Co přišel do mužů, je jasnou týmovou jedničkou. Kvůli absenci útočníků se ale nečekaně rozhodl vypomoct na hrotu. Přesvědčil trenéra Matěje Kořénka a nejen on se nestačil divit.
Doruška skóroval ve všech třech duelech, do kterých zasáhl coby hráč z pole. Prosadil se proti luhačovickému béčku i Slopnému, Hvozdné dal dokonce dvě branky.
„Při zápase ve Štípě, kde jsme o poločase prohrávali 0:4, jsem řekl trenérovi, že chodím od ledna běhat, že jsem v lepší formě, ať mě pošle do útoku. I když jsme branku nedal, všechny jsem zaujal a od té doby tam zůstal,“ usmívá se čtyřiatřicetiletý univerzál.
Na hrot šel kvůli početné marodce, absencím důležitých hráčů. „Kvůli zranění nám vypadli oba útočníci, přišli jsme i o nějaké další chlapi. Proti Slušovicím jsme zavolali na bývalé hráče, někteří již ukončili kariéru, ale chodí nám vypomáhat. Mně se zápas obzvlášť povedl, chytil jsem hromadu šancí a všichni mě plácali po ramenou, bohužel jsme zase neměli nikoho vpředu,“ líčí.
I když Doruška vždycky jenom chytal, nyní vycítil, že by mohl týmu pomoct i jinak. Navíc když si pomalu připravuje svého nástupce Josefa Slováka, se kterým se už na podzim pravidelně střídal. „On se na fotbal chvíli vykašlal, pak ale začal hrávat v Tichově, odkud jsem ho přetáhl k nám, aby mě jednou nahradil, když to za pár let pověsím na hřebík,“ říká.
První tři jarní duely sice odchytal Doruška, ale co šel do útoku, střeží branku Vysokého Pole právě Slovák.
A jeho starší parťák si zvyká na novou roli útočníka. „Samozřejmě je to velký rozdíl. Jako brankář jsem měl velkou zodpovědnost za tým, proto jsem byl pokaždé hodně nervózní, abych nic nezkazil. Bral jsem to fakt vážně, musel být furt ve střehu, z čehož jsem byl občas psychicky unavený,“ přiznává.
Na hrotu má více volnosti, chyby až tolik nebolí. „Samozřejmě tam to zase musím oběhat, takže jsem pokaždé zničený, ale nedokážu být jako jiní kluci, co to jenom odchodí a čekají na šanci,“ uvedl.
Učit se mohl nejen od bratra Jana, který v minulost řádili na hrotu Vysokého Pole a brankami táhl mužstvo, ale i od Petra Janoše. Právě ten jej při posledním vzájemném zápase s Hvozdnou coby stoper bránil, přesto vstřelil dvě branky a na jednu Kořénkovi přihrál. „Navíc vítězný gól vstřelil bratr Pavel, takže ve všech brankách měli prsty Dorušci,“ usmívá se.
A právě kvůli nabité ofenzivě nikdy předtím neměl touhu jít z branky a zkusit střílet góly. „Nebylo kdy,“ usmívá se. „Dřív jsme to vzadu vždycky nějak ukopali a brácha Honza s Janošem to vpředu nějak zařídili,“ přidává.
Po tom, co se jeden z bratrů oženil a přestěhoval do Ostrožské Nové Vsi, a Janoš zamířil do Hvozdné, jsou útočníci ve Vysokém Poli nedostatkovým zbožím. Až po návratu Matěje Kořénka, který je hrajícím koučem, má zase kdo dávat branky.
Mužstvo se momentálně drží na šestém místě okresního přeboru Zlínska, pro zbytek sezony má klid. „S umístěním jsme spokojení. Nečekali jsme, že budeme takto vysoko,“ přiznává.
Vysoké Pole stejně jako jiné týmy sráží hlavně časté absence a omluvenky. „Pokaždé je to jinak. Jednou je nás hodně a i na tréninku se sejdeme v plném počtu, jindy je nás jenom pět a sestavu složitě skládáme dohromady,“ říká. „Třeba na podzim nás bylo celkem hodně, když se nám podařilo sehnat čtyři chlapi, ale po zimě jsme o nějaké kluky přišli,“ štve Dorušku.
Sám zůstává věrným klubistou, oddaným patriotem. Téměř celou kariéru strávil doma, jen v mládeži si na jednu sezonu odskočil do Brumova, kde chytal Moravskoslezskou divizi dorostu a vypomáhal i mužskému béčku.
Když se měl v devatenácti letech rozhodnout, zda zůstane v Brumově, nebo se vrátí do Vysokého Pole, zvolil mateřský oddíl. „Je to moje srdcovka. Sice jsme tehdy byli v nejnižší třídě, ale rychle jsme vykopali okresní přebor, kde se teďka držíme,“ uvedl vedoucí v elektromontážní firmě.
Klubu však nepomáhá jenom při zápasech na trávníku, o hřiště se stará i mimo duely, když lajnuje, hnojí a stará se o zavlažování nebo třeba objednává pivo v bufetu a vede účetnictví.
„Dvanáct let jsem byl vedoucím týmu, ale tuto sezonu jsem z rodinných důvodů rezignoval. Už toho fotbalu bylo doma moc. Zůstalo mně na bedrech jen řešení přestupů hráčů,“ říká.
Závěre, vyslovil přání, že si na při podzimním domácím hodovém zápase zahraje poprvé v životě se svým bratrem Janem na hrotu útoku Vysokého Pole.
„On totiž každý rok vždy na hodový zápas přestoupí zpět k nám. Udělal si za ty roky v Poli strašně dobré jméno a čtrnáct dnů před hody neposlouchám od lidí nic jiného než jestli bude Janek hrát,“ dodává se s úsměvem.
Načítám výsledky ...
Načítám tabulku ...
