O domácí duel přišel kvůli použití nosních kapek, před venkovní odvetou si zase natrhl sval, a tak přednost dostal o rok mladší bratr Martin.

„I po letech mě to trošku mrzí, že mi tyto dva zápasy utekly, protože po naštípnutém kotníku jsme se tehdy na jaře dostal do slušné formy a coby dvanáctý hráč bych na devětadevadesát procent na nějaký čas nastoupil,“ je přesvědčený.

Před domácím zápasem byl nachystaný, užíval si atmosféru nevšedního duelu. „Pak ale přišel do šatny lékař a ptal se nás, zda jsme před utkáním něco užili. Já jsem zrovna ten den několikrát potřeboval kapky do nosu, a jelikož v nich byla zakázaná látka sanorin, vysvlékl jsem dres a trenéři zavolali bráchu z tribuny,“ vybavuje si i po letech.

Zatímco na Andrově stadionu mladší Guzikův sourozenec nenastoupil, v odvetě na úkor staršího bratra, který si natrhl zadní stehenní sval a zůstal doma, odehrál závěrečných dvanáct minut.

Michal Guzik si užil souboje prvního kola s Bangorem City.

V české lize nakonec za Olomouc a České Budějovice odehrál deset utkání, později působil v Třinci.

„Velkou roli sehrálo to, že jsme byl často zraněný,“ upozorňuje.

Zdravotní problémy jej provázely i v nižších soutěžích. V Kyjově si zlomil ruku, a tak raději zamířil do Rakouska, kde v podstatě dohrál kariéru.

Poslední sezonu absolvoval ve Vendryni, do Slezska jej zlákal bývalý manažer Třince.

„Ale pak jsem si při jednom zápase u bráchy v krajském přeboru přetrhl křížový vaz a definitivně s tím sekl,“ uvedl.

Po konci kariéry se věnoval hlavně synovi Michalovi, kterého provází od prvního kopnutí do míče.

Guzik mladší začal ve Slavoníně, přes Sigmu a Prostějov se dostal do Ostravy. Z dorostu Baníku zamířil na Hanou. Jaro strávil v divizních Kozlovicích, od léta už patří Kvítkovicím.

Devětačtyřicetiletý Guzik u fotbalu zůstal coby divák a rodič, který žije v Olomouci a pracuje jako obchodník s nemovitostmi.

„V minulosti jsem měl vícero nabídek, třeba dělat skauta u nějaké agentury,“ přiznává.

Dlouho odolával. Kývl až nyní, na nabídku třetiligových Kvítovic, kam v létě přestoupil jeho syn. „Sledoval jsem každý zápas. Byl jsem v kontaktu s panem Býmou, který přišel s nápadem, že by mě angažoval. Po konzultaci s hlavním trenérem Zapalačem jsem na to kývl. Mně se líbilo, jakým způsobem se to tady začalo rozvíjet, co se tady vytváří a dohodli se,“ říká.

„Poznal jsem kluky, práci trenéra. Mně se to líbilo, sedli jsme si i lidsky,“přidává.

V šatně si sice vyslechl pár běžných vtípků, ale jinak žádné problémy neměl. „Kabina je fakt zdravá,“ zjistil záhy.

Premiéru si odbyl při pátečním zápase s Hodonínem, společně s týmem slavil výhru 1:0. „Bylo to něco jiného než na tribuně,“ přiznává. „Už se nesoustředím jenom na fotbal, ale všímám si i dalších věcí, které pak s s trenérem konzultujeme. Už se nesoustředím jenom na syna či hru,“ doplňuje.

Hlavní trenér Petr Zapalač si spolupráci s novým asistentem pochvaluje. „Dříve, když chodil na naše zápasy jako divák, tak jsme spolu některé věci probírali a měl dobré postřehy. Samozřejmě i díky jeho hráčským zkušenostem je jeho přínos je znát,“ oceňuje.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...