JASENNÁ – LUHAČOVICE 2:5 (0:3)
Milan Řezníček, trenér Jasenné: „V zápase s Luhačovicemi jsme chtěli po dvou prohrách bodovat, ale taky jsme chtěli napravit dojem z Poteče a hrát trochu kvalitnější fotbal. To druhé se nám celkem podařilo a v průběhu celého utkání jsme si vytvořili daleko víc gólových příležitostí než jen na dva góly, které jsme dali. O výsledku se bohužel rozhodlo už v prvním poločase, kdy jsme dostali tři laciné branky. Náš mladý gólman si vybral slabší den, ale nic se neděje, jedeme dál.“
Pavel Löbb, trenér Luhačovic: „Konečně to vyšlo, po měsíci a půl jsme vyhráli! Do Jasenné jsem odjížděl s určitou nervozitou, víme, jak dokáže zahrát a silné soupeře potrápit. Tradičně jsme na poslední chvíli řešili sestavu, dopoledne se mi vinou zranění odhlásili tři hráči. Nakonec jsme to složili úspěšně. Před zápasem proběhla důrazná promluva, kdy jsme si jasně řekli, kdy, co a jak chceme hrát. V první řadě jsme chtěli být aktivní, což nám opravdu vyšlo, po poločase jsme vedli 3:0. Na naší straně stálo i štěstí, padly góly, které opravdu patří do kategorie kuriózních – jeden z autu, další po chybě domácího brankáře, který se do druhého poločasu nechal vystřídat, čemuž se upřímně nedivím, byly to velké minely. Do další půle jsme změnili taktiku, domácí se gólem dostali do hry, výsledek jsme si však dokázali pohlídat. S předvedeným výkonem jsem úplně spokojený nebyl, tentokrát však účel světí prostředky, potřebovali jsme bodovat za každou cenu. Za vítězství jsme s pokorou rádi, už se díváme na další zápas.“
SK ZLÍN 1931 – LAČNOV ODLOŽENO NA 24.5.
Jaroslav Novotný, trenér Pasek: „Lačnov ve středu volal, že nepřijede, že jich je málo, už naposledy v Kloboukách byl ve 12 lidech. Nechtěli jsme to řešit kontumací, tím, že bychom vyhráli bez fotbalu. Přistoupili jsme tak na náhradní termín pátek 24. května. Osobně jsem byl naštvaný, někteří hráči brblali, většina z nich to však přijala. Na druhou stranu je škoda, že mančafty v okrese nedokážou poskládat kádr, podle mě pak na této úrovni nemají co dělat. Z tohoto pohledu mě to mrzí. Kdyby něco podobného bylo na naší straně, tak nevím, jestli by to někdo udělal.“
Václav Miklovič, kapitán Lačnova: „Z důvodu vysoké marodky jsme zkusili zápas přesunout. SK Zlín nám vyšel vstříc, za což jim děkujeme!“
KAŠAVA – NEDAŠOVA LHOTA 7:0 (4:0)
Pavel Studénka, trenér Kašavy: „Před zápasem jsem hráčům důrazně domlouval za minulé kolo proti Vysokému Poli. Zabrali, podali výborný výkon, musím je pochválit. Příležitost dostali čtyři dorostenci, dokonce jsem postavil i 16letého Štěpána Červenku, který se poprvé v životě prosadil v okresním přeboru. Když se dostanu k zápasu, tak hosté mi připadali odevzdaně, mohli jsme vstřelit i více branek. Jsem rád, že jsme se přehoupli přes hranici 40 bodů, u nás jakožto nováčka mě to nenapadlo ani ve snu. Příští kolo nás čeká těžké utkání ve Slopném, které remizovalo ve Štípě 2:2.“
Petr Pacík, trenér Nedašovy Lhoty: „Kašava nás úplně zrušila, vyhrála naprosto zaslouženě. Do zápasu jsme šli bez čtyř hráčů základu, snažili jsme se udělat vše pro to, abychom neschytali výprask, což se nakonec stalo. (hořký úsměv) Domácí mají silný mančaft, předváděli výborný fotbal, byli u všeho dříve. Na svém malém hřišti jsou navíc draví, hrají na něm velmi dobře.“
