Výsledkem Kováčova dějezpytu je edice Stavitelé katedrál, vydávaná od roku 2007. V České republice se jedná o unikátní knižní projekt, vždyť celkový rozsah šesti svazků je téměř 3500 stran, publikace obsahují více než 3000 fotografií a Kováčův obsáhlý text doplnilo 39 renomovaných historiků umění z 9 zemí.

Po pěti dílech, pojednávajících o katedrále v Chartres a umění raného a vrcholného středověku ve Francii (1), pařížské Sainte-Chapelle a dvorském umění sv. Ludvíka (2), úsvitu renesance v Evropě a dvorském umění císaře Fridricha II. (3), dílu Giovanniho Pisana a umění v Toskánsku na rozhraní mezi gotikou a renesancí (4), katedrále v Remeši jako místu určenému pro korunovaci francouzských králů (5), následuje závěrečný díl nazvaný Francouzské umění – OPUS FRANCIGENUM: katedrály remešské církevní provincie (6).

Na tomto svazku edice také spolupracovali odborníci na umění 12. a 13. století z Francie, Německa i USA a je v něm pojednáno o uměleckých hodnotách, historii i osudu katedrál ve městech Amiens, Arras, Beauvais, Cambrai, Châlons-en-Champagne, Laon, Noyon, Senlis, Soissons, Thérouanne a Tournai. Autorovi a jeho kolegům se mimořádně podařilo soustředit poznatky o středověkém umění ve Francii a Itálii jako dvou velkých tvůrčích centrech křesťanské Evropy. Poslední díl edice je rozdělen na dvě části – Kováčovy kapitoly o jednotlivých katedrálách doplňují studie autorů, kterými jsou: Dieter Kimpel a Robert Suckale (katedrála v Amiens), Stephen Murrey (ikonografický rozbor portálů téže katedrály), Willibald Sauerländer (katedrály v jiných evropských zemích jako stavební ozvěna stavitelských mistrů z Francie), Eugén Emanuel Viollet-Le-Duc (výzkum díla architekta 13. století Villarda de Honnecourt) a František Záruba (Matyáš z Arrasu a stavba katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze) – dále je součástí knihy soubor publikovaných dobových dokumentů a textových příloh obsahujících mj. Proustovu esej Smrt katedrál.

Závěrečný díl edice je obzvlášť atraktivní pro tuzemské čtenáře, neboť obsahuje údaje, které se týkají Matyáše z Arrasu, prvního stavitele katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. V kompaktně propojených kapitolách o (do současnosti nedochované) katedrále v Arrasu (Peter Kováč) a stavbě katedrály sv. Víta v Praze (František Záruba) jsou publikovány nové informace o vzniku nejvýznamnějšího svatostánku v zemích Koruny české. Objevné je sdělení ohledně časnějšího rozhodnutí o výstavbě – za milník byly dosud považovány časové a lokální souvislosti rámující povýšení pražského biskupství na arcibiskupství (rok 1344) – prokázán je však rozhodující podíl Jana Lucemburského na nabídce ke spolupráci vůči Matyáši z Arrasu, kterou téměř s jistotou král učinil během cesty po Evropě s cílem v Lucemburku (probíhala od počátku roku 1342). Jan Lucemburský se vrátil po necelých dvou letech, aby se za několik dní účastnil položení základního kamene katedrály (21. listopadu 1344), ale v historiky nepovšimnutém popř. zpochybňovaném údaji v nápisu nad bustou Matyáše z Arrasu v katedrálním triforiu je jako datum stavitelova příchodu do Čech uveden rok 1342 (!). Oba autoři navíc logicky dedukují úlohu papeže Klementa VI. v této záležitosti, neboť během své kariéry byl ještě jako Pierre de Rosieres biskupem v Arrasu a stavitele Matyáše proto jistě znal, doporučil jej a ten nezávisle na českém králi putoval do Prahy.

Text publikace je posázen množstvím kvalitních černobílých fotografií exteriérů a interiérů katedrál či kostelů, architektonických detailů, významných uměleckých děl, map i plánů – v několika samostatných souborech jej doplňují barevné snímky, které vizuální krásu knihy a vznešenost gotického umění umocňují. PhDr. Peter Kováč napsal a tímto svazkem dokončil monumentální dílo, které přispěje k hlubšímu poznání významné epochy v dějinách umění a lidstva.

PhDr. Peter Kováč a kol: Francouzské umění – OPUS FRANCIGENUM: katedrály remešské církevní provincie, edice Stavitelé katedrál - sv. 6, ISBN: 978-80-904298-7-1, 744 str., 1. vyd., vydal: Peter Kováč – Ars Auro Prior, Praha – rok 2024.

Autor textu: Stanislav Vaněk