Rodák ze Slavkova, jenž nemá nic společného s někdejším skvělým forvardem a farářem ze sousedního Dolního Němčí, nastoupil ve všech třech dosavadních duelech ševců.

Zatímco minulý týden proti Slovanu Bratislava ani Trenčínu neskóroval, v prvním zápase proti Uničovu v poslední minutě pečetil triumf Zlíňanů.

„Jsem rád za šanci, kterou jsem dostal. Hodně si toho cením. Doufám, že mě to v kariéře posune dál,“ přeje si urostlý forvard.

Poctivý mladík si příležitosti nesmírně váží. Proto v tréninku ani v zápase nic nevypustí. Maká na sto procent, ani to však někdy nestačí.

Před necelým rokem hrál dorosteneckou ligu, která byla kvůli covidu přerušená a nakonec předčasně ukončená. A najednou naskočí na Tehelnom poli, kde se postaví slovenskému šampionovi. „Byl to celkem velký skok,“ uznává.

Na duel se Slovanem ale jenom tak nezapomene. I když šlo pouze o přípravu, byl to pro Bobčíka i další mladé zlínské fotbalisty velký svátek.

„Byla to nádhera,“ líčí. „Výborný soupeř, krásný stadion. Poprvé jsem pocítil profesionální fotbal,“ přidává.

O podobných duelech na jaře jenom snil. Vždyť šikovný útočník stejně jako ostatní mladíci kvůli pandemii koronaviru vůbec nehráli. Dlouho se jenom připravovali bez balonu, sami běhali. „Bylo to o ničem,“ přiznává.

Osmnáctiletý útočník začal s fotbalem v rodném Slavkově. Ve vesnici ležící kousek od Uherského Brodu ale dlouho nevydržel.

Jelikož mezi vrstevníky a kamarády z vesnice vyčníval nejen svojí postavou, ale hlavně výkony, stěhoval se do Uherského Hradiště.

Ve Slovácku prošel většinou mládežnických kategorií, hrával tam až do dorostu. Trenéři jej stavěli do středu zálohy, na hrot se posunul až později.

Kvůli škole ale vyměnil Slovácko za Zlín. Od kamarádů si vyslechl spoustu narážek. Rivalita mezi krajskými rivaly je velká.

„Ze začátku jsem to vnímal celkem dost, protože ve Slavkově většina kluků fandí Slovácku,“ ví dobře.

V Baťově městě letos odmaturoval na Obchodní akademii T. Bati. Podal si přihlášku i na vysokou školu, ale ještě neví, zda ročník zahájí. Fotbal má momentálně přednost. Kariéře podřizuje vše.

„Chtěl bych to dotáhnout co nejdál. Táhne mě to hlavně do zahraničí,“ dodává závěrem.

Prvořadým cílem je ale prosadit se ve Fastavu, být součástí ligové party. Našlápnuto má slušně. Teď jenom nepolevit a makat dál.