Běžela 40. minuta sobotního, do té doby v podstatě tradičního fotbalového zápasu na krajské úrovni. V I. B. třídě skupiny B Louky vedly nad Veselou 2:0 a měly zápas ve svých rukách. Hostům se pět minut před koncem úvodního poločasu nezdály verdikty hlavního rozhodčího. Hrající trenér Dujka a brankář Červinka za své jednání byly po dvou žlutých, resp. rovnou červené kartě vyloučeni. „Za mě osobně je to nepochopitelná situace,“ má jasno Kuna, který do zápasu ani neměl naskočit. Při výhře 5:0 přitom vstřelil rozhodující hattrick.

Co vás k tomuto názoru vede?
Hráči hostů se nadmíru rozčilovali u nic neřešící situace, kterou byl faul na půlce. Řekl bych, že to pramenilo z určitého tlaku v hlavách a do té doby ne úplně podle plánu vyvíjející se jejich sezony. Jinak si nedokážu vysvětlit, jak by se tak zkušený hráč jako Tomáš Dujka mohl nechat vykartovat kvůli něčemu podobnému. To samé platí i pro brankáře Veselé.

Vyloučený byl také asistent trenéra Veselé Gajdošík, který podle zápisu vulgárně urážel hlavního rozhodčího…
K tomu nemám co říct, možná ať se jde léčit. Vyhrožovat někomu, že si na něho po zápase počká a zabije, je dle mého daleko za hranou nějakých nadávek na fotbale. Navíc nebýt pořadatelské služby a hráčů obou týmů, tak se rozhodčího pokusil i fyzicky napadnout. Nic takového jsem v životě ještě nezažil.

Veselá ve 40. minutě přišla o dva hráče, do branky navíc musel hráč z pole. Jak se to podepsalo na zbytku utkání?
Po tomto incidentu bylo hlavní vydržet do poločasu bez dalších zbytečných vyhrocených zákroků, které mohly přijít. Hned po červených kartách totiž hráč hostů dojel jednoho z našich hráčů tak, že musel být následně odvezen do nemocnice s podezřením na zlomený kotník. Poté bylo důležité udržet klid v hlavě a pokračovat jako by se nic nestalo. Ideálně přidat další gól a zápas dál zbytečně nedramatizovat.

Nakonec jste vyhráli 5:0…
Zápas zkazily červené karty. I když Veselá se ještě snažila hrát, tak po třetím gólu už víceméně nebylo co řešit. Z pohledného utkání se druhý poločas jen dohrával. Není ale divu, v devíti lidech a prakticky bez brankáře se hraje blbě.

Sám jste vstřelil hattrick. Do zápasu jste přitom nastoupil až ve 22. minutě. Napadlo vás, že by se něco takového vůbec mohlo přihodit?
Jelikož jsem původně ani neměl nastoupit, tak jsem si nic takového opravdu nepředstavoval. Měl jsem nějaké zdravotní problémy a až dvacet minut před začátkem utkání jsem se zeptal trenérů, zda si alespoň nemám vzít věci na lávku, kdyby náhodou bylo potřeba prostřídat ke konci utkání.

Na hřiště jsem dorazil až když chlapi nastupovali. Šel jsem se převléct do kabin, došel na lávku a po deseti minutách, co jsem tam seděl, tak jeden z našich útočníků zůstal ležet na trávníku a já musel naskočit. Rozcvičit jsem se nestihl, takže jsem to musel zkusit až na hřišti během zápasu. Jelikož jsme ale po sedmi minutách na hřišti vedli 2:0, tak přemýšlím, zda bych předzápasovou rozcvičku neměl vynechával častěji. (s úsměvem)

Hattrick jste vstřelil za 27 minut. Bylo to na mužské úrovni poprvé?
Ano, toto je můj první hattrick za muže. Doposud jsem toho kvůli dlouhodobému zranění za ně moc neodehrál, tak doufám, že zdraví chvilku vydrží a nebude to také můj poslední hattrick na této úrovni. Nicméně za to můžu poděkovat spíše svým spoluhráčům, kteří mi dva góly připravili jak na zlatém podnose.

Na hřišti jste nakonec strávil necelých 40 minut, po hodině hry jste byl vystřídaný. Co za tím stálo?
O poločase jsem měl slíbeno, že jakmile dáme na 3:0, tak půjdu dolů, abych si zbytečně nezhoršil zranění, kvůli kterému jsem neměl hrát. Po třetím gólu jsem měl splněno a mohl jít v klidu vystřídat.

Kvůli koronaviru se rok v podstatě nehrály soutěžní zápasy. Jak si to teď užíváte?
Vinou zranění kolena jsem téměř dva roky nehrál, tudíž si návrat na hřiště užívám. Sice to ještě není žádná sláva, ale užívat si vítězství přímo s kluky na hřišti je úplně o něčem jiném než jako divák.