Letní návrat leckoho mohl překvapit. Nastupoval v divizi, stačil odehrát pohárový zápas. V srpnu nakonec z Holešova zamířil zpátky do Fryštáku. „Po záchraně v Holešově jsem přemýšlel o změně. Tušil jsem, že už moc hrávat nebudu, spíše bych nastupoval ze střídačky. Ještě jsem stihl Mol Cup proti Hranicím, nakonec jsem se rozhodl hrát jinde. Divize je stále rychlá soutěž, už ani nemám zcela optimální věk,“ vysvětluje 35letá opora Fryštáku.

Nastupujete v I. B třídě. Vyšší soutěž jste už odpískal?
Na divizi ani krajský přebor už určitě nepomýšlím. V létě jsem ještě měl nabídku z kraje od Bystřice. Skrze rodinu a dojíždění se mi však už do toho jít nechtělo. I z tohoto hlediska jsem správně zauvažoval jít o nějakou soutěž níže.

Do Fryštáku jste se vrátil po šesti letech. Uvažoval jste vždy o tomto kroku?
Určitě ano, takto to má snad každý. Bydlím tady na Fryštáku, když se mi naskytla šance, byla to pro mě jasná volba. Nějakou nostalgii jsem při návratu ale nepociťoval, přeci jen jsem už prošel mnoha týmy. Zdejší angažmá mi každopádně vyhovuje.

S Fryštákem jste po podzimu na šestém místě. Zaslouženě?
Asi to odpovídá. Měli jsme nějaká zranění, vždy naskakovali šikovní dorostenci. Kdyby nám možná vyšly jeden dva zápasy, tak bychom i skončili do třetího místa.

Trenér Málek žehral na tréninkovou docházku…
Souhlasím s ním, hodně jsme to řešili. Skoro se netrénovalo, na I. B třídu to není optimální. Zkoušeli jsme to poslední měsíc, v říjnu jsme se několikrát sešli. Od poloviny února máme dva tréninky, scházíme se ve větším počtu než dříve. Doufám, že to vydrží.

Jak to vypadá s docházkou u vás?
Snažím se chodit vždy, jeden trénink pro mě není problém. Čas si pokaždé najdu. V Holešově se trénovalo třikrát týdně, v létě dokonce čtyřikrát. Do toho jsme měli přáteláky. Tato zátěž i kvůli dříve operovanému kolenu byla náročnější. Teď je to bez problémů. Naopak jeden trénink je pro mě docela málo. I tak jsem dal spoustu branek, v tomto ohledu to tak vyznívá ideálně. (úsměv)

V 11 zápasech jste vstřelil 16 gólů. Lepší to snad ani být nemohlo, ne?
Je to perfektní! Jsem rád, že mi to tam napadalo, klidně jich ale mohl být ještě více. Něco se mi ještě podařilo v poháru (3 branky ve 2 zápasech), ve čtvrtfinále jsme prohráli smolným gólem na Březnici. Toužili jsme jít ještě dále. Mé góly jsou celkově díky skvělé práci mančaftu. Člověk sám nic neudělá.

Šel jste o tří třídy dolů. Je to pro vás obrovský rozdíl?
Rozdíl už je mezi krajem a divizí, I. B třída už je pak hodně velký skok. Úroveň je tady nižší, pro mě je to tak jednodušší, hraje se mi lehčeji. Připadám si rychlejší. (úsměv)

Jste druhý ve statistikách střelců, na prvního Jakuba Dočkala z Kroměříže „B“ ztrácíte čtyři góly…
Osobně jsem to sledoval, mrkl jsem, kolik těch gólů bylo. Přede mnou je právě střelec z Kroměříže, která je někde jinde. Letos to dokopeme, příští rok bychom rádi hráli špičku. Není to ale tak, že bychom i skrze dojíždění pomýšleli na postup. Hlavně chceme vyhrávat. Aby nás to bavilo.

Ve druhé polovině října jste hráli bláznivý zápas proti Kostelci, za který nastoupil váš bratr Tomáš. Sám jste vstřelil hattrick, Tomáš skóroval jednou. Nakonec jste padli 3:4.
Dříve jsme ve Fryštáku dokonce hráli spolu, to tu ale ještě byl krajský přebor. Na tyto zápasy se vždy těším. Jsem rád, že si proti němu můžu zahrát. Když se to povedlo, tak jsem ještě v Holešově chodil hrát za „B“. Teď je to pro nás derby. Na podzim to bylo vážně zajímavé, vedli jsme 3:1, ve druhém poločase jsme ale totálně odpadli, Kostelec to otočil pěknými brankami.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...