JAROSLAVICE – JASENNÁ 3:0 (0:0)

Miroslav Březina, trenér Jaroslavic: „Bylo to utrápené a šťastné vítězství. Na klucích šlo vidět, že na nich leží deka, že si nevěří. Naštěstí jsme to zlomili urputností. Z mého pohledu jsme však zvítězili zaslouženě, byli jsme lepším týmem. Pokud bychom nezvládli poslední dva podzimní zápasy, tak bychom byli v boji o záchranu namočeni, hráli bychom o ni. Zda už jsme z toho venku? Nerad bych to ještě teď hodnotil, soutěž je kromě prvních odskočených týmů nevyzpytatelná. Záleží, kdo přijde na zápas. V zimě hodláme okysličit A-tým i B-tým, vrátí se nám kluci po zraněních.“

Milan Řezníček, trenér Jasenné: „Opět jsme nastoupili v okleštěné sestavě. Jeden hráč navíc měl zpoždění, musel jsem se obětovat a na začátek nastoupit já. Nakonec přijel v 15. minutě, ve 20. minutě mě střídal. První poločas byl vyrovnaný, možná jsme i v něm měli více ze hry. Ve druhém nám došly síly. Bylo to kruté – první gól jsme dostali z penalty, druhý po lehce neodpískaném ofsajdu domácím arbitrem. Proč nám došly síly? V podstatě hrajeme v 11 hráčích, doplňujeme to. Trénujeme v sedmi osmi lidech, pořád to jsou ti stejní. Ostatní nemají čas.“

SLOPNÉ – POTEČ/FRANCOVA LHOTA B 9:0 (4:0)

Radek Kolařík, trenér Slopného: „Soupeř dojel pouze v 11 lidech, sotva to poskládal. Celý zápas byl na jednu branku, ke konci to už bylo pouze o tom, zda bude desítka, nebo ne. Předváděli jsme pěkný fotbal, dva kluci vstřelili hattrick, poprvé v sezoně se trefil Jirka Kolařík, který skóroval dvakrát. Pouze mě mrzí červená karta, byla to jediná kaňka na zápase. Bylo to přibližně pět minut před koncem, nic neřešila. Michal Šoman nám tak bude chybět na poslední utkání podzimu v Luhačovicích. Poslední dvě výhry jsou pro nás klíčové, kdybychom tyto zápasy nezvládli, znovu bychom byli naspodu. Na poslední Poteč máme náskok devět bodů, na třetí od konce Jasennou bodů sedm. Nahráli jsme 13 bodů, dobrá je předváděná hra, mohli jsme však mít více bodů. V Luhačovicích určitě ještě o nějaké body zabojujeme!“

Oldřich Kubiš, trenér Poteče: „Znovu jsme na zápas přijeli v 11 lidech. Den před utkáním jsem měl jen sedm hráčů, ráno devět, nakonec jsme to nějak složili. Upřímně mě to už ale takto nebaví. Venkovní zápasy nedáváme, je to „katastrofa“. Je obtížné se sejít, hlavně v sobotu. Když jsme kompletní, tak jsme konkurenceschopní. Jinak bych tu ani nebyl. Takovým způsobem se to ale dělá nedá, před posledním podzimním kolem máme je čtyři body.“

SK ZLÍN 1931 – KAŠAVA 3:1 (3:0)

Jan Šteffek, vedoucí Pasek: „Kašavu známe ještě ze III. třídy, hrála, co jsme očekávali, nenechala nám nic zadarmo. Předvedla velice sympatický výkon. Po skryté střele, kterou brankář téměř zaregistroval až v síti, jsme se dostali do vedení, následně jsme přidali další gól. Hosté si před poločasem vstřelili vlastní branku, centr po rohu si srazili do branky. Po poločase to z naší strany byl uspávací fotbal. Kašava pořád chtěla s výsledkem něco udělat, snížila na 3:1. Inkasovali jsme poprvé od druhého kola v Poteči, poprvé v sezoně doma. Jednou to však přijít muselo. Zbytek zápasu jsme už zvládli, vítězství jsme si pohlídali. Kašava potvrdila, že se s ní musí počítat i na jaře.“

Pavel Studénka, trenér Kašavy: „Před zápasem jsem hráče upozorňoval, abychom předváděli zabezpečenou obranu a hráli na rychlé brejky. Na začátku zápasu jsme bohužel přibližně z pětatřiceti metrů inkasovali první gól. Domácím jsme navíc další dvě branky nabídli, všechny byly zbytečné. Lacině jsme je pustili do vedení. O přestávce jsem zvýšil hlas, nemělo by se to stávat. Ve druhém poločase se hrál vyrovnaný fotbal, jako první mužstvo jsme u nich vstřelili gól. Měli jsme ještě jednu dvě šance, které jsme nevyužili. Paseky však byly lepší, vyhrály zaslouženě. Za své hráče se nemusím stydět, hráli jsme dobře. Chybělo mi šest hráčů, včetně Tomáše Smetany, který si natrhl sval a nemohl hrát.“

