Fojtů své první fotbalové krůčky započal přibližně před deseti lety. Tak jako většinu dětí, tak i jeho k fotbalu přivedl jeho otec. „Trénoval mě od přípravky až do starších žáků,“ přiblížil mladý gólman, jenž se mezi tři tyče postavil až po dvou letech. „Na začátku jsem chytat nechtěl, po nějaké době mě to ale začalo bavit,“ uznal.

Díky brankářskému postu se už vyšvihl do prvního týmu Vysokého Pole. „Po poslední sezoně, co jsem mohl hrát za starší žáky, jsem hned v letní přípravě začal trénovat s A-týmem,“ ohlédl se Fojtů za nedávným nástupem do mančaftu působícím v okresním přeboru. Přímý skok mezi chlapy mu zajistila i absence dorostu v tamním oddílu.

Nebyl však na to sám. Společně s ním se do „A“ dostali jeho parťáci ze žákovských kategorií. „Vstup do kabiny byl pohodový, v létě jsme v týmu trénovali tři kluci, kteří sezonu předtím spolu hráli ještě za žáky. V tomto to bylo super!“ pochvaluje si.

Přechod mezi mnohem zkušenější parťáky přesto nebývá nejjednodušší. Zvláště pro brankáře, kteří si dirigují obranu.

V týmu Vysokého Pole navíc figuruje několik borců, jenž jsou o více než 20 let starší než tento šikovný brankář. „Ke starším hráčům mám samozřejmě respekt, s tímto úkolem se celkově zatím sžívám. V naší kategorii totiž hráli i 12letí kluci. Přechod do starší kabiny je tak velký rozdíl,“ přiznává Ondřej Fojtů.

Kdo by čekal větší aklimatizaci nebo delší čekání na debut, tak byl výrazně na omylu. Fojtů byl hozen do vody, první utkání za chlapy absolvoval už v prvním podzimním kole na hřišti Vizovic. „Že dostanu šanci tak brzy jsem nečekal. Musím přiznat, že jsem byl i dost nervózní,“ říká na rovinu.

Vysoké Pole plnilo na půdě nováčka soutěže roli jasného favorita, se třemi body ovšem neodjelo. Po poločase přitom vedlo 2:0. Remízu v samém závěru druhým gólem v utkání zařizoval zkušený Luděk Doruška. „Zkomplikoval nám to vstup do druhého poločasu. Ještě jsme měli co dělat, abychom stav srovnali,“ ohlíží se za bodovým ziskem.

Další šanci v soutěžním zápase dostal v polovině září, tehdy byl u vítězství 2:1 na pažitu rezervy Luhačovic.

Při třetí z pěti podzimních příležitostí už vychytal čisté konto. Svoji svatyni zavřel proti týmu Poteč/Francova Lhota. „Sice to skončilo 3:0, výsledek ale tolik neodpovídal průběhu zápasu,“ neskrývá Fojtů, jenž musel řešit také těžké situace. „Pamatuji si přímý kop z prvního poločasu, kdy jsem míč těsně vyrazil na břevno. Za čisté konto jsem byl rád!“

Vychytaná nula něco stojí. Nevyhýbá se ani 15letým brankářům. Zápisné však sám platit nemusel. „Donesl ho za mě taťka v podobě litru slivovice,“ nechal nahlédnout pod pokličku tamní kabiny.

Když se podíváte na soupisku Vysokého Pole, uvidíte tam třikrát příjmení Fojtů. Mladý brankář to vysvětlil. „Jakub je můj bratr, v létě kvůli práci přestoupil ze Slavičína. Do jednoho zápasu chtěl zasáhnout také můj taťka, to byl ale spíše takový vtípek,“ usmívá se a okamžitě dodává. „Původně jsme všichni tři měli nastoupit v jednom utkání, a to proti týmu Slopné, kde taťka hrál. Nakonec to ale nevyšlo – nechytal jsem, takže nenastoupil ani taťka,“ uzavřel Ondřej Fojtů.

Kdo ví, třeba to přijde na jaře. Vysoké Pole jede na půdu Slopného 28. května.