Kliknutím zvětšíte„Když hrajete za vlastní zemi, cítíte větší zodpovědnost než v klubu. Přece jenom vás fanoušci vidí každý zápas v televizi, je na vás větší tlak. Když v lize prohrajete jedno utkání, tak se ještě nic neděje, ale jak uděláte chybu na šampionátu, může vás to stát lepší umístění,“ uvědomuje si jednadvacetiletý útočník.
Na florbalovém mistrovství světa je podruhé. Premiéru si odbyl před třemi lety v Praze.
„Už tehdy bylo jasné, že nepatříme do té horší skupiny, ale tenkrát jsem si každý zápas před super diváky a v nádherné aréně ještě užíval. Nyní utkání nemají žádnou hodnotu. Odehráli jsme je v hale, která nesplňuje podmínky ani amatérské ligy a rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou velké. Jediné, co se může stát je, že se vám některý ze spoluhráčů zraní,“ říká po jasných výhrách nad Polskem, Thajskem a Amerikou.
Slováci zvládli i klíčové osmifinále, Německo přehráli 7:3 a probojovali se mezi osm nejlepších týmů. Na favorizované Finy už ale podle očekávání nestačili, pořádající zemi podlehli 1:5 a medailový sen se rozplynul.
„S nejtěžším možným soupeřem jsme hráli bez dvou klíčových hráčů. Třeba pár let dokážeme zamíchat karty,“ věří.
Česká reprezentace je dál. Potvrdila pozici mezi florbalovou elitou, zase hraje o medaile. „V Česku je florbal mnohem profesionálnější. U vás se daleko víc pracuje s mládeží, hlavně máte širší členskou základnu, máte z čeho vybírat,“ tvrdí.
Podle Gašparíka se mu ale sousední Slovensko může jednou přiblížit. Chce to ale čas a trpělivost. „Všichni jsme stejní. Sice někdo má víc talentu, ale to se dá dohnat pracovitostí a odhodláním. Rozhodující bude kvalita v tréninku již od útlého věku a práce s mladými hráči,“ míní.
Jak na tom jednotlivé země jsou, naznačil i letošní světový šampionát ve Finsku.
I když ve Skandinávii je florbal velmi populární sport, zájem o mistrovství nebyl v době pandemie rozhodně tak velký, jak se očekávalo.
Navíc veškerou pozornost na sebe strhlo zcela nereprezentativní, až spíše nedůstojné druhé hřiště turnaje s názvem Ice Hall 2, kde hráli i Slováci. „Na tuto arénu jsem si pěkně zanadával,“ přiznává mladý střelec.
„Ale v hlavní aréně to bylo fajn. Na druhé straně když je kapacita 8200 diváků a přijde tam pět set lidí, je to vlastně k ničemu,“ říká. „Nečekal jsem masy lidí, ale myslel jsem si, že jich přijde trošku víc. Bohužel pandemie koronaviru, k tomu nezajímavé zápasy, které končí i dvojcifernými debakly, úplně jich chápu,“ přidává.
A k tomu mrazivé počasí, na které nejsou Středoevropané až tolik zvyklí. V Helsinkách mrzlo, teploty běžně klesly k minus deseti i k minus patnácti stupňům. „Pocitová teplota se však dokázala vyšplhat i na minus pětadvacet, takže to byl docela extrém,“ říká.
I tak si ale slovenští florbalisté našli v nabitém programu čas a ve dvou dnech volna odvážně vyrazili obhlédnout hlavní finské město, podívat se po památkách. „Navštívili jsme nějaké hlavní budovy a atrakce, jejich názvy si ale nepamatuji,“ usmívá se.
Jinak většinu času trávil společně s klubovým i reprezentačním parťákem Jakubem Grychem na pokoji. „Buď jsme se dívali na filmy či seriály nebo jsme hráli karty nebo na Play Stationu,“ hlásí.
Livesport Superligu z hlavy úplně vytěsnil. Byť u slovenského národního týmu coby asistent působí i hlavní otrokovický trenér Karel Ševčík, klubové věci se na severu Evropy vůbec neprobírali.
„Všichni jsme se soustředili na šampionát a na to, abychom dostali naši milovanou krajinu tam, kam patří. Superligu budeme řešit až přiletíme domů,“ zakončil povídání.
21
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
