„Jen na chvíli jsem si nepohlídal dění za mnou a po kravatě od hráče jsem ležel na trávníku. To bylo naštěstí jen v rámci pivní ligy na Zlínsku. V rámci velkého fotbalu jsem pak zažil výjimečně nějaké pošťouchnutí,“ s úsměvem vzpomíná 60letý fotbalový matador, který s píšťalkou v ruce běhá po zeleném pažitu již více než čtyři desítky let. „Ještě mě nikdo nenaštval natolik, abych skončil. Dokud mi přeje zdraví, končit nehodlám. Pořád mě fotbal baví,“ potvrzuje sudí sympaťák.

Za fotbalovou „kulturu“ už naopak nejen on, ale hlavně celá společnost považuje nadávky. „Vše má ale své mantinely. Na svazu máme nějaké normy, které se nesmí překročit. Nejvíce ale záleží na jedinci, jak on se s verbálními výpady dokáže vyrovnat,“ zdůrazňuje Goňa.

Jak moc se změnila intenzita nadávek a sprostých slov během vaší kariéry? Jsou hráči a fanoušci slušnější?

Situace není dobrá, myslím, že za poslední roky se mění ještě k horšímu. Teď si na sudího dovolí kde kdo bez ohledu na věk nebo životní zkušenosti. V mých začátcích měli sudí větší autoritu, asi i díky době, která panovala. Po sametové revoluci, devadesátá léta byla v tomto nejdivočejší, došlo i zde k velkému rozvolnění, změnily se poměry ve fotbale. Bohužel k tomu menší měrou pomohly i nepěkné výstřelky samotných sudích. Faktem je, že okolo fotbalu je čím dále méně rozumných lidí, kteří by se mu obětovali. Chybí srdcaři, kteří se už věnují sobě a rodinám.

Jaké nejtvrdší nadávky jste sám okusil?

(Smích) Nejcitlivější asi pro všechny jsou ty na rodinu a soukromí, či , vyhrožuje rozbitím auta nebo podobně. To pak jde legrace stranou. Za ty roky jsem už slyšel snad všechno a naučil se nadávky příliš nevnímat. Více mě to mrzí a bolí, že se sprostá slova objevují u čím dál mladších hráčů. Bohužel některá sprostá slova jsou už jakýmsi celospolečenským standardem…

Liší se citlivost sudích na nadávky?

Rozhodně, každý jsme jiný, na druhou stranu už je nejen u nás na svazu komisí daná norma.

Vždy ale záleží na jedinci a formě podání, situaci. Krátkodobé výlevy v emoci jsou více tolerovány než ty opakující se. Před utkáním při pohovoru s kapitány na to všechny aktéry pravidelně upozorňuji. Vychovávat se musí pořád. (úsměv)

Jaká je tedy zde norma? Co ještě lze a co je za hranou?

Norma je zatím doporučující, má jasně dané mantinely, kdy ukončit zápas. Primárně vždy záleží na každém sudím. Diskutovat s aktéry zápasu, vysvětlovat, ale hlavně si nenechat nadávat.

Jsou vyhlášené „sprosté“ stadiony?

Ano jsou, ale nechci být konkrétní. Některé oddíly mají vzájemné antipatie se sudími, v tomto případě je lepší rozhodčí vetovat. Musím přiznat, že v tomto směru je situace lepší.

Co je pro sudího horší – slovní či fyzická inzultace?

Rozhodně fyzický útok, který se naštěstí už tak často nestává. Občas nějaké pošťuchování, jiný útok je spíše výjimkou. Naštěstí. V některých případech jde o zviditelnění fanoušků, sázku. Naštěstí takových případů, jako v případě inzultace sudího Talpy na Bohemce, jsou promile. I do mě občas někdo strčil, ovšem snažím se vždy udržet fyzický odstup, nepřipouštím, aby na mě kdokoliv i v dobrém sahal. Totéž doporučuji novým, začínajícím sudím.

Ukončil jste někdy kvůli napadení utkání?

Já ne. Ale někteří kolegové ano. Jsou s tím spojené i někdy kuriózní historky, jako například, když po jednom z nich sudí uvedl, že po plivnutí do tváře ztratil orientaci a neviděl. Každopádně i v této souvislosti každému mladému sudímu doporučuji, aby pískali jen to, co vidí, a ne, co se mu kdo snaží hlavně z hráčů nakukat.

Jak moc právě nadávky a inzultace odrazují veřejnost od vstupu do vašich řad?

Významně. Ne každý zájemce, hlavně mladý, tyto útoky dokáže ustát. Bohužel fotbalová kultura v tomto směru se jistě nezlepšila, spíše naopak. Znám hodně lidí z okolí, hlavně maminky, které kvůli tomu neberou právě kopanou jako společenskou událost, které by se chtěly účastnit, nebo kam by poslaly děti. Je pár výjimek, kam chodí i ženy a starší dámy, ale je to opravdu jen zlomek.

Žebříček Top 10 vtipných nadávek
1. Rozhodčí nestačí, dej si kapky do očí
2. Rozhodčí, jsi nejdražší divák na zápase!
3. Nasaď si brýle, ty slepoto!
4. Máváš jako výpravčí! (jako na prvního máje)
5. Rozhodčí je mrkev.
6. Rozběhni se konečně a nestůj jen na místě jako socha
7. Varhaníku jeden, my ti ten vozembouch rozdupáme!
8. Máš čtyři oči, přesto to nevidíš!
9. Ty porodní omyle!
10. Kolik kilo hrušek a jablek ti slíbili? Kolik kapříků ti připlavovalo?