„Když jsem ještě hrával fotbal, stejně jako každého i mě rozhodčí často rozčilovali. Mně se jejich výkony nelíbily, a jelikož jsem díky studiu pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně měl ke sportu vždycky blízko, dal jsem na pískání. Chtěl jsem to dělat tak, jak se to má o to mi zůstalo dodnes,“ líčí s úsměvem.

Už když v roce 1980 poprvé navlékl rozhodcovský dres dobře věděl, že nikam výš postupovat nechce, že chce zůstat v okrese, na vesnicích kolem domova.

„Jenom když někdo nemohl a zavolali mi, párkrát jsem byl na utkání I.B nebo I.A třídy,“ říká.

Jinak se drží v okrese, kde se z neznámého mladíka stal zkušený arbitr, legenda mezi sudími. „Už když jsem fotbal hrával, tak jsem měl cit pro hru a ta mi zůstala dodnes. Nikdy jsem neměl žádný velký problém. Spousta lidí mě zná, obrážím stále stejné dědiny. Mám objeté všechny hřiště v okrese. Já to beru jako koníčka, součást kultury na vesnici. Fotbal musí pobavit diváky i hráče. Proto vše beru s humorem a nadhledem. Nadávky vypouštím,“ tvrdí.

Podle Mikesky se kopaná na nejnižší úrovni změnila. Fotbal v okrese je podle něj čistší než dřív. „Hlavně za Bolševika byly snahy o podplácení. To byl ostatně i ten hlavní důvod, proč jsem začal pískat. Nechtěl jsem, aby to těm dvaadvaceti klukům, co běhají po hřiště někdo úmyslně kazil,“ říká. „Já myslím, že každý pozná, když je to domluvené,“ přidává.

Ligové žákovské derby patřilo na zlínské Vršavě domácím ševcům (žluté dresy), kteří zdolali Slovácko 2:0.
Podívejte se: Žákovské derby patřilo Zlínu! Jak slavili mladí ševci v kabině?

I proto se velezkušený arbitr snaží vždy zůstat nestranný, řídit zápasy spravedlivě. Prostě tak, jak se má. „Pískám v duchu pravidel, ale ne podle nich, protože to nejde. To by se pomalu žádný zápas nedohrál,“ ví dobře.

Sám nemá rád hlavně zákeřné fauly, které trestá. Jinak udělí maximálně dvě červené karty ročně, všechno se snaží řešit lidsky, domluvou. „Mám zkušenosti ze školství. Chci vychovávat ne hned trestat. Navíc čím déle pískám, tím mám větší klid,“ tvrdí.

„Vše beru s humorem. Vím, že s každým se dá domluvit. Nejhorší je, když jsou hráči pod vlivem alkoholu. To pak vždycky zajdu za trenérem, ať ho vymění nebo mu dám červenou. A je klid,“ pokračuje.

Fotbalisté Kudlova (šedé dresy) v nedělním derby podlehli Provodovu 1:2.Fotbalisté Kudlova (šedé dresy) v nedělním derby podlehli Provodovu 1:2.Zdroj: pro Deník/Jan Zahnaš

Současní fotbalisté jsou ale podle něj ukázněnější než jejich předchůdci. Občas se ozvou mladší kluci, nevybouření dorostenci, které dokáže umravnit. Ani s fanoušky žádný velký problém nemá. „Dneska se chodí na fotbal dívat ti, které jsem pískal třeba v žácích a dnes je jim už padesát let. Pořád se diví, že ještě běhám,“ směje se.

Velkým problémem „v pralese“ jsou hlavně asistenti. Na laiky z lidu si kvůli jejich zaujatosti a neobjektivnosti většinou stěžují hlavně hráči soupeře. „S tím se bohužel moc dělat nedá, ale tím, že jsou oddíloví rozhodčí proškolení, se to trošku zlepšilo,“ míní.

