I když amatérští hráči i profesionálové zaregistrovali výsledek rozsáhlé studie vědců z Univerzity v Glasgow, že hlavičkování ve fotbale vážně zvyšuje riziko vzniku demence a dalších neurodegenerativních onemocnění, dokud to pravidla dovolí, budou hráči ve všech soutěžích používat hlavu při kopané dál.

„Myslím si, že my fotbalisté toho v hlavě stejně moc nemáme, takže není se čeho bát,“ říká s úsměvem útočník Jarcové Michal Podešva.

„Navíc každá práce ničí lidské tělo. Řidiče autobusů taky bolí záda a mají hemeroidy a taky nehlasujeme o tom, zda by mělo sezení řidičů v autobuse zmizet,“ přidává.

Souvislost mezi fotbalem a demencí v posledních letech potvrdilo několik studií, podle nichž je výskyt demence a souvisejících onemocnění (Parkinsonovy či Alzheimerovy choroby) je u bývalých vrcholových fotbalistů až pětkrát vyšší než u běžné populace.

V nedávné době na následky demence zemřeli členové anglického týmu mistrů světa z roku 1966 jako Jack Charlton či Nobby Stiles, trpí jí rovněž legendární záložník sir Bobby Charlton.

V Česku to ale velké téma není, byť by se podle některých lékařů mohla pravidla nejpopulárnějšího sportu na světě částečně upravit a hlavičkování omezit.

„Absolutní nesmysl. Lidé, kteří něco takového řeší, nejspíš nemají nic jiného na práci,“ míní obránce Vsetína David Dulík.

Stejný názor mají i útočník Louk Sebastian Kuna, forvard Mladcové Filip Hájek či opora Francovy Lhoty Lukáš Matůš.

Podle brumovského záložníka Davida Juřici je blbost hlavičkování rušit. „Vždyť k fotbalu patří,“ má jasno.

Talentovaný brankář Slovácka Jakub Zavadil utrpěl při jednom ze zákroků proražení lebky.
Po operaci hlavy chce zase chytat. Nosit bude helmu jako Čech. Je to nutnost, ví

Ani útočník Pravčic Dominik Svrček si fotbal hraný jen po zemi nedokáže představit. „Vždyť během zápasu je míč často ve vzduchu, probíhá spoustu hlavičkových soubojů,“ připomíná.

O podobné studiu dávno slyšel i Pavel Juroška. Křídelník třetiligového Slovácka B přesto do soubojů dál normálně chodí a hlavičkám se nevyhýbá.

Mezi vyhlášené hlavičkáře patří třeba stoper Uherského Brodu Michal Vrága i jeho spoluhráč z útoku Robin Josefík, spoustu branek hlavou nastřílel kroměřížský Matěj Votava nebo kapitán Valašského Meziříčí Martin Výmola.

„Hlava mě z toho nikdy nebolela a vysokou školu jsem taky udělal, tak snad to nemá na mozek vliv,“ směje se opora divizního celku.

I pro kanonýra Hluku Tomáše Martiše jde o jednoduchý způsob vstřelení branky. „Myslím si, že síla úderu na hlavu není natolik intenzivní, aby to někoho nějakým způsobem poznamenalo,“ je přesvědčený záložník Hanácké Slavie Kroměříž Michal Cupák.

S ním souhlasí i zlínský středopolař Jan Hellebrand. „Soubojů už bylo tolik, že to ani nevnímám,“ usmívá se.

Ne všichni fotbalisté jdou do všeho po hlavě a za každou cenu. Třeba útočník Baťova Pavel Krajča nepatří mezi vyhlášené hlavičkáře, proto se některým situacím vždy rád vyhne.

Brazilec William nastoupil poprvé za Teplice.
Zabiják z Brazílie se v Česku nechce rozptylovat ženami. Pivo už ale zná

To platí třeba i pro oporu Nivnice Radima Straňáka. „Hlavičkovat se nebojím. Spíš mám strach ze souboje, kdy se může něco stát, což je příklad našeho zápasu v Buchlovicích, kdy náš kapitán Bumbalík dostal loktem do obličeje a s přeraženým nosem musel odjet do nemocnice,“ říká.

Respekt má i obránce Uherského Matěj Lorenc. „Nebojím se, ale pokaždé to není u mě stejné,“ přiznává. „Někdy jdu do zápasu s tím, že neprohraji hlavu a taky se tak pak stane, že jsem nějaký přibržděný v té ochotě podstoupit souboj. To pak vyhraji těch hlav méně,“ dodává.