„Nastupuji v útoku, tak se ode mne nějaké góly čekají. Jsem rád, že se mi to celkem povedlo. Na druhé straně branky nejsou samozřejmě jenom moje zásluha. Pracuje na ně celé mužstvo. Já už pak jen dávám rozhovory do novin,“ usmívá se Vavruša.

I když se od navrátilce z Rakouska góly čekaly, patnáct branek je slušný počin i na borce, který má i starty ve druhé lize nebo v MSFL. „Žádné mety si nedávám. Jsem fakt rád za každý gól, který týmu pomůže k dobrému výsledku,“ říká skromně.

V nejnižší krajské soutěži sice patří mezi vyhlášené kanonýry, ale v minulosti měl spíše jiné úkoly. Možná proto si ani nevede žádnou statistiku.

Vavruša osobní čísla neřeší, mnohem lepší pocit má z týmového úspěchu. A i z tohoto pohledu má velkou radost. Fryšták, kde čtyřiatřicetiletý fotbalista zakotvil, je v čele

I. B třídy skupiny B. Před druhou Admirou Hulín má pohodlný osmibodový polštář.

„Momentálně se nám daří. V kabině panuje dobrá nálada, což je důležité, takže všechno je podle mých představ,“ prohlásil.

Vozidla, která muž poškodil
Recidivista řádil na Zlínsku. Kradl i střílel do výloh a aut

Luxusním náskokem se ale nenechá uchlácholit. Jaro nemusí být tak pohodové, jak si leckteří soupeři myslí. „Ve hře je stále hodně bodů, rozhodnuto zdaleka není,“ míní Vavruša. „Máme sice odskok, ale za námi je tabulka hodně vyrovnaná. Každý nás bude chtít porazit a snížit náš bodový náskok,“ ví klíčový hráč Fryštáku.

Postup do vyšší třídy není pro tým vedený trenérem Jakubem Hrnčiříkem prioritou. Hlavní je pohledný fotbal, aby se fanoušci bavili. „Mužstvo ale určitě má kvalitu na to, aby postoupilo zpět do první A třídy. Jak to ale nakonec bude, uvidíme až po konci sezony,“ říká.

Podle většiny účastníků je nejnižší krajská soutěž ideální. „K vidění jsou krásné góly po pěkných akcích, spousta derby zápasů, emoce na hřišti i v hledišti,“ souhlasí zlínský odchovanec.

Před příchodem do Fryštáku hrával v Rakousku, odkud se ale kvůli nepříjemnému zranění vrátil domů. „Musel jsem na operaci s ramenem a klub si za mne našel náhradu, takže jsem začal trénovat ve Fryštáku a nakonec to dopadlo tak, že tam i hraji,“ líčí.
Fotbal ho stále baví. Zdraví drží a motivace mu na rozdíl od jiných bývalých spoluhráčů neschází. „O tom, do kolika let chci běhat po trávníku, jsem nepřemýšlel. Zatím si tak starý nepřipadám,“ usmívá se.

Za kariérou se ještě ohlížet nechce. „Tak za ty roky byly i sezony, kdy jsem měl formu a fotbalově se mi dařilo. Já ale nikdy nějakých úspěchů, co by stálo za rozhovor do novin, nedosáhl. Ale třeba se letos zadaří a s kluky oslavíme postup, na který časem rádi zavzpomínáme,“ dodává s úsměvem.