Doma to klaplo, rodina nenamítala. Mohl se tak vrhnout na výpomoc, která poslednímu týmu okresního přeboru extrémně přišla vhod. „Doufal jsem, že klukům vážně pomůžu,“ usmívá se Hrachový.

Pomohl. Aniž by se s vizovickým mančaftem připravoval. „Vůbec jsem netrénoval. Chytám však od malička, věřil jsem, že to zvládnu. Psychicky jsem byl v pohodě, náročnější to bylo po fyzické stránce. Luhačovice nás tlačily, byl jsem pořád v permanenci, po 20 minutách mě pálela stehna,“ vybavuje si dnes už s úsměvem 29letý brankář.

Dva roky jste nechytal. Byla nervozita?
Musím přiznat, že dopoledne jsem byl trochu nervózní, což normálně nebývám. Manželka měla ze mě trochu nervy. (úsměv) Jakmile jsem však přišel do kabiny, tak mě to přešlo.

Co pro vás po tak dlouhé době bylo nejtěžší?
Nejtěžší byl odhad na balon. Když netrénujete, tak to postupně mizí. Ostatní věci jsou naopak už v pohodě. Ve Vizovicích je navíc spousta mladých šikovných kluků, vidím u nich velký potenciál.

Filip Krejčík za Slovácko naskočil i v MSFL.
Prošel Slováckem, vrátil se na Moravu. Krejčík je nyní nejlepším střelcem

Návrat jste si osladil hned v pěkném areálu Luhačovic. Hezčí to asi být nemohlo, že?
To je pravda. Na Luhačovice mám další vzpomínku – když jsem v mládeži chytal ve Zlíně, tak jsme sem jezdili. Dobře to tady znám, vždy se mi tady líbilo.

Trenér Vizovic pan Cholasta vás po utkání chválil…
Tak to je hodný. (se smíchem) Klukům jsem snad pomohl svoji zkušeností, tolik nebláznili. Nebylo to ale tak, že bych chytl něco zásadního, v prvním poločase jsem to pouze jednou vyrazil na tyčku, ve druhém jsem měl deset patnáct minut před koncem jeden větší zákrok po střele za velkým vápnem.

Jak jste viděl samotnou remízu?
Luhačovice byly v prvním poločase o dost lepší, kdyby v 15. minutě vedly 6:1, nikdo se nemohl divit. Po poločase bylo stále o co hrát. Ve druhé půli se pak ukázalo, jak je fotbal zrádný, Luhačovice hrály po šestnáctku, tolik toho neměly, jen daly tyčku. Naši kluci předvedli parádní výkon. Dopoledne jsem upřímně měl strach, abychom nedostali desítku.

Obnovenou premiéru máte úspěšně za sebou. Co bude dál?
Slíbil jsem, spíše sobě než klukům, že absolvuji zimní přípravu alespoň na padesát procent. Jako podnikatel mám hodně práce, je to komplikované spojit. Když pak bude potřeba a budu mít formu, tak třeba znovu můžu pomoci. Tedy pokud bude k něčemu. (úsměv)

Promo Kanonýr Deníku

Bude potřeba dohnat i fyzičku?
Hodně lidí to podceňuje, myslí si, že gólman jenom stojí v brance a vůbec ji nepotřebuje. Osobně se ale domnívám, že je to jinak, je podstatná! Jak nás Luhačovice tlačily, tak jsem pořádně ani nemohl dýchat, pořád jsem byl na nohách.

Důležitá je i koncentrace…
Jednoznačně ano. Všechny chyby, které vidíte v televizi i v nižších soutěží, plynou právě z nedostatečné koncentrace. Stačí vteřina a můžete dostat gól, po lehké střele vám to může zaplavat a pak vypadáte jako blbec. Když uděláte chybu v poli, nejde to vidět jako brankáře . U gólmana je tak koncentrace hodně důležitá.

Mluvil jste o působení v mládeži Zlína. Jaké to bylo?
Působil jsem tam někdy mezi šestou až osmou třídou, v konečném důsledku ale jen jeden až dva roky. Měli jsme gólmanské tréninky, dalo mi to hodně. Celkově to bylo super, bavilo mě to, za kraj jsem se zúčastnil i nějaké olympiády. Pouze jsem každý den musel dojíždět, bylo to náročnější. Mé kroky pak směřovaly jiným směrem. Věděl jsem, že na „A“ nebo „B“ chlapů nikdy to nebude.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...