VALAŠSKÉ KLOBOUKY – POTEČ/FRANCOVA LHOTA B 7:1 (3:1)
Jaroslav Maňas, předseda Valašských Klobouk: „Hráli jsme aktivně, dopředu, soupeře jsme k ničemu nepouštěli. Najednou všichni chtěli začít útočit. I obránci. Výsledkem byl inkasovaný gól. Hru jsme znovu převzali do našich rukou, určovali jsme tempo. Poteč to na velkém hřišti fyzicky nedávala, pořádně se nedostala za půlku. Vítězství klidně mohlo skončit vyšším rozdílem, něco jim pochytal gólman. Sedm gólů v derby je přesto pěkných, přišla pěkná návštěva. Utkání proběhlo v klidu, na derby to pro nás byl dobrý zápas.“
Zdeněk Tvarůžek, vedoucí Poteče: „K tradičnímu sousednímu rivalu z Valašských Klobouk jsme přijeli sice povzbuzeni výhrou z předchozího kola, ale bez dvou klíčových hráčů záložní řady, což se později ukázalo jako zlomové. V úvodu byla ještě hra velmi opatrná, náš celek nevyužil individuální akce ze 7. minuty, kdy skvěle postavený hráč nedokázal dostat míč do prázdné branky soupeře. Zkušený celek Valašských Klobouk využil následujících rohových kopů a dostal se postupně do vedení, kdy zakončil Sáblík, Mikulčík i Nedavaška. Do poločasu jsme sice ještě snížili na 3:1, ale to bylo od nás vše. Ve druhém poločase pokračovalo nedůsledné dostupování útočníků soupeře, pokračovala převaha v celé záložní řadě a nakonec i výsledná tragická prohra ve Valašských Kloboukách. Takhle nelze odehrát mistrovské utkání mužů v okresu! Každý z hráčů se musí nad svým výkonem zamyslet.“
ŠTÍPA – SLOPNÉ 2:2 (0:1)
Martin Ráček, předseda Štípy: „Domácí z nejrůznějších důvodů nasadili do základu hned tři dorostence, kdy další dva mládežníci ještě i prostřídali v průběhu utkání, které se zprvu výsledkově lépe vyvíjelo pro hosty – ti po ranách Váni a Kolaříka zkraje druhé půle vedli už o dva góly. Štípští pak přece jen zjednodušili hru, výsledkem čehož bylo těsně před finálním hvizdem rozhodčího srovnání na konečných 2:2. Bod vzhledem k průběhu utkání musíme brát, byť jsme samozřejmě jako favorit prahli po všech. O postavení v tabulce je fakticky dlouhodobě rozhodnuté od našeho úvodního zaváhání s Návojnou.“
Petr Kolařík, trenér Slopného: „Před zápasem bychom bod určitě brali, vzhledem k vývoji a předvedené hře je pro nás málo. Vedli jsme díky Martinu Váňovi, který se prosadil krásnou střelou přibližně z pětadvaceti metrů. Do poločasu jsme tento stav ubránili. Ve druhém jsme chtěli hrát ze zabezpečené obrany a čekat na šance, což se nám dařilo, po špatné přihrávce obránce Štípy se trefil Kolařík. Ještě více jsme se zatáhli, domácí si vypracovali hodně šancí, hlavně po centrech zkraje hřiště, hrozili ve vzdušných soubojích, padla tam i nějaká tyčka. Snížili poté, co před gólem byl faul na našeho hráče. My jsme měli další dvě tři tutové šance, v 89. minutě jsme šli sami na gólmana, ten to vyrazil na roh. Mohlo to být definitní razítko. Štípa nakonec vyrovnala v 95. minutě, přitom se nastavovaly jen dvě minuty. Na šance to byl vyrovnaný zápas. Kluky musím pochválit, oproti předchozímu kolu předvedli diametrálně odlišný výkon.“
NÁVOJNÁ – VYSOKÉ POLE 1:3 (0:0)
