Osobnost Deníku

„Něco na toto téma proběhlo. Debatovalo se, zda to vůbec má smysl,“ přiznává jeden z nejzkušenějších hráčů týmu Přemysl Hvozdenský.

Začněme ještě na samém začátku. O sezonu dříve jste skončili druzí za Kašavou. Patřili jste před ročníkem 2023/2024 k největším favoritům soutěže?
Upřímně musím přiznat, že Kašava byla v sezoně 2022/2023 nedostižná. Znovu jsme chtěli hrát nahoře a možná i soutěž vyhrát. Posílili jsme o některé nové kluky, sehnali kamarády. Navíc jsme tu už měli zkušeného Davida Sklenáře, zdejšího rodáka. Víceméně jsme byli favoritem. To ale i Spytihněv, Napajedla B nebo Žlutava.

Co nakonec bylo základem úspěchu a titulové sezony?
Až na pár výjimek jsme se často scházeli v kompletní sestavě. Byli jsme nastaveni, že chceme co nejvíce vyhrávat. K titulu jsme se však úplně neupínali.

Triumf jste si zajistili několik kol před koncem. Kdy jste začali věřit, že byste mohli uspět?
Přibližně po první části soutěže. Hlavně jsme nechtěli mít zbytečné ztráty. Naším cílem bylo porážet přední týmy, které nás mohly dotáhnout. A to se dařilo. Rozhodující byl domácí zápas s Napajedla B.

Zvítězili jste suverénně 6:0.
Hosté přijeli v okleštěné sestavě, neměli posily z áčka, nějak se jim to nesešlo. Pro nás to samozřejmě byla výhoda, jinak by nás více potrápili. Vyhráli jsme úplně jasně, díky čemuž jsme několik kol před koncem slavili titul.

Většinu podzimu jste přitom odehráli na venkovních hřištích. Jak jste se s tím vypořádali?
Ve Zlámanci (azylu Doubrav – pozn. red) dělali závlahu, počítali jsme s tím, že kromě dvou zápasů odehrajeme podzim venku. Brali jsme to jako fakt. V první polovině sezony se nám naštěstí podařilo získat hodně bodů. Na jaře jsme to doma chtěli potvrdit. Hrajeme na malém hřišti, pro soupeře to není jednoduché. Jsme zde rozhodně silnější.

Domácí zápasy kvůli stavu špatného hřiště hrajete ve Zlámanci. Jak to zvládáte?
V poslední sezoně za nás hráli tři rodilí Doubraváci. Zbytek mužstva je poskládaný ze Zlína, Mladcové nebo od Hradiště. Asi to tak úplně ani nebrali. Bylo to normální, nic výjimečného. Je reálné, že se soutěžní zápasy na hřiště v Doubravách vrátí, pro mě to však už platit nebude. (úsměv) Byla by na to potřeba větší rekonstrukce.

Špitalo se, že do okresního přeboru nepůjdete. Zvěsti se potvrdily. Zvažovali jste vůbec vyšší soutěž?
Vůbec ne. Věděli jsme, že hodně kluků u nás po sezoně skončí. I kdybychom některé zlomili, tak by okres byl pro nás náročnější, už jenom kvůli dojíždění. Více bychom zanedbávali naše rodiny. Ve trojce je navíc stále ještě hokejové střídání, což v okresním přeboru už neplatí. Přeci jenom máme starší mančaft. Kdykoliv ve 20. minutě můžete zvednout ruku a na chvíli si sednout, pak znovu na deset minut naskočit. Věřím však, že po sportovní stránce bychom na vyšší soutěž měli.

Spekulovalo se o zaniknutí A-týmu Doubrav. Mužstvo se ovšem znovu zúčastní III. třídy. Co na tom bylo pravdy?
Něco malinko na toto téma proběhlo. Bylo to však spíše kvůli odchodu některých hráčů, debatovalo se, zda to vůbec má smysl. Kvalitativně na tom budeme asi o něco hůře, možná i na dolní polovinu soutěže. Jsme však zarputilí, přišla nám velká blbost se nepřihlásit. Můžu prozradit, že se lehce koketovalo se čtvrtou třídou. Nakonec zůstáváme ve třetí.

Ještě na skok k vám osobně. Letos budete mít 46 let. U fotbalu přesto stále zůstáváte.
Fotbal mám rád odmalička, baví mě i zdejší partie. S klukama si děláme srandu, že po zápasech máme třetí poločasy, tedy že jdeme ještě na pivo. (se smíchem) Na konec se pořád necítím. Dokud budu zdravý, tak chci hrát! Víceméně celou kariéru jsem strávil v Doubravách, jen na chvíli jsem byl v béčku Napajedla.

V loňské sezoně jste odehrál jen 13 zápasů. Kvůli čemu jste absentoval více než polovinu soutěžního ročníku?
Měl jsem zánět sedacího nervu. V prvním kole jsem nastoupil na 20 minut, více to nešlo. Vynechal jsem jeden zápas, chtěl jsem to znovu zkusit, ještě více jsem si to tzv. dodělal. Něco podobného jsem už měl před patnácti lety, během zimní přestávky to samo odeznělo. Teď se to vrátilo. Kvůli tomu jsem chyběl skoro půlku sezony.

Byl jste i kapitánem, že?
Hlavním vždy byl David Sklenář. Při přebírání poháru jsem v té době působil na hřišti jako jediný rodilý Doubravák, bylo to spíše takové gesto. Říkal, že si to za celou kariéru zasloužím. S Davidem jsme velcí kamarádi. Hodně mě to potěšilo.

Konec v Doubravách
Ladislav Bahulík (Horní Němčí).
Petr Polášek (konec hráčské kariéry)
Radim Staroba (Napajedla)
David Sklenář (Velké Karlovice+Karolinka)
Michal Váňa (Nedachlebice)