„Samozřejmě mě to mrzí. Město i klub jsem si dost oblíbil. Zdejší prostředí i lidé mi vyhovovali, také fanoušci byli dobří. Celkově mě to bavilo, škoda, že to končí,“ povzdechl si vítěz Superpoháru i účastník základní skupiny Evropské ligy v roce 2017.

Štve vás konec ve Zlíně hodně?
Bohužel skončila mi smlouva a novou jsem nedostal. Abych byl upřímný, očekával jsem trošku jiné jednání. O smlouvě jsme se bavili až třicátého června, tedy v den jejího vypršení. Bylo mi řečeno, že chtějí omladit kádr. I když si ve třiceti letech nepřipadám starý, rozhodnutí vedení klubu respektuji. Jenom mě mrzí, že se to neřešilo dřív, abych věděl, na čem jsem.

Fanouškům se už v dresu Fastavu neukážete. Stihl jste se alespoň rozloučit se spoluhráči?
V pátek jsme si v kabině podali ruce. Jinak jsme měli společnou večeři, na které jsme všechno probrali. Bylo na co vzpomínat. Hlavně kvůli oficiální rozlučce se sezonou jsem si prodloužil pobyt ve Zlíně, abych mohl s kluky ještě chvíli pobýt. Nechtělo se mi hned utíkat. Hodně jsme se skamarádili. Hlavně s Hlínou (Hlinka – pozn. red.), Rakym (Rakovan – pozn. red.), Tondou Fantišem nebo Jirasem (Jiráček – pozn. red.) jsme chodívali na večeře. Zapomenout nesmím ani na Roba Matejova, se kterým jsme si zase nejvíce rozuměli na hřišti, či Dominika Simerského a Patrika Hučka.

Jídlo máme lepší v Bosně

Už víte, co bude dál?
Vůbec netuším. V sobotu odjíždím s rodinou domů do Bosny, kde si budu hledat další angažmá. Uvidím, jaké možnosti se mi naskytnou. Agenta sice mám, ale nejistota je trošku znát. Všichni víme, jaká je momentálně ve světě situace. Nikdo neví, co bude. Já se však nebráním žádné nabídce. Klidně budu hrát v Česku i jinde.

Jak budete na Zlín vzpomínat?
Určitě v dobrém. Nikdy nezapomenu na zápasy Evropské ligy. Byli jsme v Kodani, Moskvě nebo Tiraspolu. Rád vzpomínám i na vyhraný Superpohár se Slovanem Bratislava. Byl to vůbec můj první soutěžní zápas za Zlín. Zápasů, které vyšly, bylo víc. Navíc ve Zlíně se mi narodily obě děti, na klub i město se váže spousta vzpomínek. Mladší dcera Bea má teprve měsíc, starší Mia má dva a půl roku.

Ve Fastavu jste nikdy nepatřil mezi klíčové hráče, spíše jste byl takovým žolíkem. Seděla vám tato pozice?
Trenéři mi vždycky říkali, že jim hru rozhýbám z lavičky, což nevím, zda je přednost nebo slabina. (úsměv) Osobě mě to vždycky štvalo. Chtěl jsem hrát od začátku, ale taky jsem vždycky dělal to, co po mě požadoval trenér. Osobně jsem si asi jako všichni ostatní spoluhráči nejvíce rozuměl s Michalem Bílkem, i když naše začátky nebyly jednoduché (úsměv). Rád mám i trenéra Páníka, který mi říkal, že se mnou byl spokojený.

V Česku, kde jste si našel i ženu, jste celkem strávil deset let. Musel jste si po příchodu z Bosny hodně zvykat?
Ani ne. Život v obou zemích je dost podobný. Jenom u nás v Bosně se chodí i večer do restaurací, sednout na kávu, což mi trochu chybělo. Na druhé straně jsem se v Česku naučil chodil brzy spát. (úsměv). Jídlo máme lepší v Bosně. Hlavně burek a čevabčiči, nejlepší jsou v Sarajevu. Tady jsou jídla těžší. Nejvíc mi chutná kachna se zelím a knedlíkem. Taky mám rád pivo, které je silnější než u nás.

Líbilo by se mi žít v Táboře

A co život profesionálního fotbalisty v Česku? Je jiný než v Bosně?
Těžkou soudit. Já jsem z Bosny odešel ve dvaceti letech. Nejlepší zázemí bylo v Mladé Boleslavi. V Čáslavi, Táborku i Zlíně bylo skromnější, i když třeba tady se nyní trošku zvedá. Hlavně na Vršavě se pracuje na zlepšení tréninkového centra.

Co říkáte na současnou situaci? Že se liga kvůli pandemii koronaviru snad ani nedohraje …
Je to divné. Chvílemi mi to přijde jako taková fraška. S ligou už to nemá moc společného, přes některé opatření a nařízení ale nejede vlak. Rozhoduje vyšší moc. Třeba ale v Bosně se liga ukončila. Vyřešili to tak, že poslední tým sestoupil, naopak tým, který v té době vedl ligu, se stal mistrem.

Jaká je současná úroveň bosenského fotbalu?
Tamní liga má nižší úroveň než česká. Hraje ji jenom dvanáct týmů, takže kvalita se oproti minulosti trošku zvedla. Tradičními týmy jsou FK a Železničar Sarajevo, Zrinskij Mostar či jeho konkurent Velež Mostar. Vzniklo tam taky pár nových klub, které vlastní bohatí majitelé. Ti chtějí svá mužstva dostat do Evropy. Rivalita hlavně městskými kluby je obrovská. Lidé v Bosně fotbal milují, ale na zápasy chodí málo lidí. Hlavně kvůli situaci na svazu. Fanoušci to kvůli funkcionářům bojkotují.

Usadíte se po kariéře v Česku, nebo se vrátíte do Bosny?
Ještě jsme o tom s ženou nepřemýšleli, ale osobně bych se chtěl usadit tady v Česku. Líbilo by se mi žít v Táboře či okolí.