Češi jsou národ houbařů, ale ne každý je znalec. Proto je lepší sbírat jen ty houby, které bezpečně známe.
Tak například holubinky. Mezi amatérskými houbaři jsou málo známé, přitom jsou výborné chuti, ale ne přilíš lákavého vzhledu. Ale pozor, jsou mezi nimi i jedovaté druhy.
Protože holubinky ne každý sbírá, a přitom rostou poměrně hojně, nezmizí z lesa tak rychle, jako houby hřibovité, a vy tak máte šanci na pořádnou nadílku v košíku. Oproti jiným houbám mají odlišnou konzistenci a vůni, a například ve smaženici mohou být skvělým zpestřením.
A pokud by se snad někdo bál „těžkých kovů“, holubinky je v plodnicích neakumulují, naopak mohou být zdrojem zdravotně prospěšných prvků, jako jsou zinek nebo železo.
Holubinky představují poměrně bezpečné houby. Pokud si nejste jisti, že jste sebrali některou z holubinek, stačí rýpnout do třeně plodnice a jestliže vyrýpnete celistvý kousek dužniny s hladkými okraji, který se netřepí, jako například u jablka, máte jistotu, že se jedná o rod holubinek. Něco podobného jako u holubinek můžeme ještě pozorovat u ryzců, které se ale navíc vyznačují přítomností mléka.
Zdroj: https://www.houby-rostou.cz/holubinka-houba-wiki-atlas-hub/
