Do Jihlavy se vracíte po čtyřech letech. Jak vzpomínáte na své tehdejší působení ve Vysočině?
Velmi pozitivně. Měl jsem možnost v klubu poznat spoustu pozitivních a velmi dobrých lidí. Musím říct, že jsme tenkrát vytvořili velmi dobré lidské vazby. A ne jen v rámci sportovního života, ale i osobně. Takže na působení v Jihlavě vzpomínáme rádi celá rodina.

Nyní je ale v Jihlavě nižší soutěž a zcela odlišný, hodně mladý kádr. Lákala vás tato výzva?
Mě především lákal projekt, který Vysočina prosazuje. To znamená práce s mladými hráči. Fotbalisty, kteří si prošli regionální akademií klubu a jsou to ve většině odchovanci klubu. Je zde vedením klubu vytvořena jasná strategie klubu. Jak s hráči pracovat a k čemu by to mělo vést.

Vím, že trenérské povolání je hodně rizikový džob. Ale ve Vysočině se za posledních devět let vystřídalo třináct trenérů. Nebojíte se vratké jihlavské židle?
Je to součást naší práce, ke změnám prostě dochází. Samozřejmě, že všichni trenéři si přejí, aby jejich pozice byla stabilní a měli více času pracovat s týmem. Věřím, že tomu tak nyní na Vysočině bude a dostaneme s celým realizačním týmem prostor pro práci. Abychom mohli s těmi hráči pracovat, posouvat je dál a snažit se o to, aby byli zajímaví ne jen pro Vysočinu, ale i pro ligové týmy.

Vy jste během kariéry spolupracoval s trenérskými legendami. Ať už jsou to Michal Bílek, Josef Csaplár, Bohumil Páník, Milan Petržela, Roman Pivarník. Jaká byla s nimi spolupráce? Vzal jste si od nich něco pro sebe?
Samozřejmě. Od každého jsem si vzal něco. Každý měl specifický způsob práce, každý měl svůj styl, jiný přístup k hráčům, svoji filozifii způsobu hry… Za to, že jsem měl možnost sledovat vše z blízka, jsem velmi rád. Nejblíže jsme k sobě měli s Michalem Bílkem, se kterým jsme spolupracoval na Vysočině i ve Zlíně, kde to působení bylo relativně úspěšné. Dodnes jsme v kontaktu a jsem za to rád. A ne jen za spolupráci s Michalem, ale se všemi trenéry, které jste jmenoval. Ve fotbale toho jako trenéři i hráči dosáhli hodně, a toho já si velice vážím.

Od čtvrtka jste v Jihlavě jako hlavní trenér vy. Jaké máte cíle a představy, čeho s tímto týmem dokázat? Protože sedmé místo ve druhé lize byl od vašeho předchůdce určitě solidní počin.
Myslím si, že to bylo opravdu velmi dobré umístění. Mám naprostý respekt k předchozím trenérům. Můj cíl je takový, abychom zlepšovali výkonnost současných mladých hráčů v kádru a ti aby získávali potřebné zkušenosti. Aby dokázali dobře pochopit a navnímat kabinu, chování profesionálních hráčů, a aby se uměli o sebe všestranně postarat. Jde o to, aby se zlepšovali, aby fotbal pro ně nebylo jen zaměstnání, ale způsob života. Činnost, kterou budou dělat rádi, na kterou se budou těšit. Aby se zlepšovali nejen individuálně, ale abychom byli konkurence schopní i jako tým a dokázali hrát v soutěži důstojnou roli.

Nyní přebíráte tým plný právě mladých talentů plus zkušeného kapitána Lacka. Budete pracovat s těmito hráči, nebo budete chtít doplnit kádr o dalšího zkušenoho hráče typu odcházejího Klobásy?
Určitě se s námi zapojí do práce Luděk Vejmola, se kterým už vzájemnou zkušenost ze Slovácka, kde jsem ho vedl v kategorii U19. A jednáme o příchodu ještě jednoho zkušenějšího hráče. Doufám, že to dopadne dobře a že se nám tím vyztuží osa týmu, která bude obklopena právě mladými hráči.

Čeká vás zřejmě těžší ročník než vloni. Z ligy spadly tři týmy, postoupit by mělo béčko Sparty, to budou určitě silné týmy. Jak vidíte obtížnost soutěže?
Určitě vidím druhou ligu jako velmi náročnou a těžkou. Vrátilo se do ní Brno, po nějaké době Opava a Příbram. Ta soutěž se jednoznačně zkvalitní. Společně s Duklou, Prostějovem, Líšní i zmíněnou Spartou to bude soutěž opravdu hodně náročná.

Jak se na tuto náročnou soutěž budete připravovat?
Začínáme jedenadvacátého června, po týdnu pojedeme na soustředění do Modré. Zde budeme mít možnost s týmem celý týden intenzivně pracovat. A potom už nám budou zbývat tři týdny do startu ligy.

A závěrem jednu osobní otázku. Při domlouvání rozhovoru jste mi říkal, ať zavolám večer, že jako trenér jste v akci stále. Dokážete ale také od fotbalu vypnout a odpočinout si? A jak odpočíváte?
V těchto dnech je to jednoznačně rodina. Během působení na Slovensku v minulé sezoně toho společného času nebylo mnoho. Díky covidu to byl takový život v odloučení a hodně na cestách. Takže nyní to manželce a dětem vracím a snažím se jim maximálně věnovat. Když už najdu chvilku pro sebe, tak se snažím zase sportovat. Ať už je to kolo, tenis, nebo se jen někde proběhnu. Takto dokážu relaxovat a to mě baví.