů…rat botu, nebo kousnout někam. Ale jak? Sem byl rád, že sotva pletu nohama a přelezu smeták. Navíc, moji bráchové se taky mohli přetrhnout, aby na sebe upozornili. Ale já jsem měl jasný instrukce od mého předchůdce, tudletu rodinu a žádnou jinou. Tak se to nakonec podařilo, ale museli mě pomoct, ten malej a ta malá, co je trochu větší, protože ona furt zkoumala mýho fousatějšího bráchu, jestli jí nedá nějaký znamení.

Kousal jsem teda toho malýho do roušky a nepřestával, dokud to nepochopil. No, ale nejrozhodnější byl nakonec on, můj velký páníček, ten mě držel ve svých velkých tlapách, hřál a voněl přesně tak, jak můj kámoš v nebi vyprávěl… Doma jsem pak hned usnul, jak dřevo, bylo toho fakt hodně. Haf.

Michaela Sovadinová, Fryšták