Fotbalista nebo lékař? Budoucí ortoped Lehký trénuje v Dukle, hraje za Zlín

„Je to škoda, protože jenom já jsem měl další dvě nebo tři šance. Soupeř nás naopak potrestal zbytečným gólem ze standardky v 88. minutě. Chtěli jsme na konci sezony nadehnat nějaké body, bohužel se to nepovedlo,“ lituje odchovanec Fastavu.

„Bod je dobrý, tři by ale byly daleko lepší a zasloužené,“ míní.

Mladí ševci tak v MSFL dál vyklízejí pozice a v tabulce se sunou dolů.

Sérii bez výhry natáhli již na osm utkání, naposledy zdolali na začátku září Hlučín. Od té doby jen dvakrát remizovali, zbytek duelů prohráli.

„Výsledky jsou takové kolísavé, atmosféra po šňůře ztrát není dobrá. Všichni jsme naštvaní, že nám body utíkají,“ přiznává.

„Přitom začátek sezony jsme měli dobrý, pak šli ale výkony a výsledky docela dolů. Mohlo to být lepší,“ ví dobře.

Poslední duel ale špatný rozhodně nebyl.

Jedním z velkých pozitiv byl právě Lehký, jenž se do sestavy dostal po minulém debaklu ve Velkém Meziříčí na úkor urostlejšího Bobčíka.

Devatenáctiletý útočník se informaci dozvěděl až na srazu v kabině.

Lehký se za důvěru odvděčil gólem. Mladí ševci s Uničovem doma remizovali

Od první minuty nastoupil teprve podruhé, předtím dostal pořádnou šanci jen ve druhém kole ve Vratimově.

„Chtěl jsem toho využít. Dal jsem sice gól, odmakal to, ale tři body nebyly,“ povzdechl si.

Lehký se ocitl už v prvním poločase ve dvou velkých šancích, ale proti hostujícímu brankáři Uvízlovi ani jednou neuspěl.

Sám si vyčítal hlavně první velkou příležitost. „Měl jsem to dávat na zadní tyčku, moje chyba,“ kál se.

Jinak si ale počínal vpředu velice dobře a vysoké zadáky často zaměstnával a trápil je.

Subtilní fotbalista se vytáhl hlavně čtvrt hodiny před koncem bojovného střetnutí. Lehký po centru do šestnáctky pohotově uklidil balon do sítě a poslal Fastav do vedení.

Vzápětí mohl po centru Hrdličky přidat druhý gól, ale ve výhodné pozici nezakončil přesně. „Snažím se nechodit úplně do hlavičkových soubojů, spíš hrát chytře,“ vysvětluje.

„Když jde třeba stoper do hlavy, tak si odskočím, abych uhrál druhý balon nebo se snažím dostat za obranu do náběhu,“ líčí.

Zvonily tyče i břevno, gól žádný. Ševci hráli s Jabloncem bez branek

Na to, že mezi muži nastupuje teprve prvním rokem a ve starším dorostu toho kvůli pandemii mnoho neodehrál, má slušnou perspektivu.

„Jelikož nejsem moc urostlý, souboje, kterých je v dospělém fotbale mnohem víc, jsou pro mě náročnější, ale celkem to zvládám a peru se s tím,“ říká autor tří letošních branek.

Talentovaný zlínský odchovanec to však nemá jednoduché, protože přes týden je v Praze, kde studuje medicínu a k tomu trénuje s béčkem Dukly.

Do rodného Baťova města se vrací jenom v pátek, stíhá pouze předzápasový trénink.

Nebylo by lepší, kdyby za Pražany nastupoval v ČFL, když se s nimi připravuje? „Domluvili mi to pan Grygera s agentem. Je fakt, že kvalita je stejná, ale začalo se to řešit až po konci přestupového období. Uvidím, co bude v zimě. Teď nechci říkat žádné závěry,“ uvedl budoucí lékař.

I když nyní hodně času věnuje studiu, sport nechce hodit stranou.

„Mým největším snem odmalička bylo stát se profesionálním fotbalistou,“ přiznává s úsměvem.

„Kvůli tomu jsem schopný si studium i přerušit. Na druhé straně když jsem se tam dostal, tak se snažím to nějak skloubit s fotbalem. Dobře vím, že škola je základ. Kdykoliv může přijít zranění, cokoliv jiného,“ říká student Všeobecného lékařství.

Obor zatím vybraný nemá, na to má času dost. „Chtěl bych zůstat u sportu, takže bych chtěl být ortoped nebo jiný lékař,“ zakončuje povídání.