Mezinárodní filmový festival pro děti a mládež je v plném proudu. Včerejší den zahájila projekce nové pohádky Zdeňka Trošky Nejkrásnější hádanka. Sál Velkého kina se zaplnil dětmi, které po zhlédnutí filmu nadšeně aplaudovaly. „Až mne z toho mrazilo. Dětský divák je velmi náročný a takový potlesk potěší každého režiséra,“ liboval si Zdeněk Troška.

Pane režisére, na zlínském festivalu jste již poosmé. Máte pocit, že se kredit této akce zvyšuje?

No to rozhodně! Město zkrásnělo a já jsem úplně u vytržení. Je to na stejném místě, ale rok od roku je to hezčí, čistší, upravenější. Já mám Zlín strašně rád právě pro jeho netradiční architekturu. Poprvé jsem tady přijel ještě, když byl Zlín Gottwaldovem. Bylo mi asi třináct let a byli jsme tady na výletě. Už tenkrát mě město nesmírně zaujalo. V roce 1983 jsem se vrátil svým debutem Bota jménem Melichar. Tenkrát jsme dostali všechny čtyři hlavní ceny, takže jsem měl velikou radost.

Jak se díváte na českou kinematografii? Má ve světě své místo?

Zvuk české kinematografie je hmatatelný. Nejenom těmi úspěchy, které se nahrnuly za poslední dobu. Stále boduje česká nová vlna Menzel, Chytilová a další. No a pochopitelně jsou to dětské filmy. Jsme světovou velmocí ve výrobě filmů pro děti a mládež. Ty se vždycky prodávaly a prodávat se budou, jsou skvělým vývozním artiklem.

Jsme na festivalu, který je určen dětem a mládeži. Který z autorů byl nejbližší vašemu srdci, když jste byl dítě?

No tak já jsem miloval Boženu Němcovou, Jana Drdu a také jsem obdivoval pana Kožíka. Po tatínkovi jsem měl pohádkové knížky Jarabáčkovy pohádky, které vypravoval Josef Kubička. S mým dětstvím se pojí spousta pohádkových knížek a pohádka mi zůstala vlastně až dodnes.

Myslíte si, že v dnešní době počítačů děti ještě pohádky čtou? Nevítězí v tomto ohledu technika?

Bohužel máte pravdu, děti přestaly číst. Čtou jen ty sms a vytvářejí nový český jazyk, který mě přivádí k zoufalství. Nejenom, že sekají chyby, ale objevují se tam i děsivé zkratky. Jsem velice smutný z toho, že děti odsunuly knihy do pozadí a raději hrají válečné hry. Dívají se na různé blbosti zahraniční provenience. Já se snažím, aby když někdo z nich uvidí pohádku, tak šáhne po Drdovi a po ostatních autorech.

Takže postup, kdy si lidé přečetli knížku a pak šli do kina…

Dnes je to přesně obráceně a musím říct, že pohádku dělám spíš pro jejich rodiče. Protože děti se na ně dívají do takových sedmi, osmi let a pak nastupují ti Potterové a jim podobní. Ke svým kořenům se vracejí až v době, kdy se sami stávají rodiči. Většinou v sále sedí dvě, tři děti a ostatní jsou samí dospělí. Ale i dospěláci se umí skvěle bavit. Říkají: „Pane Troška, to bylo pohlazení po duši! Nejsou tam žádný mrtvoly, netečou žádný fialový slizy. U vás člověk neuvidí žádnou příšeru.“ Je příjemné to slyšet.

Jak dlouho trvá příprava pohádky? Řekněme od doby, kdy ji máte v hlavě a začnete uvažovat nad tím, koho obsadit?

Není to dlouhý proces. Pokud máte opravdu jasno, tak napíšete scénář klidně za měsíc. Pak následují přípravy, čtyřicet natáčecích dnů, no a pak půl roku se pohádka dodělává. Stříhá se, ozvučuje se. Suma sumárum výroba filmu v dnešní době trvá rok.

Máte za sebou řadu úspěšných filmů. Hlásí se vám sponzoři sami?

Vůbec ne. Ve světě je normální, že když uděláte úspěšný film, tak některá společnost si vás zablokuje a udělá s váma exkluzivní smlouvu. U nás je to jinak. Já jsem natočil šest pohádek, které jsou velmi úspěšné, a na sedmou pohádku sháním peníze stále stejně těžce jako na tu první…Dokonce možná ještě hůř, protože mám opravdu někdy pocit, že jsem jak student z Etiopie, který vyšel filmovou školu a žadoní někde o práci.

Čím si to vysvětlujete?

Já to nechápu! Máme výsledky, jaké máme a pohádka Nejkrásnější hádanka je druhá v návštěvnosti filmů od září loňského roku. Možná, kdybych dělal film o dvou feťácích, nebo o nějakých sedmnáctiletých prostitutkách, tak peníze bych sehnal snáz. Ale když se jedná o klasickou pohádku, tak na mne mnozí koukají jako na nepřítele státu. Možná je to tím, že s nima nechodím popíjet, nehraju s nima golf…

Rád se vracíte ke svým osvědčeným hercům. Vybíráte také mezi začínajícími umělci?

Samozřejmě! Princeznu ze mlejna jsem našel na konzervatoři, Blanarovičovou v konkurzu a spoustu jiných také. V Nejkrásnější hádance je dokonce osm lidí z plzeňského divadélka Pluto. Všem, kdo mají nějaký smutek na duši, doporučuju, aby se jeli podívat na plzeňské divadlo. Mají v repertoáru asi dvanáct her a všechny jsou komedie. Takže můžete přijít, na co chcete a vždycky se vrátíte domů rozjásaní a potěšení, protože všechny jejich inscenace jsou úžasné.

Když pracujete na určitém projektu, máte už v hlavě další nebo si po poslední klapce musíte dát pauzu?

Já když začínám filmovat, tak už mám připravených dalších osm nebo devět námětů, které mám zpracovat.

Odpočíváte někdy?

No právě při tom natáčení! Pro mne je to největší relax. Někdo padá na ústa, ale já jsem ve své kůži, jsem plný energie a ožívám. Já bych mohl točit pořád! (smích) Určitě by mne umořilo nicnedělání. Nudu strašně nesnáším. Ale čím víc práce je, tak já se cítím jako ryba ve vodě.

Na jaký pohádkový příběh se mohou těšit milovníci pohádek?

Máme připravenou klasickou českou pohádku podle námětu Boženy Němcové. Ta se jmenuje Čertova nevěsta. Z těch dalších budu jmenovat například Kouzelnou harfu, Čarodějné býlí a spoustu dalších. Diváci určitě zkrátka nepřijdou!