„Moje osobní ambice je přežít následující zápas. Nicméně po shot-outu jsem zápis z utkání poslal Zdenovi Grygerovi ze Zlína, Petrovi Pojeznému ze Slovácka, šéfům házené ze Zubří i Zlína a čekám po sezoně nabídky. Uvidíme,“ usmívá se někdejší skvělý útočník a současný radní zlínského kraje pro sport, mládež a digitalizaci?

Do branky se prý nehrnul, oslovili jej spoluhráči. „A já jsem ještě z generace, když se řekne musíš chytat, tak prostě jdu,“ říká s úsměvem Jaroš.

Moc času na přípravu neměl. Ani na tréninku si nezachytal. „Jak už to bývá v nižších soutěžích tak v týdnu před zápasem byl v úterý jen trenér, ve středu hráč a ve čtvrtek gólman,“ popisuje.

I výstroj musel složitě shánět. Gólmanské trenýrky si půjčil od brankáře Napajedel Denise Čechmánka, dres měl zase od bývalého reprezentanta Jakuba Zapletala.

„Rukavice jsme našli v kabině a chrániče jsem našel na doma balkóně. Rozcvičovat jsem se raději nešel,“ líčí.

V pohodovém zápase si nakonec připsal jen dva ostré zákroky. Vyřešit musel další dvě střely soupeře a jeden samostatný nájezd. „Klučina na mě šel sám, udělal mi kličku a asi si myslel, že spadnu, ale já za ním furt utíkal až se nakonec minul,“ popisuje hostující šanci.

Doubravy nakonec zvítězily 8:0 a v tabulce dál hájí druhu příčku. „Výsledek víceméně odpovídá. Dali jsme dva rychlé góly, jejich gólman Denis Čechmánek pak dostal zaslouženou červenou a od té chvíle jsme zcela ovládli dění na hřišti. Pak už to byla jen otázka skóre,“ říká.

Domácí si proti oslabenému soupeři s chutí zastříleli. Jeden gól dal dokonce i Jaroš, který po hodině hry proměnil pokutový kop.

„Když rozhodčí pískl penaltu, vyrazil jsem z vlastního vápna tak rychle, že jsem byl u míče první a nikdo jiný neměl šanci,“ přiznává s úsměvem.

„Chlapi z hospody mi po zápase říkali, že to byl nejrychlejší sprint v dějinách zlámaneckého hřiště. Exekuce nebyla úplně ideální, ale gól platí,“ přidává.

Zajímavostí je, že bývalý forvard Kunovic, Slušovic, Hulína či Provodova, v utkání dělal i kapitána. Nahradil Davida Sklenáře.

„Chodím většinou až na druhé poločasy, takže kapitána běžně dělá David Sklenář, který měl tu čest mi pásku připnout,“ směje se.

Jaroš se fotbalem náramně baví i ve 48 letech. Kvůli práci tréninky nestíhá. Občas chodí se starou gardou Zlína a Mladcové, někdy zajde na malou kopanou či nastupuje za tým Zlínského kraje.

„Když se na Mladcové zrušilo béčko, tak staří veteráni jsme se domluvili, že si půjdeme ještě někam strčit balón a nakonec volba padla na Doubravy, i když zápasy se hrají ve Zlámanci, kde je malé hřiště, což nám vyhovuje. Je to tady rychlejší než při zápasech staré gardy Zlína, ale fotbalová kvalita je mezi ševci. Přece jenom tisíc ligových startů v týmu musí být někde vidět,“ dodává závěrem.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...