Je deset hodin dopoledne a koledníci ve Zlíně-Lužkovicích dělají poslední úpravy na svých královských korunách. "Tak už pojďme," vyzývá jeden z menších králů. Už se nemůže dočkat. Koleduje poprvé a podle maminky nemohl ani dospat. 

Kašparové, Melicharové a Baltazarové se pomalu rozcházejí, celkem čtyři skupinky králů, každá v doprovodu dospělého vedoucího, aby předali radostnou zvěst, zazpívali a potěšili všechny navštívené a jejich dveře označili křídou K+M+B+2020. 

Počasí je příjemné, nálada výborná, v mnohých oknech se pohne záclona ještě před tím, než koledníci otevřou branku a zazvoní. Ale přece jen u domu, k němuž kolem poledne králové doputovali, je něco jinak. Zatažené závěsy napovídají, že jeden ze sousedů, více než osm desetiletí starý pán, není doma.

Na zvonek u branky Baltazar přece jen zazvoní. Skutečně nikdo neotevírá. Po krátké poradě se králové rozhodnou, že i přesto zazpívají a vstupní dveře domu označí. Jsou přesvědčeni, že je to rozhodnutí správné. A to netušili, jaké dojemné překvapení je čeká. Ve dveřích je přivřena obálka, na níž je mírně nerovným písmem napsáno: "3králi vemte si to."


Pavla Romaňáková, Charita Zlín