Trenér Kolenič: Z fotbalu se kolikrát dělá zbytečná velká věda!

Naposledy stál u spanilé jízdy a úspěchu Skaštic, kterým z krajských soutěží pomohl až do aktuálně divizní společnosti. „Jsem rád, že jsem měl štěstí na lidi okolo a fotbalisty. Bez nich bych všech úspěchů nedosáhl,“ skromně poznamenal Kolenič, jenž ale od léta fotbalově odpočívá.

Velmi blízko byl přitom jeho příchod do třetiligové Viktorie Otrokovice, což ale bylo podmíněno změnou vlastníka, která se ale nekonala. „Dva měsíce jsme připravovali všechny změny, nechal jsem na tomto projektu spoustu energie. Bohužel pan Ševčík se rozhodl svůj podíl neprodat,“ již se vyrovnal s faktem Kolenič. „Mezitím jsem odmítl dvě zajímavé nabídky. Nyní vyčkávám, nikam se necpu,“ upozornil.

Máte trenérský vzor?

Úplně nemám, ale jako hráč jsem zažil spoustu trenérů a od každého jsem si vzal to dobré. Vyloženě nikoho nekopíruji. Líbí se mi práce Pepa Guardioly, jeho útočný styl. Nikdy jsem neviděl Manchester City bránit. V Česku strašně fandím Pavlu Vrbovi, spolu jsme hráli v Havířově. Jeho filozofie mi je hodně blízká. Osobně jsem pro ofenzivní pojetí fotbalu, kdy mou filozofií je být férový k hráčům, ti totiž nejsou blbí. Fotbal je týmová práce, kabina je základ!

Drahota se ještě naplno sportovců nedotkla. Majitelé se zdražením váhají

Za jakého trenéra se považujete?

Nemám rád škatulkování. Není dobrý a špatný trenér, ale jen úspěšný a neúspěšný. (úsměv) Obecně se z fotbalu kolikrát dělá zbytečně velká věda. Jsem zastánce kvalitní přípravy, kde nesmí chybět naběhané kilometry, práce bez míče, což ani já jako hráč neměl vůbec rád. Už mnoho moudrých hlav spočítalo a poukázalo, že se zápasy rozhodují v závěrečné čtvrthodině a bez kvalitní kondice to prostě nejde! Fotbal už v přípravě musí bolet a je na trenérovi, aby hráče přesvědčil ke dřině.

Co se tedy změnilo?

Především podmínky. Tato generace nezná škvárová hřiště, s kalužemi, sněhem a zamrzlým terénem. Nyní se řeší, jakou generaci umělky kdo má k dispozici. Sparťanské podmínky, jaké byly za nás, by neuškodily ani současné generaci. Ta má však jiné možnosti, větší nabídku vyžití.

Jste v přípravě tvrdý trenér?

(smích) V terénu, v zápřahu při nabírání kondice poznáte charakter hráče, který se pak projeví v krizových momentech. To vám hodně napoví, koho na hřiště v těžkých chvílích poslat. Mám své trenérské zásady, které v přípravě musí být. Ale pozor – nemám rád označení stará škola. I když mám přes padesát let, hodně se zajímám o novinky, potkávám se s trenérskými osobnostmi a učím se!

Jak se změnili hráči, jejich přístup?

Já si stěžovat nemohu, asi jsem měl vždy štěstí na dobrý kolektiv. Vynikající tréninkovou morálku jsem měl ve Vizovicích, Baťově, o Skašticích je zbytečné se bavit. Vše hodně ale kazí finanční možnosti, řada kluků nic nedokázalo a jako první se zajímá o peníze!

U mladších mi chybí soudnost, v 17 letech se vidí automaticky v lize a když vyjdou z mládežnických hnízd, v 19 letech nemají zájem hrát ani ve 3. lize. V tom je myšlení mladých hodně pokřivené… Všichni nejvyšší soutěž prostě hrát nemohou.

Paráda! Cais na Rallye Monte Carlo dojel devátý. Nejlepší mezi juniory!

Je třeba nyní snížit na hráče nároky a přísnost?

To je věc diskuze. Já jednám s hráči na rovinu, mám jasně stanovené podmínky, přes to nejede vlak! Pokud se někomu nelíbí, nikoho nedržím. Já nikdy v tomto problém neměl, ale od kolegů vím, žě problémy občas měli. Většinou se ale jednalo o starší hráče. Vše je také o spolupráci s vedením. Nesmíte udělat ústupek, ten se vám pak vrátí jako bumerang. Kabina je hodně vnímavá na vše, na každé vaše rozhodnutí. Čím nižší soutěž trénujete, tím je to horší. Fotbal je neživí, mají jej spíše jen pro zábavu.

Jaký nejpřísnější trest jste míval v sazebníku pokut?

Těžko říci, každá kabina si jej dělá sama, na míru, já jej neurčuji. (smích) Ale pamatuji si na jeden ostudný zápas Vizovic, po kterém jsem dal předsedovi za úkol, aby koupil bečku a jako omluvu jsme fanouškům servírovali prvních sto piv zdarma. Pochopitelně na náklady hráčů. A výsledek? Parádní! Kluci to přijali a měli jsme největší návštěvu sezony. (smích)

V televizním seriálu Okresní přebor byl velmi přísný a ambiciózní trenér Bohumil Zenkel. Objevují se takoví i nyní na nejnižší úrovni?

Věřím, že někdo takový někde ještě pořád je. (smích) Okresní přebor je vynikající popis stavu na nejnižší úrovni, řada lidí se v něm určitě našla. Osobně v něm nejvíce obdivuji postavu Ondřeje Vetchého, ten se tam vyloženě našel!