„Vzhledem k tomu, že jsem hrál v útoku až poslední tři zápasy, tak to není špatné, ale radši bych měl víc bodů,“ tvrdí opora Valašských Příkazů, která poslední čtyři roky nastupuje ve středu nebo na kraji zálohy.

Na hrot ho poslal až trenér Janošík, který chtěl po čtyřech porážkách v řadě něco změnit, což se mu nakonec povedlo.

„Jelikož jsme nesbírali body, šel jsem dopředu. V útoku jsem hrával už dřív, teď už bych tam měl zůstat,“ věří Vaculka.

Tomu to na hrotu vyhovuje. „Není tam tolik defenzivních úkolů,“ pochvaluje si.

I když nepatří mezi klasické střelce, v minulosti už dokázal v jednom ročníku nastřílet přes dvacet branek. Na statistky ale dávno nehledí, klíčové jsou pro něj výsledky mužstva.

Ani titul krále střelce ho nijak zvlášť neláká. „Bylo by to pěkné, ale hlavní je, abychom vyhrávali,“ říká.

Na podzim to Valašským Příkazům moc nešlo. Tým zvítězil jen čtyřikrát, z toho jednou po penaltách, takže s jedenáctým místem nepanuje v klubu spokojenost.

„Zápasy byly jako na houpačce. Nejprve jsme sbírali body po jednom a pak jsme nedotáhli dobře rozehrané utkání,“ štve Vaculku.

Přitom podle devětadvacetiletého fotbalisty Příkazy byly jenom asi ve čtyřech duelech horším mančaftem.

„V ostatních zápasech jsme sahali po bodech, bohužel jsme to nikdy nedokázali dotáhnout,“ mrzí nejlepšího střelce.

„Buď jsme nedokázali proměnit vyložené šance, nebo jsme vzadu udělali chybu, kterou soupeř potrestal,“ přidává zklamaně.

Až na výsledky první poloviny sezony je ale rodák z Lidečka ve Valašských Příkazech spokojený.

„Žiji tam asi osm let. Mám tam přítelkyni, kamarády,“ líčí.

V případě atraktivní nabídky by se mu tým opouštělo jenom velmi těžko. „V okolí moc hráčů není, takže by to vůči nebylo klukům fér,“ cítí.

V kariéře měl ale dobře našlápnuto. Jako talentovaný mladík prošel Vsetínem, odkud se dostal až do Baníku Ostrava.

Funkcionáře a trenéry z ligového klubu tehdy zaujal při finále McDonald's Cup na Bazalech.

Na severu Moravy nakonec vydržel tři roky. Jako dorostenec si ve slavném klubu zahrál i se známými ligovými stopery Lukášem Hejdou a Michalem Fridrichem.

„Občas se podívám, jestli hráli a jak se jim dařilo, ale nijak v kontaktu s nimi nejsem,“ dodává.