„Od posledního zápasu, který sem stihl v době, kdy jsme byli nakrátko v České republice, je tomu přes rok. Fotbalově jsem se tak obával, že to bude tragédie, nakonec to ale nebylo úplně tak špatné,“ usmíval se spokojený Jakub Šánek.

Cesty osudu bývají nevyzpytatelné. U této fotbalové rodiny to platí minimálně dvojnásob. Nejstaršího Pavla a nejmladšího Davida od sebe dělí 14 let. Martin navíc působil ve vyhlášené akademii Slovácka, Jakub si to během života štrádoval na Novém Zélandu, v Peru nebo Argentině. Všichni tito borci přitom o minulém víkendu stanuli v jednom dresu soutěžního zápasu, při vítězství 7:1 proti Lačnovu se potkali na 25 minut.

„Upřímně mě nikdy nenapadlo, že by k tomu mohlo dojít, jelikož každý z nás měl krapet jinou cestu fotbalovým životem,“ přiznal Jakub, který do zápasu naskočil v 68. minutě.

Že přepíšou historii fotbalové Návojné? To byl především nápad jejich otce.

„Řekl bych, že myšlenka vznikla u našeho táty, který měl jedno skromné přání a to vidět všechny své syny kopat za rodný tým,“ líčí námi oslovený 28letý borec.

Martin Šánek hrál už od začátku, zapsal dvě gólové trefy. V 55. minutě na plac společně vyběhli Pavel s Davidem. Netradiční dílo o 13 minut později dokonal Jakub.

Promo Kanonýr Deníku

„Bylo to skvělé! Dost mi to připomnělo krásné časy z dětství, kdy jsme si občas chodívali společně kopat právě tady na hřiště v Návojné. Přišla nás podpořit celá rodina, která pravidelně navštěvuje domácí zápasy. Jen to tentokrát bylo se špetkou vzrušení navíc,“ culí se Jakub Šánek.

Podle oficiálního zápisu na utkání dorazilo 120 diváků, kteří sledovali vydařenou show domácího mančaftu. Speciální zápas si užili také domácí hráči.

„Bylo milé vidět reakce spoluhráčů, kteří neskrývali svou radost a nadšení z tohoto okamžiku. Okořenili to pár vtipy ve stylu, že by bylo fajn nás všechny vidět třeba i na střídačce,“ usmívá se. „To se naštěstí nestalo. Prostě bylo veselo!“

K dovršení pohádky výrazně přispěl druhý nejstarší z těchto bratrů. Bývalý hráč Štítné nad Vláří se hodně času pohybuje mimo svoji domovinu, přičemž podniká výrazné cestovní výpravy do zahraničí.

„Začalo to už při studiu v podobě různých letních brigád v zahraničí, které odstartovaly další už roční cesty na Island, do Kanady a nakonec na zmiňovaný Nový Zéland. Společně s moji ženou jsme v každé zemi strávili přibližně rok a k tomu se nám podařilo navštívit i další oblasti jako Jižní Amerika či Indonésie. Vždy jsme to brali tak, že je to vlastně po cestě domů, kam jsme se po každém pobytu poctivě na pár týdnů vraceli. Myslím, že zvědavost a touha po poznání neznámého světa byl hnací motor všech našich cest,“ líčí nadšeně.

Kdekoho napadne, jak je možné to vše finančně utáhnout. 28letý Šánek nabízí jasnou odpověď.

„Roční pobyty v zahraničí, tzv. Working Holiday, vyžadují určité počáteční výdaje. Nicméně jakmile si v dané zemi člověk najde práci, tak už se situace zlepší. Následně jsou naše ‚dovolenkové' cesty ve stylu tzv. low cost, kdy většinou spíme v kempech, hostelech, většinu času trávíme v přírodě, nevyhledáváme moc placené atrakce. Tento způsob cestování vlastně není tolik finančně náročný. Většinou je pro nás i více obohacující,“ pochvaluje si dosavadní způsob života.

Jakub Šánek procestoval řady různých zemí. Co mu nejvíce utkvělo v paměti?

„Je to dost těžká otázka, na kterou nejde krátce odpovědět,“ zamyslí se.

„Každé místo, které jsme měli možnost navštívit, bylo unikátní svým vlastním stylem. Když ale vyberu alespoň jedno, tak je to čerstvá zkušenost ze surfování, ke kterému jsme se dostali na Novém Zélandu. Úplně nás to uchvátilo, celkově ten životní styl okolo surfu a oceánu. To spojení s přírodou, které člověk při surfování zažívá, je těžko popsatelné. Nikdy na to nezapomeneme!“ dodává.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...