Lačnov jste přehráli 5:1, v boji o záchranu mu odskočili na rozdíl tří bodů. Jak vnímáte tuto důležitou výhru?
Už jsme ji potřebovali jako sůl, takže to pro nás bylo velmi důležité. Zejména kvůli záchranářským bojům a taky proto, že jsme měli po zápase zakončenou. Pokud by to nedopadlo, nálada by nebyla úplně nejlepší. Naštěstí vše skončilo dle hesla: konec dobrý, všechno dobré. (úsměv)

Letos se musíte strachovat o záchranu v soutěži. Proč je Jasenná v letošní sezoně dole?
Chybí nám trochu pověstného štěstíčka. Když se daří a padá to tam, tak to umí každý. (úsměv) Samozřejmě neberu zápasy, ve kterých nás soupeři z čela tabulky jasně přehráli. Měli jsme ale spoustu utkání, v nichž jsme měli například dvě tři slušné slušné gólovky, které jsme neproměnili, zatímco soupeř nám dal z protiútoku gól. Po trmě vrmě přidal druhý a už to s námi šlo z kopce.

Fotbalisté Jasenné (zelené dresy) se ve 13. kole OP utkali s Lačnovem.
Navštívili jsme: Gól brankáře Jasenné i červené karty Lačnova! Najdete se?

Není to ale vše, že?
Dalším faktorem je, že máme celkem úzký kádr a jak už to na okrese bývá, vždycky vám někdo chybí. A pokud hrajete bez dvou tří klíčových borců, tak je to na herním projevu znát.

Pojďme už přímo k vám. Většinu sezony jste nastupoval mezi třemi tyčemi. Jak se uskutečnilo, že proti Lačnovu půjdete do pole?
Můj standardní herní post je na pozici brankáře, byť mě to vždycky táhlo dopředu. (úsměv) Seběhlo se to tak, že v zápase s Vysokým Polem jsem si v jednom z posledních nákopů soupeře ve vzdušném souboji poranil koleno a byl jsem nucený vynechat následující tři zápasy. Následně jsme s trenérem probírali nominaci na Lačnov a já se pořád necítil na sto procent, takže jsme se domluvili, že budu krýt záda Láďovi Pečenkovi na lavičce a případně ke konci naskočím na pár minut do hry.

Naskočil jste v 81. minutě. Jak jste v první chvíli reagoval, když jste se doslechl, že půjdete hrát?
Byl jsem samozřejmě nadšený! Vyslyšeli má slova, že jsem gólový a že mám konečně příležitost to dokázat. (se smíchem)

Už se někdy předtím přihodilo, že jste nastoupil v poli?
Párkrát už jsem ve Vizovicích naskočil buď na beka, nebo právě do útoku. Nicméně jednalo se jen o pár startů.

Tři minuty po vašem pobytu na hřišti jste skóroval. Jak se vše seběhlo?
Jednalo se o akci, která začala na naší polovině. Po kombinaci mezi stopery se balon dostal k levému bekovi Peťovi Mucskovi, který potáhl míč po lajně a poslal mi do velkého vápna nadýchaný bochánek. Ten snad o milimetr minul hlavu hostujícího stopera a snesl se mi přímo na nohu. Pak už stačilo jen vhodně použít „first touch", kterým jsem si balon poslal někam k penaltovému puntíku, podíval se, kde přesně stojí brankář. Všiml jsem si skuliny po jeho levé ruce a uklidit tam balon. (úsměv)

Čekalo vás zápisné za tento start, včetně gólu?
Zápisné za hru v poli po mně snad nikdo chtít nebude, nicméně ten gól „na sucho" určitě neprojde. (se smíchem) Už to mám snad částečně splaceno, jelikož během pozápasoveho zhodnocení půl sezony se v kabině rozrazily dveře a objevil se tam tchán Duška s půllitrem, že nese něco za zeťáčkův gól. (se smíchem) Uvidíme, jestli to bude stačit. (úsměv)

V minulosti jste hrál za Vizovice, vloni jste je s Jasennou potkali v OP. Jaké to pro vás byly zápasy?
Jsem odchovancem Vizovic a i většinu fotbalové kariéry jsem strávil právě tam, takže zápasy proti bývalým spoluhráčům byly pro mě velmi speciální a hodně jsem se na ně těšil. Nemluvě o tom, že se jedná o místní derby, takže návštěvnost na těchto zápasech byla nadstandardní a moc jsem si to užil. Samozřejmě proběhly i nějaké hecovačky a sázky s bývalými spoluhráči, které jsme pak po zápase zakončili nejedním pivem a slivovicí. (se smíchem)

Zdroj: Deník/Radek Štohl
Zdroj: Deník/Radek Štohl
Zdroj: Deník/Radek Štohl
Zdroj: Deník/Radek Štohl