ÚJEZD – ŠTÍPA 1:2 (1:1)

Ivan Pecha, trenér Újezdu: „V předposledním podzimním domácím zápase jsme hostili silnou Štípu. Nevím, jak moc se hosté nadřeli v jiných utkáních, dovolím si ale tvrdit, že u nás hodně. A hlavně dle předvedený hry a počtu šancí na obou stranách mělo utkání skončit remízou. Bohužel pro nás se tak nestalo, jelikož  jsme proměnili pouze jednu nabídnutou šanci soupeřem, kdy zblízka míč napálil do sítě Štěpán Kovář. To už srovnával na 1:1, neboť v jedenácté minutě nachytal hostující Elšík tvrdou střelou z pětatřiceti metrů našeho brankáře v nedbalkách. Staňa Maniš nás ovšem v dalším dění při jiných šancích podržel, takže mu toto selhání nikdo nevyčítal. I druhý poločas pokračoval ve stejném duchu. Především nás zlobil šikovný a rtuťovitý útočník Okál, jenž stál i u zrodu vítězné branky, kdy skvěle obešel na právě straně hned tři naše hráče a připravil míč pro svého spoluhráče, který dal druhou a vítěznou branku Štípy. My měli dost času alespoň srovnat, ale přes spoustu rohů autů a šancí jsme už druhou branku, kterou bychom dokázali stav dovést do zasloužené a spravedlivé remízy, nedokázali vstřelit. Pro nás škoda a smutek, pro hosty po závěrečném hvizdu radost. To už tak ve sportu bývá, že někdy poctivá a odmakaná práce své ovoce nepřinese. Kluky jsem pochválil a nejen já, ale i naši příznivci ocenili po zápase naši hru a nasazení. K našim asi šesti zraněným hráčům bohužel přibyli další dva. Už v první půlce píchlo ve svalu hrajícího předsedu Petra Belžíka, střídat ho musel jediný náhradník na lávce. A druhá jobovka přišla po zápase, kdy náš střelec Štěpán Kovář odjel s bolestivou rukou na rentgen, aby se zjistilo, že skoro celý zápas odehrál se zlomenou rukou. Po Přemovi Vaculínovi, jenž má od zápasu s Potečí nadvakrát zlomenou nohu, jsme přišli i o druhého elitního útočníka! Máme před sebou poslední dva zápasy a ty musíme nějak zvládnout. Hráči poté v zimní přestávce musí doléčit všechny zranění a neduhy, neboť je jich na můj vkus nějak moc!“

Martin Ráček, předseda Štípy: „V Újezdu se žádnému soupeři na menším a nerovném hřišti nehraje snadno a ani tento zápas nebyl výjimkou, kdy vše podtrhl dopolední déšť. Vše hrálo do not domácím a jejich jednoduché hře plné nákopů a autů, na což ale hosté byli dobře připraveni. Zprvu se hra odehrávala mezi šestnáctkami, ale pozvolna štípští přebírali otěže prvé půle, čehož vyústěním byla po dalekonosné střele první branka Elšíka, kterou domácí brankář překvapivě nezkrotil. Hosté nadále utahovali šrouby, ale další své jasné brankové příležitosti trestuhodně neproměňovali, za což byli po půlhodině potrestáni domácím kanonýrem posledních kol Kovářem. Druhý poločas už byla opravdu jen kopaná, která s kombinačním fotbalem neměla příliš mnoho společného, kdy už padl jen jeden gól do sítě domácích, jehož autorem byl sváteční střelec Plechač. Po této brance po celý zbytek utkání se domácí tlačili do zakončení s vidinou vyrovnání a hosté zase nebyl schopni využít nabízejících se okének v obraně domácích. Přes šance na obou stranách další gól již nepadl - objektivně vzato jazýčkem na vahách byli brankaři, kde Štípa měla jednoznačně v podobě Hambálka o mnoho větší kvalitu.“

NEDAŠOVA LHOTA – LUHAČOVICE B 0:0

Petr Pacík, trenér Nedašovy Lhoty: „Ze zápasu jsme měli respekt, hráli jsme se silným soupeřem. Ukázalo se však, že i s takovým týmem se dá hrát. Oba týmy si vytvořily šance, chybělo však lepší zakončení, dobře zachytali brankáři. Nastřelili jsme i tyčku, náš hráč trefil nůžky, soupeř to vykopl z branky ven. Mohli jsme vyhrát i prohrát, dělba bodů je zasloužená. Remíza je pro nás velký úspěch, jakoby výhra! Luhačovice měly dva chlapy stabilně hrající za A-tým a další tři z lavičky. Odedřeli jsme to, za bod jsme neskutečně rádi.“

