„I se ségrou si angažmá užíváme. Je to velký klub, také v Česku ho každý zná.

Zatím jsme tam teprve dva měsíce, ale nemáme si na co stěžovat. Jsme spokojené,“ říká třiadvacetiletá středopolařka.

Rodačka z Poličné u Valašského Meziříčí působí v Itálii již čtvrtým rokem. Tři sezony strávila v klubu Sassuolo, nyní patří AC Milán.

„Co se týká podmínek a zázemí, tak jsem si určitě polepšila, ale ve výkonnosti družstev takový rozdíl není, jsme na tom podobně,“ říká Dubcová.

Ještě když byla v Sassuolu, tak s AC Milán bojovaly o třetí příčku, letos chce skončit před bývalým klubem.

Začátek ale dobrý nebyl. První dva zápasy favorizovaný tým prohrál, v dalších třech duelech bral ale i díky dvojčatům z Valašska všechny body. Kamila Dubcová má zatím na svém kontě jeden gól a dvě asistence, patří k oporám družstva.

V loňské sezoně byla dokonce vyhlášena nejlepší záložnicí ženské Serie A, takže rozhodně má na co navazovat.

O jiném klubu ale zatím nesní. „Chci se soustředit na práci v AC Milán,“ říká. „Chci podávat stabilní výkony, udržet se v základní sestavě,“ přidává skromně.

Fotbalistka Slovácka Lucie Jelínková při debutu v ženském národním týmu proti Maďarsku.
Fotbalistka Jelínková po debutu: Na to, že jsem tady poprvé, nejsem ani nervózní

V Itálii je sympatická blondýna spokojená. Fotbal je pro ni momentálně vším.

„Máme svůj stadion, na zápasy chodí několik stovek diváků. Největší rozdíl je v zájmu o ženský fotbal, který je tady daleko vyšší,“ tvrdí.

„Každý zápas vysílá televize, před každým kolem je speciální studio. V Itálii to staví na podobnou úroveň jako u chlapů, což v Česku není,“ pokračuje.

I na život ve vyhlášeném městě módy na severu Apeninského poloostrova si rychle zvykla. Byť zatím neprozkoumala všechny části Milána, stěžovat si rozhodně nemůže.

Jenom z nedostatku času se zatím nedostala na San Siro, aby naživo zhlédla Ibrahimoviče a spol. „Sice každá hráčka dostane vždy na zápas jeden volný lístek, ale ale zatím jsme této možnosti nevyužily. Vždycky se to s něčím krylo,“ líčí s úsměvem. „Buď jsme hrály nebo jsme byly na reprezentačním srazu či byla jiná akce. O víkendu nestihneme ani duel s Juventusem, ale plánujeme, že se stavíme,“ přidává.

Třiadvacetiletá středopolařka si angažmá ve velkoklubu užívá. „Vím, že AC Milán není v ženském fotbale úplně ten top klub, ale pro nás je až neskutečné, kam jsme se z malé vesnice na Valašsku dostaly,“ diví se.

„Vždycky jsme si představovaly, že budeme hrát za takto velký klub a teď si plníme sny,“ září.

Sestry Dubcovy začínaly s fotbalem v Poličné, odkud pocházejí. V žákovské kategorie v rámci střídavých startů nastupovaly za Valašské Meziříčí a Hranice, v patnácti letech zamířily do Slovácka, protože s chlapci hrát už nemohly.

„Tehdy jsme se rozmýšlely mezi Spartou a Slováckem, nakonec jsme se rozhodly zůstat na Moravě a vůbec toho nelitujeme. Slovácko nám dalo hodně. Jsme rády, že jsme tam mohly strávit čtyři krásné roky. Určitě nás to v kariéře posunulo,“ míní.

Šikovná dvojčata sezonu 2018/2019 prožily v pražské Slavii. Z Vršovic se pak vydaly do světa, kde jedna z fotbalových pohádek dál pokračuje.