Na úvod nového ročníku jste v Jaroslavicích remizovali 3:3. Jak výsledek hodnotíte?
První poločas jsme jasně měli v naší režii, soupeře jsme přehrávali fotbalovostí, byli jsme aktivní. Za půlku se dostávali až ke konci. Ve druhé půli zjednodušili hru. Jednoduchým fotbalem nás dostali pod tlak. Náskok jsme si vzali zpátky, vedli jsme o dva góly. Brzy jsme obdrželi branku, po které domácí byli na koni. Závěr byl hektický, v emocích. Když to řeknu trochu neskromně, nešťastně jsme ztratili dva body. Minimálně za první poločas jsme si výhru zasloužili.

V 67. minutě jste vedli 3:1. Co se pak přihodilo?
Nejprve tam byl jeden propadlý balon ve chvíli, kdy jsme soupeře vystavovali do ofsajdu. Jejich borec však míč doběhl, a ačkoliv se mu zamotal pod nohama, tak fantasticky přeloboval našeho brankáře. Na konci zápasu už vše dávali nahoru, jako stopeři jsme se nedomluvili. Opět tam za nás propadl míč, pískla se penalta.

Byla správně nařízená?
Podle mého názoru byla přísná. Pan rozhodčí ji však pískl, tak ji musíme brát, že byla. V prvním poločase mě spíše mrzel zákrok na našeho hráče, domácí borec nechtěl hrát balon, byla to bezohledná hra. V tu chvíli měl dostat červenou kartu.

Jak jste si osobně užil soutěžní premiéru?
Tuto soutěž jsem už chvíli hrával v Luhačovicích, věděl jsem, do čeho jdu. Do Tečovic jsem přišel hlavně kvůli tomu, abych si zahrál fotbal a mohl si ho užívat. Svůj účel to splnilo, vesnický fotbal je vždy trochu emotivnější, pokaždé to má svůj náboj. Po zápase ale nemůžu být spokojený, dvakrát jsme vedli, přišli jsme o výhru. Snad to zlomíme v domácím zápase proti Veselé.

Ještě v uplynulé sezoně jste v MSFL nastupoval za Uherský Brod. Jak se uskutečnil váš příchod do Tečovic, které nastupují I. B třídě?
V Tečovicích mám barák, jsem tady skoro jako doma. Do klubu mě poprvé lanařili minulou sezonou, kdy jsem odcházel z Luhačovic. Kontaktoval mě však Brod, angažmá ve třetí lize jsem si přál vyzkoušet. Tečovice mě lákaly znovu, po ročním působení v MSFL jsem to už chtěl mít klidnější – ať už se to týká samotného fotbalu nebo dojíždění. Nabídku jsem nakonec přijal.

Jak nakonec bylo obtížné odejít o čtyři soutěže níže?
Ve třetí lize to teď bylo všelijaké, z Brodu odešla půlka mančaftu, včetně mých kamarádů. Skončil i někdejší trenér. Díky tomu byl můj odchod snadnější. Navíc jsem byl hodně časově vytížený – kromě fotbalu ještě učím na základní škole, včetně tréninků ve Zlíně a Brodě jsem třikrát týdně v sedm ráno odjel do školy a v osm večer se vrátil domů.

Poloprofesionální kariéra je tedy už u konce?
Na této úrovni už v budoucnu s největší pravděpodobností pokračovat nebudu – mé klouby nejsou zcela ve stoprocentním stavu, menší tréninková zátěž je pro můj zdravotní stav přijatelnější. V Tečovicích si odpočinu i po emoční stránce.

V Tečovicích vykonáváte roli hrajícího trenéra. Jak tuto roli zvládáte?
Nejprve jsem přicházel pouze jako hráč, pak jsem obdržel i nabídku na trénování. Jelikož už mám nějaké zkušenosti, tak věřím, že týmu můžu co nabídnout. Poskládat tréninkovou jednotku nebo vést to na hřišti navíc nevidím jako žádný problém, jsem zvyklý už od kluků ze Zlína. Velká změna to tak pro mě není.

Fotbalisté Jaroslavic proti Tečovicím vyrovnali v 94. minutě hry.
Podívejte se: Šest branek v Jaroslavicích! Domácí stáhli manko proti Tečovicím

Kdo vás zastupuje na lavičce?
V zápise jsem zapsaný jako trenér, na lavičce je vedoucí mužstva. Ze hřiště pouze pak udávám pokyny, koho střídat, trochu je to i nachystané dopředu. Pak reagujeme na dění v zápase. Sám jsem byl zvědavý, jak vše bude probíhat. Proti Jaroslavicím jsme takto odehráli třetí zápas, vše zatím funguje bez problémů.

Na hřišti jste docela výřečný, že?
Jsem na to zvyklý nejen ze zlínského dorostu. Odjakživa hraji stopera, celou hru vidím zezadu, trenéři mě tak k tomu nabádali. Nějak mi to přirostlo, v tomto ohledu jsem vůdčí typ. Dirigování pomáhá i klukům, ví, co mají dělat. Zatím si nikdo nestěžoval, myslím, že to zvládám. (úsměv) Nasloucháme si, oboustranná komunikace šlape solidně. Sice něco řeknu i v kabině, nejvíce se však snažím pomoci přímo na hřišti. V kabině se fotbal nehraje.

Trénujete i žáky Zlína. Jak dlouho?
Když jsem odcházel na vysokou školu, tak jsem chtěl zůstat u sportu, vést nějakou skupinu. Postupně jsem se propracoval k žákům Zlína, čtvrtým rokem mám na starosti tým do patnácti let. Tato práce mě hodně naplňuje. Jsem rád, že si to ještě můžu zkusit na hřišti, ať nejsem pouze poradce. (úsměv) Ještě nechci koučovat pouze z lavičky.

Kvůli zraněním jsem skončil na vyšší úrovni. Můžete přiblížit, co vás trápilo?
Čtyřikrát jsem podstoupil operaci kolena, dvakrát mám plastiku křížového vazu na jednom koleni, asi třikrát jsem měl vyhozené rameno. Mé zdraví je složitější, kvůli tomu bych to na vyšší úroveň už ani neviděl.