Pro Zlatou Olešnici se nestaly ani tak přítěží, jako spíše atrakcí. Lidé k nim jezdí na výlety a chodí na procházky, konají se u nich dokonce svatby. Než se tam turbíny vyrobené dánskou firmou Vestas objevily, byl to dlouholetý schvalovací proces. Vedl přes souhlas zastupitelstva v roce 2008, roční stožárové měření větrného potenciálu, výpočty a posudky Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, dvouleté řízení EIA nebo posudek auditora z Mnichova.

"Myslím, že jsme vyhledávanou lokalitou. Přeci jenom v našem kraji tolik větrných elektráren nestojí. O víkendech, když je hezké počasí, tady bývá slušný provoz. Pěší, cykloturisté, plno aut. Funguje tady spojení krásné přírody, úžasných výhledů do krajiny a ušlechtilé nadčasové technologie," vykresluje situaci Jiří Trojan z Trutnova, který stojí za vybudováním trojice větrných elektráren ve Zlaté Olešnici a stará se o ně.

"S výškou listu 180 metrů v horní úvrati byla třetí větrná elektrárna ve Zlaté Olešnici vůbec nejvyšší v ČR, než vznikly další v Jindřichovicích na Sokolovsku. Teď jsou stejně vysoké. Pokrok nezastavíte ani ve větrné energetice," říká.

Starostka: Hlučnost nevnímáme 

Jak se s obřími stožáry vypořádala Zlatá Olešnice? "Až mě to překvapuje, že místním elektrárny nevadí. Občas zaslechneme názor z okolí, že takové obrovské stožáry nepatří do krajiny a hyzdí pohled, řada lidí se na větrné elektrárny naopak jezdí nadšeně dívat a obdivují je. K obci už patří, jsou vyhledávané turisty. Největší atrakce to byla pro lidi, když se stavěly, to bylo monstrózní," tvrdí starostka Zlaté Olešnice Eva Kmiećová. "Hlučnost nevnímáme. Záleží na počasí, jaký je vítr. Hluk přijde s dálnicí," dodává.

Větrné elektrárny ve Zlaté Olešnici patří třem na sobě nezávislým firmám, podnikajícím i v jiných odvětvích zelené energetiky. Jiří Trojan vlastní jednu z nich. Jedna elektrárna je jeho, o všechny tři ve Zlaté Olešnici se stará jako správce. Podle starostky obce dobře. "Přistupuje k provozu elektráren dobře, od začátku spolupracuje s obcí, udržuje pořádek. Stará se o pozemky, dokonce na nich majitelé vysázeli 90 stromů," hodnotí Eva Kmiećová.

Větrné elektrárny ve Zlaté Olešnici na Trutnovsku.Větrné elektrárny ve Zlaté Olešnici na Trutnovsku.Zdroj: Jan Slavíček

"Neznám názor úplně všech občanů, ale osobně jsem se v naprosté většině setkal s kladnými reakcemi. Lidem ve Zlaté Olešnici, vedení obce a paní starostce patří poděkování. Každému, kdo má zájem, otevřu dveře do větrné elektrárny, pozvu jej dál a odpovím na jeho otázky. Na prohlídku může kdokoliv, kdo mě zavolá. Není tím ale myšlen výjezd do gondoly turbíny, tam jsou nastavena jiná pravidla. Není to vyhlídková rozhledna, ale strojní zařízení pod napětím 35kV. Je potřeba k tomu takto přistupovat. Takový výjezd dlouhodobě plánujeme se zkušeným servisním technikem," upřesňuje Jiří Trojan.

Náklady na vybudování jedné větrné elektrárny se pohybovaly mezi 100 až 130 miliony korun. "Finanční návratnost je podle rozložení splátek úvěru, množství půjčených peněz a podobně. S plným a pohodlným úvěrem to odhaduji zhruba na 13-15 let," počítá. S provozem je Jiří Trojan spokojen. "Vše je to o přírodě, o větru. Výpočty v praxi potvrdily předpoklady. Spokojeni jsme. Větrnou elektrárnu jsem ale stavěl i z jiných důvodů, než jsou peníze," připomíná.

Preventivní prohlídky 

Provoz větrných elektráren ve Zlaté Olešnici dálkově monitoruje servisní středisko ve Vídni. "Jako každé strojní zařízení potřebuje preventivní prohlídky, u nás v režimu půlroční a roční. Vyskytují se samozřejmě neplánované zásahy při poruchách, které se nedají odstranit dálkově, ale těch je naštěstí minimum. Většinou souvisí s výpadkem distribuční soustavy. Zařízení nepotřebuje neustálý fyzický dohled," popisuje.

Přístup do stometrové výšky do gondoly turbíny je možný dvoumístným výtahem a při výpadku napětí v síti po žebříku. "Většinu úkonů pro znovuuvedení turbíny do provozu jsem schopen provést ze spodní části tubusu, takže nahoru v podstatě nemusím. Tam je prostor pro mechanické práce specialistů," objasňuje Jiří Trojan.

"Další údržba přímo s produkcí elektrárny nesouvisí, ale je pro provoz důležitá. Je potřeba mít zajištěný přístup pro servis a záchranné složky, udržovat sjízdnost komunikací, v zimě vyhrnovat množství navátého sněhu, udržovat zpevněné plochy, odstraňovat popadané větvě a někdy i stromy, sekat trávu a celkově udržovat celý prostor bez odpadků a v pořádku," dodává.

Vdavky v oblacích. Starostka oddávala snoubence v letadle u větrné elektrárny

Svatební obřad, na který nezapomene, absolvovala před pěti lety starostka Zlaté Olešnice na Trutnovsku Eva Kmiećová. Novomanžele, místní občany, oddávala přímo v letadle, které kroužilo kolem větrných elektráren ve Zlaté Olešnici. Bylo to jejich přání.

"Byl to určitě největší zážitek při oddávání, jaký jsem kdy zažila," vzpomínala Eva Kmiećová. Svatební posádka cestovala z letiště ve Vrchlabí. "Letěli snoubenci, matrikářka, svědci, já a pilot. Doletěli jsme z Vrchlabí nad Zlatou Olešnici, nad větrnými elektrárnami dělal pilot okruh, měla jsem svatební řeč, snoubenci si řekli ano a letěli jsme zpátky do Vrchlabí. Mluvila jsem do sluchátek a odpovídalo se přes vysílačky, aby slyšeli všichni. Bylo to nastaveno tak, aby vše slyšeli i svatebčané dole na letišti, ale bohužel jsme se pak dozvěděli, že technika selhala ," popisovala neobvyklý svatební obřad.

Oddávat v oblacích se starostka nebála. "Bylo to moc pěkné a vtipné, těšila jsem se. Největší obavy měla paní matrikářka. Jakmile jsme přiletěly zpátky do Vrchlabí, daly jsme si panáka, že jsme to zdárně absolvovaly," přiznala. Vedle svatby v letadle se konaly u větrné elektrárny další dva obřady, na zemi na trávě pod obřími gondolami. "Pan Trojan, který se o větrné elektrárny stará, umožnil svatebčanům, aby podívali dovnitř, jak to tam vypadá. Bylo to moc pěkné, novomanželé si mohli dokonce elektrárnu vypnout a sami zapnout,“ dodala.