„Jelikož jsme ve stejné skupině a navíc přítelkyně je Chorvatka, tak se nyní doma spíše dohadujeme. Při zápase bude asi veselo,“ tuší osmatřicetiletý rodák z Kyjova, jenž nyní žije ve švýcarském Bernu, kde trénuje amatérský tým FC Köniz.

Věříte českému týmu?
Skupinu sice máme velice těžkou, ale určitě také hratelnou. První zápas se Skotskem jsme zvládli, výhra nám pomůže. Samozřejmě si přeji, abychom šli dál. Ale abych se přiznal, žádný velký odborník nejsem. Třeba nominaci jsem moc nesledoval, a i teď některé naše hráče skoro vůbec neznám. (úsměv)

Šampionát sledujete poctivě, nebo si spíš vybíráte zápasy?
Ať už kvůli práci, tréninku nebo jiným věcem všechny zápasy nesleduji. Ale když mám čas, rád se na fotbal podívám. Vždycky je lepší sedět někde u pivka a sledovat utkání společně s kamarády, ale ne vždy je to možné.

Co říkáte na to, že se EURO hraje po celé Evropě?
Tak byl to návrh UEFA. Funkcionáři to asi chtěli zatraktivnit, ale podle mě se má mistrovství Evropy vždy hrát v jedné nebo ve dvou sousedních zemích. Bohužel teď to má každý tým kvůli cestování a dalším věcem jinak. Kdyz je EURO v jedné zemi, tak jsou všichni fanoušci pohromadě a je i určitě lepší atmosféra, než když někdo je v Seville a další zase někde v Baku.

Kdo podle vás šampionát vyhraje?

Favoritů je stejně jako v minulých letech hodně. Těžko někoho z nich vybrat. Je složité teď říct, kdo bude mistrem Evropy. Na papíře nejlépe vypadá asi Francie, ale v dnešní době nikdo neví, co bude za pár hodin a kdo vlastně nastoupí či vypadne. Někdo může být pozitivně testovaný a šance týmu najednou klesnou. Všechny tyto mimofotbalové záležitosti do toho mohou promluvit.

Jak vidíte Švýcary?
Švýcaři by měli postoupit ze skupiny. Určitě mají silnější kádr než Wales a Turecko, ale v úvodním utkání jenom remizovali s Walesem, takže to budou mít ještě těžké. Nejznámějšími hráči jsou Xhaka a Shaqiri, kteří jsou hrozně populární, ale fanoušky také hodně rozdělují. Jinak švýcarský tým taky moc nesleduji, i když tady spoustu let žiji.

Je fotbal ve Švýcarsku sportem jedna?
To si nemyslím. Sportem číslo jedna je určitě lyžování. V něm reprezentují Švýcarsko opravdu rodilí Švýcaři. (smích) Kdežto právě ve fotbale je to krásný výběr světa. (smích)

Jsou Švýcaři hodně emotivní? Prožívají zápasy svého národního týmu?
Švýcaři jsou všeobecně hrozně klidní lidé. Radši třikrát popřemýšlí a potom třeba něco řeknou. (úsměv) Zatím jsme ale žádnou fotbalovou horečku nezaznamenal. Někde v barech sice jsou zapnuté televize, kde běží fotbal, ale samozřejmě to není, jako to bývalo dřív. Tady všichni pijí to jejich pro nás nepitelné pivo. (smích)

Jak vůbec ve Švýcarsku dopadly nižší fotbalové soutěže? Dohrávali jste je, nebo byly stejně jako v Česku předčasně ukončeny?
Dlouho se čekalo, jak se situace ohledně pandemie koronaviru vyvine, ale všechny soutěže se ještě teď komplet dohrávají. Tady bylo už před sezonou všemi kluby odsouhlaseno, že na vyhodnocení soutěže musí být odehrána minimálně podzimní část sezony bez odvet na jaře, pokud to situace nedovolí.

Takže normálně fungujete?
Ano. My normálně trénujeme už od prvního března. Pořád jsem ve stejném klubu. Jenom jsem z pozice hráče plynule přešel k trenéřině.

Kdy se dostanete na Moravu? Máte nějaký plán, co chcete stihnout pří návštěvě rodného kraje?
Doufám, že situace vydrží a začátkem prázdnin se konečně po roce a půl zase na chvíli vrátím domů. Podívám se za dětmi i rodiči. To je pro mě nyní to nejdůležitější!