„Domnívám se, že současná situace je logickým vyústěním dlouhodobého historického vývoje, který získal nový kvalitativní i kvantitativní rozměr na přelomu 80. a 90. let 20. století: v souvislosti s rozpadem někdejšího Sovětského svazu, zhroucením komunistických režimů ve střední a jihovýchodní Evropě a snahou těchto států (včetně České republiky), které byly minimálně od konce 2. světové války, a některé ještě mnohem déle, v sovětské, nyní ruské sféře vlivu, vydat se svojí vlastní demokratickou cestou. Nezávislou na Kremlu,“ míní.

Prezident Miloš Zeman
Konec mlčení. Prezident Miloš Zeman po týdnu promluví ke kauze Vrbětice

„S tím se však současná vládnoucí garnitura Ruska nechce smířit. Nadále toto území považuje za zájmové geopolitické teritorium. Obdobně se v minulosti mnohokrát choval i SSSR,“ připomněl Velfl, který je nejen muzejníkem a historikem, ale i pamětníkem: dobře si vzpomíná třeba na události v osmašedesátém. Nebo na chvíle, kdy se jakožto ředitel muzea, jehož jednou pobočkou je i Památník Vojna, setkal s různými velvyslanci.

Překvapení z historie

Právě pobočka příbramského muzea v lešetickém Památníku Vojna, vybudovaném v místě někdejšího vězeňského lágru z doby komunistického režimu, připomíná veřejnosti historické skutečnosti, které zmínil.

„Návštěvník se zde například dozví, že již v době druhé světové války Sovětský svaz, jako náš nejbližší spojenec v boji s hitlerovským Německem a jeho přisluhovači, zpočátku posílal československé občany do gulagů, než jim umožnil vstoupit do československých vojenských jednotek v SSSR. A nakonec více Čechoslováků zahynulo v těchto pracovních lágrech, než bylo těch, co pak po boku Sovětů společně bojovali proti společnému nepříteli,“ upozornil Velfl na čísla, která překvapí.

Pohled na ruský vládní letoun Iljušin 96-300, který 19. dubna 2021 odpoledne přiletěl na pražské Letiště Václava Havla pro vyhoštěné ruské diplomaty a jejich rodinné příslušníky.
Ruský velvyslanec při EU: Český příběh je součást protiruské psychózy Západu

Nabízí i další souvislosti, o nichž se zatím moc nemluvilo; alespoň ne veřejně: ti, co přežili gulagy a vrátili se do vlasti v uniformách Svobodovy armády, o těchto zkušenostech většinou mlčeli, aby se nestali obětmi nové perzekuce. „V průběhu druhé světové války sovětské velení zasahovalo i do jmenování velitelů našich vojenských jednotek, i když to bylo v rozporu s ustanovením československo-sovětských úmluv z roku 1941.

Na sklonku války uskutečnil SSSR anexi někdejšího československého území na Podkarpatské Rusi a jeho připojení k Sovětskému svazu. Množství československých občanů z tohoto regionu bylo opět odvlečeno do sovětských gulagů. Tam putovali i další naši spoluobčané ruské národnosti, kteří žili v Československu po bolševickém převratu v roce 1917 – a měli již československé občanství,“ připomněl Velfl.

Zdůraznil také další události z roku 1945 – a nezůstalo jen u upozornění, že při závěrečných bojích na našem území v květnu pětačtyřicátého Sověti nedali souhlas americké armádě k osvobození území až na hranici řek Labe a Vltavy, i když se tím mohlo zabránit ztrátám na lidských životech a zvěrstvům nacistů v době, kdy Rudá armáda byla ještě daleko. „Američané stáli od 6. 5. 1945 na demarkační čáře v jihozápadních Čechách a hitlerovci většinou byli ochotni se jim vzdát a složit zbraně. Nestalo se a například na Příbramsku kvůli tomu umírali civilisté ještě 12. 5. 1945! Nicméně vděk a úcta sovětským vojákům za osvobozování našeho území nebyly nikdy zpochybněny,“ konstatoval.

Ruská vlajka u sídla ruské ambasády ve Washingtonu.
Amerika si kvůli Vrběticím předvolala ruského chargé d’affaires. Podpořila ČR

Jedním dechem však zmiňuje další souvislosti, vztahující se také k období brzy po válce: 23. 11. 1945 došlo z iniciativy SSSR k uzavření mezivládní dohody o těžbě a dodávkách uranu výhradně pro sovětský jaderný potenciál. „Dokonce i z ložisek, která v té době ještě nebyla otevřena. Nebývalý jev v zahraničním obchodě, trvající až do pádu železné opony.

Nebo jiný příklad. V roce 1947, kdy jsme byli ještě relativně svobodný a demokratický stát, nám SSSR zakázal účast na Marshallově plánu poválečné obnovy hospodářství. O rok později, při komunistickém převratu v únoru 1948, sehrály nepřehlédnutelnou roli sovětské zpravodajské síly. Sovětská přítomnost byla poté znát na každém kroku; v armádě, bezpečnostních silách, průmyslu i jinde. Stačí vzpomenout na sovětské poradce, vesměs agenty tajných služeb, při těžbě uranu,“ poznamenal Vefl, jak byly vztahy s Moskvou nastaveny už před desítkami let.

Mlčení i vzkaz sprejem

„Pokus o reformu socialismu a náznak snahy vymanit se ze sovětského područí utopila v krvi v srpnu 1968 vojska pěti států Varšavské smlouvy v čele se SSSR – a na dalších 20 let okupovala naše území. I v nedávné minulosti jsme zaznamenali kroky této velmoci, které měly pramálo společného s přátelským soužitím dvou blízkých národů,“ konstatoval – přičemž nabízí i vlastní, opravdu osobní poznatky.

Ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek přijal diplomaty vyhoštěné z Moskvy.
Kulhánek přijal vyhoštěné české diplomaty. Útočiště mohou najít na Štiříně

Jako ředitel muzea (jímž se stal v roce 1994) v minulosti přivítal i velvyslance – vedle ambasadorů z USA či Německa také několik ruských. „Vzpomínám si, že před každou z těchto návštěv měli Rusové pochybnosti, zda náležitě uchováváme také památku padlých sovětských vojáků z druhé světové války na Příbramsku. Všichni byli poté náramně překvapeni, na jaké úrovni to u nás je – a děkovali. Zmínku o vlasovcích, americké armádě či Čechoslovácích odvlečených do jejich gulagů však většinou přecházeli "diplomatickým mlčením",“ shrnul své dojmy.

K Památníku Vojna ředitel připomíná, že expozici navštěvují turisté z různých koutů světa; i Rusové. „Měl jsem možnost mluvit se skupinou bývalých vězňů sovětských gulagů. Kvitovali, že takovéto muzeum u nás existuje – u nich by to zatím vybudovat nebylo možné. Zároveň však konstatovali, že podmínky v gulagu byly mnohem krutější, než to, co se odehrávalo v době totality na Jáchymovsku, Slavkovsku, na Vojně či Bytízu,“ zavzpomínal Velfl. Připomíná však, že ne všichni se smířili se současnou realitou. „Po jedné z návštěv rusky mluvících turistů jsme v Památníku Vojna objevili sprejem nastříkaný vzkaz: "Sabáky, Lenin ješčo živjot!",“ uvedl.