„Bylo by skvělé, kdyby se podobnou cestou vydali všichni, které fotbal baví. Sudích máme stále málo, dveře máme otevřené pro všechny,“ láká k přestupu na „druhou stranu“ Jaroslav Krajča, předseda komise rozhodčích OFS Zlín, jenž současně obsazuje sudí na zápasy.

„Když je potřeba a je mnoho omluv, jsem i aktivní rozhodčí,“ s úsměvem dodává 46letý milovník kopané a motorismu. Soudcování se přitom věnuje téměř 20 let.

„Nejvýše jsem pískal krajský přebor, poté jsem vstoupil do krajské komise rozhodčích. Velká škola a zkušenost, musel jsem přepnout z rozhodčího na delegáta a funkcionáře. Nic jednoduchého!“ přiznává bývalý brankář FK Lužkovice – Želechovice Jaroslav Krajča.

Co byl pro vás největší rozhodcovský zážitek?

Určitě jako čtvrtý rozhodčí na Letné při finále krajského poháru. Užíval jsem si ale všechna utkání. Někdy to nebylo jednoduché, řídili jsme těžká derby i za špatného počasí, to vždy byla velká zkušenost. Ve Viganticích bylo pro mne zážitkem seznámení se fotbalovými osobnostmi, jako jsou Milan Baroš nebo René Bolf.

Taky to byly dobře cílené výměnné programy s Jihomoravským KFS, kdy jsem s sblížil s Milanem Ondem. Navštívili jsme vesnice, které hrají momentálně i vyšší soutěže – Tasovice, Ratíškovice, Ivančice, Kuřim a také jsem navštívil obec Hrušky. Vždy jsem se ale těšili s kolegy na všechna utkání – od Morkovic až po Velké Karlovice…

Inzultaci jste řešit nemusel?

Osobně jsem ji ve své kariéře nezažil. I když začátky byly velmi těžké… (úsměv)

Povídejte…

No. První mužské utkání mě delegoval obsazovací úsek OFS Zlín jako nováčka na derby Lhot, Dolní – Horní. Bylo to dopolední utkání a hosté přijeli autobusem. Říkám si, je to v pořádku?!? Mají to dva kilometry, derby se vší všudy. Moc diváků. Zvládl jsem to… Už si ani nepamatuji kolik bylo žlutých karet, ale nebylo to jednoduché. Co tě nezabije, to tě posílí, to je ono. Jinak vůbec nezávidím nováčkům vstup mezi rozhodčí, ale mají to jednodušší, protože se jim teď hodně věnujeme a nepodceníme téměř žádné rizikové utkání a obsadíme to tak, aby byl na tyto zápasy delegát a rozhodčí ve třech, i s asistenty.

Máte vzor mezi rozhodčími?

Ne, ale líbí se mi, jak řídí utkání tuzemští rozhodčí. Máme v lize dostatek kvalitních sudích, i když teď došlo k velké obměně. Sleduji velmi podrobně jejich zápasy a rozebíráme to se zkušenými kolegy Goňou či Prokopem.

Od července 2017 obsazuji rozhodčí ve Zlínském okrese a od roku 2019 jsem předsedou Komise rozhodčích OFS Zlín s obsazováním rozhodčích. Vážím si spolupráce s kolegy v komisi, jsme tým a vždy se na všem domluvíme, musím je zmínit i jmenovitě: Vitásek V. (obsazování delegátů), Brachtl F. (delegát OFS), Lebloch R., Goňa V. a Pospíšil Š. Všichni jsou aktivními rozhodčími na listině OFS Zlín, snažíme se mladým i začínajícím rozhodčím pomáhat a rozvíjet je. Účastníme se pomáháme pořádat Vzdělávací program pro rozhodčí. Taky z našeho okresu postupuje nejvíce mladých a talentovaných rozhodčích do krajských soutěží a tam se neztratí, ba naopak, postupují dál a to je cílem naší práce v komisi rozhodčích.

Nominujete sudí na zápasy. Jak je to složité?

Je to především velmi časově náročné, prakticky na tom pracuji téměř celý týden. Především je to o komunikaci, musím spolupracovat s kolegy Volfem (ŘKM) a Vlčnovským (KFS). Aktuálně máme 46 rozhodčích na listině, ale někteří jsou stabilně omluveni na soboty a my to musíme tolerovat. Popravdě jsme rádi a pyšníme se faktem, že jsou všechna utkání obsazena, žádné, ani mládežnické zápasy nemusí řídit laici!

Co pomůže vrátit sudím prestiž a zájem o soudcování?

V Česku je to velmi těžké. Neustále slyším negativní názory a kritiku, ale jen málo lidí sleduje práci komisí rozhodčích a samotných rozhodčích. Věřím panu Příhodovi, jde podle mě dobrou cestou, kterou kvituji. Cítím, že FAČR jde taky dobrou cestou. Projekt Chci pískat, je výborná věc a my zájemce oslovujeme a ihned reagujeme na jejich zájem,. V tomto programu už u nás v okrese píská na deset nových zájemců, někteří už soudcují i mužské utkání.

