„Celý život jsem hrál levé křídlo. Už v Chorvatsku jsem však začal nastupovat na desítce. Řekl jsem to i trenérovi, že bych rád nastupoval nahoře. Párkrát mě vyzkoušel nalevo, více mi však sedí desítka. Řekl bych, že i trenér to vidí, jsem tam daleko nebezpečnější pro soupeře a mám daleko lepší čísla. Post mi vyhovuje,“ pochvaluje si Zapalač, který v otrokovické Viktorii podepsal smlouvu na rok.

Máte výstupní klauzuli, kdyby přišla lepší nabídka?
Kdyby nastal lockdown a pokračovala by pouze první a druhá liga, tak jsme domluveni, že v zimě budu volný hráč.

Měl jste jiné nabídky?
Z druhé chorvatské soutěže, ve které jsem hrál, tak mě kontaktoval jiný, ambiciózní klubu. Chtěli by postoupit do první ligy a přáli si mě podepsat na rok. Vzhledem k tomu, že se mi před měsícem narodila dcera, tak jsem chtěl zůstat v Česku.

Další varianty nepřipadaly v úvahu?
Komunikovali jsme s Opavou, za kterou jsem hrál, ale nakonec jsme se nedomluvili. Sestoupila do druhé ligy, hodně hráčů odešlo. Momentálně ale podle jejich slov chtějí mít převahu mladších, hodlají to na nich stavět, takže starší kluky zatím neberou.

Co vás na nabídce Otrokovic zlákalo? Přeci jen to je až třetí liga…
Na svůj věk se cítím dobře, starám se o sebe, poctivě trénuji. Můj známý, který mi to domluvil v Chorvatsku, má nějaké kontakty. Zeptal se, jestli bych tady nechtěl hrát. Před měsícem a půl jsem v klubu začal trénovat a sedlo mi to – kluci, trenér, vedení. Na třetí ligu máme dost náročného trenéra, což mě baví. Jsem dříč, rád trénuji. Má to hlavu, líbí se mi to tady.

Pan Matějka patří k hodně náročným trenérům. Je to až někdy moc kruté? Proti Šumperku jste po poločase vedli 5:0 a měl určité výtky…
Je vidět, že fotbal miluje, žere, je profík. To se mi líbí. Zažil jsem trenéry, kteří přijeli na tréninky, odtrénovali, odjeli a víc je nezajímalo. Chceme na něčem stavět, do sezony jsme si řekli určitý systém. Jeho vedení mě baví, neměl jsem problém tady zůstat.

Jak by systém měl vypadat, jakou hrou byste se měli prezentovat?
Hodně útočnou, hodně bychom chtěli napadat nahoře. Je to dost náročný systém, už jsme si ho vyzkoušeli a ujistili se, že góly po chybách soupeře padají. Chtěli bychom to použít i v lize. Snad se nám tak bude dařit.

Jak vám osobně tak náročný systém vyhovuje?
Je to trochu risk. Když propadnete, soupeř jde do otevřené obrany a má přečíslení. Osobně mě to však baví, když získáme míče, tak běháme ve sprintu. V přípravě jsme tak dali hodně gólů. Když to budeme trénovat, tak bychom v daném systému mohli být úspěšní.

V Otrokovicích jste měsíc a půl. Vidíte pokrok?
Řekl bych, že herní pokrok jsme udělali. Něco jsme cvičili, tým se doplnil o kvalitní hráče a měsíc a půl pomohl k tomu, abychom zjistili, co chceme hrát. Teď jsme to dopilovali, potřebujeme v tom pokračovat, na sezonu jsme dobře připraveni.

Jakou roli byste v týmu měli mít?
Jsem nejstarší a řekl bych, že i nejzkušenější. (s úsměvem) Trenér mi to i zdůrazňoval, že mě bere kvůli tomu, abych měl nějaké slovo v kabině a na hřišti. Zkušenosti bych rád předal klukům. Zatím myslím, že mě poslouchají, ale i já je. Dobře se doplňujeme.