Ondřej Macháč, brankář Návojné: „Tato „hra“ neměla s fotbalem na obou stranách nic společného. K vidění bylo pramálo fotbalových akcí, naopak hodně soubojů. Mužstva z obrany pouze nakopávala do útoku. Hosté měli tři šance, dali dva góly, my tři a nevstřelili ani jeden. V 90. minutě jsme z penalty snižovali na 1:2, v nastavení jsme po mé hrubce v bráně dostali třetí gól. Náš výkon? Nevím, proč jsme tak hráli, nesnažili jsme se o kombinaci, chyběl nám pohyb, nabídka, obránci neměli komu přihrát, z čehož pramenily nákopy. Hosté si je pohlídali, odhlavičkovali.“
Dominik Tománek, hráč Vysokého Pole: „Už od začátku utkání jsme vycítili, že bychom mohli z Návojné, kde se nám dlouhodobě nedaří, odvézt nějaký bodík. Pamětníci v kádru tvrdí, že snad za posledních 20 let jsme z Návojné odvezli jednu remízu. A už úvodní minuty našemu cíli nasvědčovaly, protože nenastal klasický domácí tlak z úvodu utkání. Pomohlo tomu i to, že jsme neměli výrazné absence klíčových hráčů jako ve Štípě, až na zraněného Martinuse jsme byli komplet, co se týká rozdílových hráčů. Do sestavy se vrátil Bartoška, Machů, Doruška i z Londýna navrátivší Trčka. V prvním poločase jsme domácí, kromě dvou šancí, prakticky do ničeho nepustili. Naopak my jsme si vytvořili několik slibných šancí. Bohužel jsme je však nedokázali zužitkovat díky naší jalové koncovce. Do kabin se tak šlo za stavu 0:0. Hned po pěti minutách druhého poločasu skóroval domácí hráč, kdy lízl svou lysinou míč za záda vlastního bezmocného gólmana. Nutno dodat, že tomu velkou měrou přispěl Machů. V prvním okamžiku jsme mysleli, že byl střelec on, protože to byla pro něj typická pozice. Ale ukázalo se, že míč dopravil do branky domácí hráč. Poté následovaly další velké šance, kdy šel dvakrát sám na brankáře Bor, ale bohužel neproměnil. Naštěstí několik minut na to skóroval po pěkně kombinaci Fojtů a posunul nás o kousek blíže historickému vítězství. Poté se hra postupně vyrovnala a domácí nám dlouhými nákopy znepříjemňovali život. Ale do žádné vyložené šance se nedostali. Utkání už spělo ke konci, ale Martin "Gudas" Trčka se rozhodl, že utkání ještě zdramatizuje a v 91. minutě poslal k zemi ukázkovým bodyčekem v šestnáctce domácího borce k zemi. Návojná penaltu proměnila a vypadalo to, že je zaděláno na drama. To ovšem utnul o dvě minuty později ránou přímo doprostřed brány opět Kuba Fojtů, nutno přiznat za velkého přispění domácího brankáře, který se nepochopitelné místo rukou snažil míč zpracovat nohou. Ten mu proklouzl za brankovou čáru a my tak mohli začít oslavovat.“
ÚJEZD – JAROSLAVICE 3:2 (1:1)
Ivan Pecha, trenér Újezdu: „Ohlas trenéra Újezdu doplníme.“
Miroslav Březina, trenér Jaroslavic: „Byl to zvláštní zápas. Vstoupili jsme do něj bojácně, soupeř na nás vletěl, měl převahu, avšak bez šancí. My jsme z pěkného protiútoku trefili hlavou jen tyč. Po dlouhém autu jsme u nás ve vápně měli trmu vrmu, odrazilo se to k nim, dali šťastný gól. My jsme byli více na míči, ke konci půle jsme vyrovnali z penalty. Myslel jsem si, že nás to nakopne, bohužel jsme se v úvodu druhého poločasu nevyvarovali chyb, z čehož pramenil druhý gól Újezdu, třetí byl vlastní. Prostřídali jsme to, hra se oživila, vstřelili jsme už pouze gól a nastřelili břevno, více jsme toho nestihli. V závěru po standardce útočník hlavou minul bránu, příliš se soustředil na to, aby ho pořádně trefil, dal jen nad. Zápasu by asi slušela remíza. Jsme trochu zklamaní.“
Načítám výsledky ...
Načítám tabulku ...
