Tomáš Hellebrand má v kariéře dobře našlápnuto. V šestnácti letech patří mezi klíčové hráče ligového zlínského staršího dorostu.

Pohyby, technikou i dalšími fotbalovými dovednostmi připomíná Patrika, kterému v mládeži rovněž patřil střed hřiště, kde táhl akce svého týmu.

„Jsme úplně stejní. Všechno řešíme spolu. Když mám s něčím problém, tak jdu za ním a on mi poradí," přiznává s úsměvem Tomáš Hellebrand.

Podobnou roli ,jako zkušenější brácha zastává v ligovém Dynamu, má v devatenáctce ševců. „Je to třeba stejně jak Tom Slončík bezesporu velký talent, může to dotáhnout daleko. V jeho věku má ještě všechno před sebou, ale postupem času se z něho stává lídr. Může to být podobné," věří trenér zlínského dorostu Jaroslav Matějíček.

Šikovného svěřence srovnává právě s bratrem Patrikem. „Stejně jako on je technicky dobře vybavený, vnímá herní situace, dokáže načíst hru. Na čem bude muset ještě zapracovat je úspěšnost v osobních soubojích, což ale souvisí i s jeho věkem a je to také dáno somatotypem. Trošku zlepšit musí i dynamiku a některé další věci, které buď jsou vrozené, nebo přijdou až časem," upozorňuje Matějíček.

V týmu má však dva Hellebrandy. Filip se od svého dvojčete na trávníku odlišuje. „Je zase trošku jiný," souhlasí kouč.

„Má nízko těžiště, je spíše tahový. Dokáže si dobře pokrýt balon, nebojí se jít do vápna. Když jde ale do souboje, snaží se spadnout, což mu vytýkám. Potřebuje souboje ustávat. Jinak v něm vidím jeho strýce Miroslava Březíka, který byl výborný útočník, střelec. Podobní jsou si nejenom herně, ale i vizuálně," líčí Matějíček.

Oba sourozenci pomohli ševcům k triumfu v derby nad Slováckem. Poslední Zlín na Širůchu ve Starém Městě zvítězil 3:1 a na krajského rivala se bodově dotáhl.

„Jsem rád, že jsme utkání takto zvládli. Pro nás je to největší zápas sezony. Fakt jsme ho potřebovali vyhrát, což se nám podařilo," těší nejen Tomáše Hellebranda.

Zlíňané předčili soupeře především v důrazu, nasazení. Zápal měli daleko větší než protivník, byť ani borci ze Slovácka nic nevypustili a makali až do konce.

„Zápas rozhodla hlava," míní Tomáš Hellebrand. „Byli jsme správně nastavení. Šli jsme si za tím. Nebyl to žádný líbivý fotbal, spíše boj. Oba týmy si šly pro tři body, my jsme byli ti šťastnější," míní mladík ze Zlína.

Také Hellebrand se musel podřídit úspěchu týmu, na těžkém terénu nemohl hrát tak, jak by chtěl. Tolik držet balon, kličkovat.

Na to není vhodná doba.

Ševci se totiž v celostátní lize dorostu letos souží. Důvodem je především obrovská letní obměna, z minulého ročníku zůstalo jen pár kluků. Zbytek týmu tvoří mladší hráči.

„Herně je to celkem slušné, za soupeři nijak nezaostáváme, ale nedaří se nám střílet branky. Pokud budeme hrát jako proti Slovácku, odrazíme se výš," nepochybuje talent.