Tímto žádám zájemce, co nebojí a mají zájem a chtějí poznat fotbal z jiné strany, hlaste se! Pořád je nedostatek rozhodčích, je to asi nejlepší doba. Snažíme se opravdu věnovat nováčkům a posunovat je dál, skvěle funguje i pro začínající Akademie rozhodčích pod vedením Goni a Prokopa.

Co říkáte na VAR v I. lize?

Je to dobrá věc, jen to musí rozhodčí (AVAR) řešit dřív, razantně. Musí herní situaci vyhodnotit bez velké časové prodlevy. Také by se měl používat i při přímých volných kopech, udělování červených karet a penalt.. Rozhodnutí ale musí být ihned, když je sporná situace především okolo pokutových území.

Kdy a kde jste hrál fotbal?

Jako aktivní fotbalista jsem nastupoval jako brankář od roku 1988 za FK Lužkovice- Želechovice, od žáků až po do roku 2002, kdy jsme si vyzkoušel i I. A. Třídu. Měl jsem tu čest si zahrát s takovými hráči, jako byli Tonda Dobeš, Jan Křapa, Petr Červenka, Jarda Novotný nebo Pavel Hoftych a další. Poté jsem nastupoval už jen střídavě v Lípě a na pár utkání za FC Rak Provodov. Kariéru jsem ukončil brzy, ptoé jsem zkusil kariéru rozhodčího a nelituji… Člověk má v životě zkusit všechno.

Prý jste byl nejmladší fotbalista, která nastoupil do zápasu seniorů v okresním přeboru…

Ano, bylo to 11. listopadu 1990 proti Luhačovicím (4:2), V té době měla soutěž obrovskou úroveň, kdy mi tehdejší trenér a zároveň pan učitel Miloš Nečas dal šanci a prostor, za což mu posílám, bohužel už do nebe. velký dík.

Nyní jste i trenérem gólmanů. Co vás k tomu přivedlo?

Tato nová výzva mě hodně naplňuje. Jako bývalého gólmana mi vadilo, že na nižších úrovních není v klubech žádný trenér a nevěnují se dětem, kteří se chtějí zdokonalovat v chytání.

Komu ve fotbale fandíte?

Na ligové úrovni Fastavu Zlín a pokud mi to časové vytížení dovolí, navštívím každé jejich domácí utkání. Moc si vážím velkého úspěchu v podobě účasti v evropské lize, nechyběl jsem na žádném utkání v Olomouci.

Vaším velkým koníčkem je rallye. Jak jste se k němu dostal?

Je to koníček a odreagování. Už od mládí k rallye tíhnu, bydlíme a máme chalupu blízko tratě rychlostní zkoušky Pindula. Nejde na tomto místě nežít rallye… Každý rok navštěvuji Barum Rally, v blízkém okolí se jezdí další kvalitní podniky. V roce 2012 se mi splnil sen a mohl jsem absolvovat – jako spolujezdec – s bratrem Valašskou rally. A pak se to celé zlomilo… Naše oranžová krasavice Škoda 110 L se stala srdcovou záležitostí.

Loňskou sezonu jste startoval jako spolujezdec s Jirkou Rybákem a Tomášem Stojaspalem s Renaultem Clio.

Bylo to krásné a pohodové svezení. Nejvíce startů mám s bratrem, mezi historiky jsem se svezl v žigulících i s Martinem Černým a Petrem Němcem. Jinak poděkování mému bráchovi, obrovský srdcař, chystá auto, chce jed i přes malé finanční možnosti!! Jede krásně, čistě, rychle, ať se neurazí všichni ostatní kolegové, co se mnou startovali, opravdu si s ním užívám a jsem šťastný.

V čem byste se chtěl svézt?

V tomto jsem hodně pokorný… Ve voze kategorie R5 už jsem jel test, popravdě by mi udělalo radost svezení v nějakém historickém „béčku“, tedy ve voze výroby v letech 1985-89.

Jezdíte i na závody MS i jako divák?

Bohužel, kvůli velkému časovému vytížení jsem se nedostal na závod MS. Snad se brzy dočkám, lákalo by mě Finsko, ale popravdě raději sedím v autě než se dívám…

Komu nyní v rallye nejvíce fandíte?

V seriálu MS držím palce Kalle Rovanperovi., Je ve špičkovém týmu, je mladý a talentovaný. Z regionálních pilotů fandím svému velkému kamarádovi Eriku Caisovi. Nesmím zapomenout ani na výkonnost kariéru Honzy Kopeckého, kterého hodně obdivuji – pro svůj klid a preciznost. To co dokázal, je neskutečné a navíc je to úžasný člověk a kamarád.