A co případná funkce kapitána?
I když jsem nejstarší, tak v klubu jsou kluci, kteří tady jsou dlouho. Je tady asi pět kluků, kteří by mohli být kapitáni místo mě. Jsem tak hodně daleko vzadu. (s úsměvem)

V minulosti jste nastupoval na levém křídle, v přípravě proti Šumperku na hrotu útoku. Kde byste měl nastupovat?
Celý život jsem hrál levé křídlo. Už v Chorvatsku jsem však začal nastupovat na desítce. Řekl jsem to i trenérovi, že bych rád nastupoval nahoře. Párkrát mě vyzkoušel nalevo, více mi však sedí desítka. Řekl bych, že i trenér to vidí, jsem tam daleko nebezpečnější pro soupeře a mám tam daleko lepší čísla. Zároveň musím říct, že na křídle jsou daleko rychlejší hráči než já. Z desítky jim to rozdávám. Post mi vyhovuje.

V Česku se od podzim na nižších úrovních nehrálo. Vy jste působil v Chorvatsku. Jak to máte s herní praxí?
Absenci jsem pocítil, asi dva měsíce jsem nehrál. Kondičně jsem se udržoval, musel jsem běhat. Není to příjemné pro žádného hráče, ať už je to první, druhá nebo třetí liga. Pak už je těžké se do toho dostávat, hrozí zranění.

Když jsem do Chorvatska přišel, tak už se jelo pořád, zatímco v Česku jen první a druhá liga. Měli to otevřené, odehrál jsem deset zápasů. Do Otrokovic jsem tak už přišel připravený, což mi hodně pomohlo.

Hrál jste druhou chorvatskou ligu. Kam byste ji zařadil v rámci českých soutěží?
Druhá chorvatská soutěž by se dala srovnat s druhou českou ligou. Pořád se však domnívám, že česká je kvalitnější. Řekl bych, že u nás jsou o dost kvalitnější terény i stadiony, v Chorvatsku je to spíš vesnické.

Chorvatsko se vyznačuje bouřlivým prostředí. Poznal jste něco osobně?
Stadiony bohužel byly zavřené jako u nás, takže diváci na zápasy nemohli chodit. Co jsem však měl zprávy, tak bouřlivá atmosféra tam je, fanoušci jsou dost nebezpeční. Na druhou stranu je škoda, že jsem je nepocítil na vlastní kůži, protože jsem se na to těšil.

Z hlediska bezpečnosti to pro vás mohlo být prospěšné…
Kdyby to tak bylo, tak bych se asi moc neukazoval venku. (s úsměvem) Na to bych si dával pozor. Chtěli jsme to zvládnout. Když fanoušci nechodí na zápasy, tak je to nepříjemné. Nemůžete ze sebe vydat maximum. Doufám, že se to teď změní a že žádný lockdown nenastane a ligy pojedou normálně, aby se mohl hrát kvalitní fotbal.

Jak nyní fotbal budete kombinovat s prací?
Momentálně je fotbal má jediná práce, nemám k tomu žádnou jinou, jedná se o HPP. V zimě si dělám licenci „A“, do budoucna bych to tak chtěl spojit s trénováním.

Vidíte se jako trenér?
Poslední tři roky se jako trenér vidím hodně. Byl bych nejradši, kdybych se pod někým mohl učit.

Nedávno se vám narodila dcera. Jak vám to obrátilo život vzhůru nohami?
Nějak jsem se na to připravoval, těšil. Můžu ale říct, že ať se na to připravujete, jak chcete, tak je jinak, než plánujete. Doopravdy se vše točí kolem ní. Můžete si naplánovat den, že si něco uděláte a ráno je to úplně jinak. (s úsměvem) S přítelkyní to statečně zvládáme. Někdy je to samozřejmě náročnější ohledně spaní, ale nějakým způsobem mi pomáhá, že to na sebe bere v noci. Užíváme si to.

Někteří tatínkové říkají, že se v noci stěhují do druhého pokoje. Jak to máte osobně?
Rovněž jsme se o tom bavili, že bych před zápasem chodil do druhého pokoje. Přítelkyně však s malou vstává, tak zatím jsem do druhého pokoje chodit nemusel. (s úsměvem) Doufám to zvládneme a nebudu muset. Kdyby ale samozřejmě malá řvala hodně, tak bych šel.