Byť mu ji sudí Orel nejprve odepřel, když gól označil za vlastní, nakonec byla branka dodatečně připsána letní posile z druholigové Líšně.

„Na jednu stranu z ní mám radost, protože to je můj první ligový gól, na druhé straně z toho mám trošku hořkou pachuť, protože to nestačilo na žádný bod. Z tohoto důvodu ve mně převládá spíše smutek,“ přiznává čtyřiadvacetiletý stoper.

Přímo v Edenu to vůbec neřešil. V hlavě měl spíše nepříznivý výsledek, mrzel jej další neúspěch. „Jelikož jsme prohráli, bylo mi to jedno,“ tvrdí.

Černín se ke gólovému zakončení dostal krátce po příchodu na hřiště. Trenér Vrba urostlého zadáka poslal v závěru střetnutí na hrot, aby vyhrával souboje, sklepával míče pro spoluhráče.

Nakonec v 84. minutě po centru Vukadinoviće sám udeřil, když jeho hlavičku srazil mimo Kolářův dosah domácí obránce Vlček.

„Když jdu do útoku takto ke konci zápasu, tak se tam cítím dobře, ale v Líšni jsem hrál někdy nahoře od začátku, což tak dobré nebylo. Jako stoper mám trošku výhodu. Vím, jak se obránci chovají, co si mohu dovolit a co ne, ale daleko lépe se cítím vzadu,“ přiznává.

Rodákovi z jihomoravské Ladné pomáhá před oběma brankami hlavně výška. Dvoumetrový borec nejde na trávníku jen tak přehlédnout. „V nižším věku, kdy jsem se vyvíjel a rostl, jsem to měl obtížnější, ale postupem času jsem zapracoval na koordinaci a už s tím problém nemám,“ tvrdí.

I když si jej někteří fanoušci při setkání tipují na basketbalistu či volejbalistu, Černín kolektivním halovým sportům nikdy neholdoval. „Mám trošku levé ruce,“ vysvětluje s úsměvem.

Zato s fotbalem se dostal až do ligy. Cesta mezi profesionály ale byla poněkud trnitá. Do Brna sice zamířil z Břeclavi již jako mládežník, ve Zbrojovce ale moc šancí nedostal. Na Srbské si ve FORTUNA:LIZE připsal pouhých pět startů, pak putoval po hostování. Nejdříve hrál v Blansku, pak v Líšni.

„Když jdete do ligového týmu, doufáte, že se v něm udržíte. V Brně jsem ale nepodával takové výkony, jaké jsem měl. Navíc tam byly i nějaké neshody, ke kterým už se nechci vracet a vyjadřovat,“ říká.

Stejně jako jiným borcům mu v kariéře pomohla Líšeň. Na okraji Brna se stal oporou, svými výkony si vysloužil nabídky z nejvyšší soutěže.

„Ale zase tak jednoduché dostat se z Líšně do ligy není,“ říká s úsměvem. „I když jsme do posledního kola bojovali o účast v baráži, stejně v létě přestupovali spíše kluci z jiných týmů,“ na mysli má třeba Vasila Kušeje z Prostějova.

Přitom Hanáci se na rozdíl od Brňanů pouze zachraňovali. „My jsme hráli v popředí tabulky a do ligy stejně nikdo nešel,“ nechápe.

Důrazný zadák, kterého v minulém ročníku sledovalo více ligových týmů, měl štěstí a nakonec skončil ve Zlíně. „Byl asi nejrychlejší a dokázal se domluvit s Líšní. Co mám zprávy, tak nabídky z jiných klubů nebyly pro Líšeň tak finančně zajímavé,“ uvedl.

Do Baťova města však dorazil až po letní přípravě, den před utkáním se Spartou. „Ideální to úplně není,“ připouští. „S kluky se seznamuji za pochodu. Není jednoduché se dostat do sestavy. Trenérovi musím dokázat, že si nominaci zasloužím. Ale říkal mi, že mi dá nějaký čas na rozkoukání a pomalu mě bude zapracovávat. Vím, že ze začátku moc hrát nebudu,“ přidává.

Gól do sítě Slavie mu ale může jedině pomoct. „Já doufám, že jo,“ přikyvuje. „I když hra na konci střetnutí byla poněkud rozháraná, bylo to nahoru a dolů a s taktikou to nemělo moc společného, můj výkon nebyl úplně špatný,“ myslí si.

Černín musí být trpělivý. Času má ale dost. Vždyť na Letné podepsal smlouvu na 3,5 roku.

Na vyšší tempo i menší prostoje na trénincích už si zvykl. Nyní se seznamuje s prostředím, hledá si bydlení. Zatím přespává na hotelu a společně s týmem se chystá na další domácí duel proti Liberci.

„Slovan jsem moc hrát neviděl, ale vím, že trenér Kozel vyznává hodně kombinační fotbal, takže to pro nás bude další hodně těžký zápas,“ tuší.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...