Pavel Löbb, trenér Luhačovic B: „Na extrémně těžkém, hodně podmáčeném hřišti jsme odehráli fyzicky náročné utkání. Vyznáváme kombinační hru, ta byla téměř nemožná. Na to se však nevymlouváme, soupeř měl stejné podmínky. Když se na zápas dívám s odstupem času, hráčům nemám co vytknout – byli jsme silní na míči, dostávali jsme se do zakončení, šancí. Byl to odmakaný zápas. Jak to někdy ve fotbale bývá, gól bychom nedali ani do půlnoci. Byli bychom rádi za tři body, pro které jsme také do Nedašovy Lhoty jeli, nebylo nám však přáno. Myslím si, že jsme byli blíže výhře než soupeř, vypracovali jsme si hodně příležitostí, domácí hrozili ze standardek a brejků po odkopech, což jsme eliminovali. Ztráta těch bodů mě každopádně mrzí. Poslední zápas podzimu hrajeme doma se Slopném, chceme zakončit vítězně. Štípa nám teď odskočila, fotbal je však nevyzpytatelný, příště mají Klobouky.“

LAČNOV – NÁVOJNÁ 3:3 (1:1)

Václav Miklovič, hráč Lačnova: „Přežili jsme šance, zachytal nám brankář. Brzy jsme přesto dostali smolný gól, který jsme si sami vstřelili. Podařilo se nám zareagovat, vyrovnali jsme na 1:1. Na těžkém podmáčeném terénu však více šancí měla Návojná. Ve druhé půli se příležitosti začaly vyrovnávat, vypracovali jsme si jich i víc, jedna nám vyšla. Postupem času se ukázal chtíč hostů, hodlali vyrovnat, my však v 86. minutě vstřelili gól na 3:1. Pak byla sporná penalta, navíc jsme ještě dostali gól na 3:3: Asi jsme si to měli pohlídat, někdy to tak bývá. Odcházíme však znechuceni. Příští zápas v Jasenné bude klíčový, musíme tak k němu i přistoupit. Případná výhra však neznamená, že je záchrana jasná. Každopádně by bylo dobré přezimovat na jiné než nesestupové pozici a pak v zimě pořádně potrénovat.“

Ondřej Macháč, vedoucí Návojné: „Zápas jsme měli rozhodnout už v prvním poločase, vytvořili jsme si v něm čtyři pět gólových šancí. Bohužel jsme vstřelili pouze jednu branku, to si domácí ještě dali vlastní. Lačnov v podstatě z ojedinělé šance vyrovnal. Ve druhém poločase jsme si vypracovali další dvě šance, byly to dvě gólovky – buď však míč skočil na těžkém terénu nebo zachytal domácí brankář. Potvrdilo se tak nedáš – dostaneš, domácí se dvěma brankami dostali do vedení 3:1. Patrik Naňák se ovšem ukázal jako správný kapitán, když snížil z penalty, křižnou střelou  vyrovnal na 3:3. Jsou to dva ztracené body, jednoznačně jsme měli vyhrát. Nastavení zápasu? Rozhodčí nastavil tři minuty, tak se i hrálo. Domácí pouze měli špatně seřízenou tabuli, šla jim dopředu.“

VALAŠSKÉ KLOBOUKY – VYSOKÉ POLE 5:3 (4:0)

Vojtěch Číž, trenér Valašských Klobouk: „V první řadě jsme rádi za tři body, především jsme se chtěli očistit z minulého týdne. Hodně věcí jsme si museli vyříkat. Úvodní poločas tomu zcela odpovídal, byl výborný zcela ve všem. Kluci skvěle šlapali, mohli jsme vyhrát i vyšším rozdílem. Navíc jsme vstřelili krásné góly po kombinačních akcích. Předváděli jsme jeden z nejlepších fotbalů za dobu, co jsem u týmu. Soupeř nehrál špatně, snažil se nás presovat, dojíždět, dohrávat, vůbec jsme mu to však neumožnili, ve všem jsme byli lepší. Ve druhém poločase jsme bohužel třikrát inkasovali, první jsme si zasloužili. Chtěli jsme hrát vzadu na nulu, což se nám nepodařilo, přestali jsme úplně hrát, byli jsme bez pohybu, soupeř se do toho opřel. Sice jsme pak vstřelili gól na 5:1, po nešťastné brance a možná podcenění situace u gólmana to už bylo jen 5:3. Zda nás druhý poločas mrzí i kvůli divákům? Škoda, že jsme to nedotáhli větším brankovým rozdílem, asi už nám však docházely síly, ani jsme neměli tolik stoprocentních šancí. Tři body jsme na druhou stranu potřebovali jako sůl. Klukům však patří poděkovat, že se z toho dostali.“

Dominik Tománek, hráč Vysokého Pole: „Nedělní fotbalové odpoledne nabídlo utkání dvou různých poločasů. Po první půli svítilo na světelné tabuli skóre 4:0 pro domácí. Do brány jim padlo prakticky všechno, do čeho kopli. Do druhého poločasu jsme šli s tím, že si nechceme odvézt velký debakl. Podařilo se nám vsítit tři branky, kdy se dvakrát prosadil Bartoška a domácí si vstřelili vlastní gól. Bohužel jsme nenavázali na výkon z Luhačovic a prohráli 5:3.“


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...