Celý příběh však začal mnohem dříve. Byl začátek srpna, vrchol léta, a DDM Sluníčko Otrokovice pořádalo svůj letní pobytový tábor s názvem Potomci Olympu. Několik dětí, polobohů dostalo svou první pozvánku do „Tábora dvojí krve“. Že nevíte o co se jedná? To je jedině správně, toto tajemství je smrtelníkům dobře skryto. Kromě našeho smrtelnického světa totiž existuje i svět božský, kde se i nemožné stává skutečností. Naše dva světy spolu poklidně existují, protože je odděluje Mlha - kouzelný závoj, který smrtelníkům brání spatřit co se ve světě bohů děje. A právě tato Mlha se začala hroutit a smrtelníci začali vidět nevysvětlitelné věci a mytologická stvoření, která rozhodně nikdy vidět neměli. Bohové, jak je jistě známo, tyto problémy nemohou řešit sami a potřebují proto pomoc svých napůl lidských potomků, polobohů. Proto byli povolání do "Tábora dvojí krve".

Drakiáda ve Žlutavě.
Ve Žlutavě létali draci vzduchem. A opékaly se i špekáčky

Tábor dvojí krve je místem, kde polobohové naleznou bezpečné místo pro výcvik a rozvoj svých dovedností nenápadně se pohybovat ve světě, kde Minotaurus, Medúza či Chiméra nejsou ničím neobvyklým. Také jsou zde blíže bohům, kteří pečlivě dohlíží na jejich výcvik a sem tam polobohy využijí pro uspokojení svých vrtochů… např. získat informace od Sysifa. Hlavním úkolem polobohů ale bylo zjistit, co se s Mlhou děje a pokusit se opět obnovit její účinky tak, aby svět bohů nebyl prozrazen. Tento úkol však nebyl zdaleka tak jednoduchý jak by se mohlo zdát. Nestvůry, kterých bylo všude plno se jim v tom snažily všemožnými způsoby zabránit, dokonce napadly i samotný tábor. Polobohy však tyto překážky nikterak nerozhodily a ve svém úkolu i nadále statečně pokračovali. Když se od věštkyně Moiry dozvěděli, že se musí vydat až do samotného podsvětí ukrást vodu z řeky Styx, potřebnou pro opravu mlhy, neváhali ani minutu. Po úspěšném rituálu opravy Mlhy jim vládkyně Héra za odměnu zprostředkovala rozhovor s původcem všeho tohoto zla. A světe div se, on to byl pouhý smrtelník. Polobohům se představil jako Benedikt Bouřlivý a vylíčil jim, že cítí vůči bohům obrovskou křivdu, protože se ztratilo jeho polobožské dítě, Charlie. Zlost která z něj přímo čišela byla neskutečná, nezdráhal se ani spolupráce s nestvůrami, aby uškodil bohům.

Cvičení maminek.
Maminko, buď fit aneb Když dospěláci tancují, posilují či protahují tělo

Po zjištění totožnosti Benedikta se polobohové museli ze svého tábora vydat na další výpravy, aby našli a zachránili Charlieho a zastavili řádění Benedikta. Zjištění kde se Charlie nachází jim ale příliš úlevy nepřineslo. Doupě lotofágů, kde byl lapen je děsivé místo, ze kterého se uniká jen těžko a cesta k němu je ještě horší. Plavba přes moře nestvůr, která k tomuto byla zapotřebí by zastrašila nejednoho odvážlivce, ne však naše polobohy. Moře nestvůr pro ně byla v podstatě výletní plavba a Skylla s Charybdou či jiné nestvůry v něm jen jakýmsi zkrácením dlouhé chvíle. Nucená zastávka na Krétě a setkání s Minotaurem a Medúzou už tak zábavné nebyly, ale přes všechny nástrahy byl Charlie osvobozen a stačilo ho už jen přivést k Benediktovi. To se ale nelíbilo nestvůrám, kterými se Benedikt obklopil a se kterými museli naší polobohové svést lítý boj. Návrat ztraceného dítěte a všechna spoušť okolo otevřely Benediktovi oči a svůj boj proti bohům vzdal a přísahal, že už nikdy nepozvedne meč proti bohům ani polobohům.

Technické taneční hodiny.
Technické taneční hodiny. Účastníci se učí pracovat sami se sebou

To zní jako dobrý konec, že? Bohužel tomu tak není. Někdo otevřel Pandořinu skříňku a to si žádalo opětovný návrat do Tábora dvojí krve. Na svět byly vypuštěny dlouho zapomenuté hrůzy jako závist, války, hladomor, nemoci a bohové ví co ještě. Polobohové museli opět pozvednout své zbraně a

oprášit svůj důvtip aby ony neduhy opět pochytali a zavřeli zpět do skříňky. Původní skříňka, kterou všichni známe ze starých řeckých bájí však pozbyla svou moc, a proto bylo třeba zajistit, aby byla vyrobena skříňka nová. Tu původní vyrobil vládce Héfaistos, a proto bylo logickou úvahou požádat jej, aby se o to pokusil znova. Byl to opět náročný úkol a mnoho práce dalo už jen to, aby polobohové sehnali správný materiál, ze kterého by se skříňka dala vyrobit. Naši polobohové se však ani tentokrát nezalekli a úkolu se ujali s vervou jim vlastní. Neduhy našli a zavřeli je zpět do skříňky za pomocí dávných zaklínadel od čarodějky Hekaté.

Zavřeli je ale opravdu všechny?

Veronika Pavelková, DDM Sluníčko Otrokovice