Na akci, která spadá pod UEFA, se pečlivě chystal. I když řada funkcionářů měla s uvolněním hráčů problémy, amatérští fotbalisté pozvánky neodmítali. Obléknout dres výběru Zlínského kraje byla pro všechny z nich pocta.
„Taky jsem klubový funkcionář, v kádru jsme měli tři kluky. Taky jsem trnul, aby se žádný z nich nezranil, protože hrajeme v divizi o záchranu, ale když jsem je všechny viděl na společné večeři, jak si to užívají a jsou nadšení, myslím si, že to nebyl vůbec špatný nápad,“ říká.
Podle něj si spousta činovníků ani neuvědomuje, že Regions Cup se hraje po celé Evropě, ke to projekt UEFA. „Je to stejné, jako bychom neměli třeba ženskou reprezentaci. Pokud bychom akci nepořádali, přišel by svaz o určitou část peněz,“ upozorňuje.
Do irského Dublinu, který v říjnu hostí amatérské mistrovství Evropy, se kvalifikuje jediný český tým. Výběr Zlínského KFS po úvodní výhře nad soupeřem z Moravskoslezského kraje dál zůstává ve hře o účast na prestižní akci.
Pokud se chce do Irska kvalifikovat, musí zvládnout ještě tři duely. Labancz týmu, který dostali na starosti trenéři Lukáš Motal a Roman Kolenič, věří.
„Samozřejmě konkurence je velké a zápasy jsou i o štěstí, ale jsem rád, že máme takto inteligentní trenéry. Věděl jsem, že pokud na to kývnou, dají tomu maximum, což se už potvrdilo, protože oba objezdili spoustu zápasů. Fakt máme reporty z celých víkendů,“ líčí s úsměvem.
Vytipovat a vybrat hráče byla jedna věc, ne všichni se ale středečního zápasu zúčastnili. Některé borce nepustilo do hry zranění, další nemohli kvůli dřívějším smlouvám v jiných oddílech. Hrát tak nemohli Bahounek, Sklenář i jiní amatéři, co si fotbalem dříve částečně přivydělávali, Silnicu či Geržu zase vyřadilo zranění.
„Vypadla nám asi půlka hráčů,“ přiznává Labancz. „Dvacátého dubna jsme v Hulíně uspořádali výběrové utkání, ze kterého jsme udělali finální nominaci. Zapsali jsme i pět náhradníků a všichni z nich jsme museli povolat,“ přidává.
Soupisku „zlínské reprezentace“ tvořila převážná část hráčů z divize a krajského přeboru. „Důležité je, že všichni kluci chtěli a žádný z nich neodmítl,“ těší ho.
Nominování se společně s trenérským štábem sešli již den před utkáním. V Holešově absolvovali předzápasový trénink, azyl našly v hotelu Panský pivovar.
„Chtěli jsme, aby to mělo nějakou úroveň, takže jsme jim zajistili ubytování, zaplatili hotel, kde měli nejen taktickou přípravu, ale i společnou večeři, snídani a oběd. Kluci alespoň mohli mít pocit, že je to něco jiného než běžný mistrovský zápas. Myslím si, že si to užili,“ je přesvědčený šéf divizního Holešova.
I když neprosazoval vyloženě jedenáctitisícové město, ve kterém žije, nakonec zvítězil selský rozum a znalost prostředí. „Osobně bych vybral třeba Dolní Němčí, protože je tam krásný areál a s s kolegou z výkonného výboru Zdeňkem Kadlčkem je vynikající spolupráce, ale nikoho tam neznám,“ vysvětluje.
„Zkoušel jsem vybrat lokalitu, aby to soupeř z Ostravy neměl příliš daleko. Jelikož cesta do Holešova není úplně špatná, navíc to mám doma a musel jsem řešit nejenom fotbalisty, ale ubytování, catering a spoustu dalších věcí, měl jsem díky spolupracovníkům poloviční práci,“ dodává.