Mikesku nejvíce ze všeho štvou neustálé změny pravidel. I když je fotbal jednoduchá kolektivní hra, její zákony se každým rokem upravují. „My staří rozhodčí jsme byli na něco zvyklí a když děláme testy před sezonou, přemýšlíme, jak to bylo dřív a jak je to nyní. Mladší kolegové to mají v pohodě, minulostí se nezaobírají,“ uvedl.

Ještě hůře jsou na tom fanoušci, kteří se v pravidlech nevyznají vůbec. „Na dědinách VAR naštěstí nehrozí, ale řada diváků vůbec neví, že něco před lety změnilo a už to neplatí. Spousta z nich na mě dokonce po autovém vhazování křičí ofsajd,“ kroutí hlavou.

Ideální to ale není ani v profesionálních soutěžích. Chyby dělají sudí ve FORTUNA:LIZE i na mezinárodní úrovni. „Nejhorší je, když někdo začne pískat a do několika let je v lize. Těmto sudím říkám nedokvašky,“ uvedl. „Je vidět, že jim schází zkušenosti, nadhled. Když se třeba na seminářích díváme na momenty ze zápasů mistrovství Evropy, je až neuvěřitelné, kolik je tam chyb. Kdybychom to udělali v Kostelci nebo na Rackové, tak by nás diváci utloukli,“ říká se smíchem.

Vyhecované bývaly hlavně souboje Březnice s Dolní Lhotou, které i kvůli přítomnosti policistů nikdo nechtěl pískat. „Mně to bylo jedno, vždycky jsem je uzemnil,“ tvrdí napůl vážně a napůl v žertu.

Na většině stadionů a hřišť je to ale podobné. „Když domácí prohráli, řekli mi, ať už k nim nejezdím, že mě utopí v potoce. Tak jsem jim odvětil, že plavat umím,“ pronesl.

Několikrát pískal i zápasy Velkého Ořechova, odkud pochází a kde strávil celou hráčskou kariéru. „Třeba na derby s Doubravy a Dobrkovicemi jsem se vždycky těšil. Přišlo tři sta lidí a byla fajn atmosféra. Všichni se znali a i když Ořechov prohrál, většinou byl klid,“ uvedl.

Nyní je na vesnicích klid až moc velký. Ubylo hráčů, funkcionářů i fanoušků. Kopaná v nejnižších třídách pomalu ztrácí své kouzlo, dřívější atmosféru.

„Zájem je malý. Když jsem byl mladší, furt jsem byl na hřišti a každý den běhal. Teď je to jiné,“ štve sudího.

Fotbalisté Jaroslavic (tmavé dresy) porazili Veselou 5:1.
Podívejte se: Vysoká produktivita. Jaroslavice doma smetly Veselou

Mládež měl dlouhé roky na starosti coby učitel a později i vychovatel. Ke sportu vedl i své tři syny. Žádný z nich ale nešel v jeho šlépějích, nestal se rozhodčím. Děti u otce viděly, co život sudího obnáší. „každý víkend jsem byl v terénu. Naštěstí mi manželka mého koníčka vždycky tolerovala,“ děkuje jí.

S pískáním chtěl loni skončit. Slavil kulatiny, kvůli situaci ohledně pandemie koronaviru jej návrat na trávníky nelákal. Nakonec se nechal Jaroslavem Krajčou přemluvit, píská dál. Letos odřídil čtyři zápasy.

Vitálnímu důchodci pohyb nevadí, bez problémů se sžil i se systémem FAČR. Už si zvykl, že zápisy se vedou v elektronické podobě, ručně se nic nepíše.

„Vím, že kolegů kvůli tomu skončilo, ale mně to nedělalo problém. Už ve školství jsem musel dělat na počítači, takže jsem se seznámil s metodikou a občas se zeptal,“ říká. „To spíš někteří činovníci s tím pořád mají problém. Ještě teď se mi stává, že za mnou přijde pokladník a chce mě vyplatit, přitom už to čtyři roky paušálně hradí FAČR,“ dodává závěrem.