Jaké pocity si odvezete domů ze Zlína?

Asi to bude můj subjektivní pocit, ale myslím si, že letos tady klapalo všechno perfektně. I počasí se vydařilo, generální patron svatý Petr dělal, co mohl.

Zvyšuje se kredit zlínské přehlídky?

Určitě! Je to poznat i na opening party, kdy hotel Moskva praskal ve švech. Už nám nestačila ani tři patra. Když jsem se prošel kolem Velkého kina, parkoviště bylo naprosto obleženo vozy. Takže Zlín se krásně zaplnil, každý den sem proudila řada významných hostů. Suma sumárum sláva festivalu stoupá geometrickou řadou.

Paní produkční mě informovala, že jste nesmírně vytížený a že na rozhovor si najdete pouze pár minut. Jak jste celý ten nápor zvládal?

Občas to bylo velice hektické. Točili jsme Festivalové minuty, pak ještě nějakou reportáž do rádia, následovala Balkon party. Každý den něco. To byla práce, kterou jsem měl mimo svůj protokol, svůj program, který byl také docela nabitý. Všechno to vyvrcholilo sobotním galavečerem v Městském divadle.

Na Balkon party, o které jste se zmínil, jste řekl, že vašimi dětskými idoly byli Vinnetou a Mirek Dušín. To jsou samí kladní hrdinové…

To sice ano, ale výčet nebyl zdaleka kompletní. Mně se třeba líbí Butch Cassidy a Sundance Kid. Byli to vlastně gauneři, padouchové, kterým ale všichni fandili. Mám rád, když nejsou postavy černobílé. Aby to nebyl jen princ Jasoň a princ Drsoň. Tihle byli loupežníci, oba na opačné straně barikády, ale přitom jim člověk držel palce. Když klaďas občas řekne sprosté slůvko nebo někde něco čorne, hned ten člověk vypadá lépe.

Jak vidíte českou kinematografii v porovnání se světem?

Já zase tak skvělý filmový odborník nejsem. Nemám tolik času, abych to sledoval, a přiznám se, že chodím do kina pouze na doporučení. Jsem na tom stejně jako s hospodou. Když mi někdo řekne, hele, tam dobře vaří…Stejné je to s filmem. Ale má to i druhou stranu mince. Když snímek dostane takovou gloriolu, člověk očekává mnohé a kolikrát je v závěru zklamán. Já jsem strašně vděčný divák, mně se skutečně líbí téměř všechno, i když je to úplný brak. To vždy čekám do konce filmu, jestli to nějaká pointa nezlomí.

Máte nějaký v živé paměti?

No jo, to se nezapomíná. Pamatuju si na jeden ruský film. Tři hodiny se v kině nic nedělo, bylo to hrozné. K mé smůle jsem ho nesledoval s žádnou slečnou, takže jsem to musel vydržet do konce úplně sám…(Smích). Neustále jsem si opakoval, že přeci musí přijít nějaké rozuzlení. Ale nepřišlo! Připomíná to trošku nedokončenou symfonii. Neslyšíte ten závěrečný akord.

To byl nevydařený film. A je nějaký český, ke kterému se rád vracíte?

Já jsem takový romantik. Mně se líbí melodické, hezké věci. Miluju Postřižiny, také jsem se moc těšil na dalšího Hrabala, na film Obsluhoval jsem anglického krále. Bohužel knížka byla podstatně lepší než film. Ale české kinematografii nesmírně fandím a jsem rád, že se vůbec točí. Vlastně jsem byl překvapen, co nových českých filmů za ten rok přibylo.

Myslíte, že máme dobrou základnu mladých herců? Když zmíním třeba Lišku, Vilhelmovou, Geislerovou

Určitě ano, ale trošku mě mrzí, že třeba hvězdy, které jste vyjmenovala, se většinou v následujících nových filmech objevují znovu a znovu. Takže je to ten samý tým herců. Myslím, že máme i spoustu jiných herců, o kterých se neví.

Ale to je spíše chyba režisérů, ne?

Samozřejmě jsou režiséři, kteří rádi pracují se svým týmem a znají se, takže to chápu. Ale na druhou stranu znám množství herců z oblastních divadel, kteří jsou výborní, ale nejsou až tak obsazováni. Právě ti mi v naší současné kinematografii chybí.

V jakém snímku nebo na které divadelní scéně vás mohou čtenáři Deníku uvidět?

Já spíše než ve filmu dělám v televizi a také v divadle. Před rokem jsem začal hostovat u Jana Hrušínského v Divadle Na Jezerce. To je moc krásná scéna. Jezdíme s představením Petrolejové lampy, které dělá režisér Juraj Herz. V celém divadle je skvělá atmosféra a na to já dám. Nově bych měl hostovat ve Švejkovi v Paláci Hybernia.