„Taková role by mě rozhodně nebavila,“ říká před startem jara bývalý forvard Příbrami, Jablonce či Ostravy.
Co pro vás znamená role kapitána?
Pro mě je to velký závazek, protože ve Zlíně jsem už nějakou dobu strávil, s rodinou tady žiji. Máme tady dům a vypadá to, že tady i s největší pravděpodobností zůstaneme. Zažil jsem tady hezké i horší věci. Minulá sezona pro mě byla psychicky náročná, ale i tak si jí vážím, protože nás může akorát zocelit.
Je vidět, že Zlín vám přirostl k srdci.
Po letech v Praze a v Ostravě jsem se chtěl usadit. Předcházející období bylo takové divočejší. I proto jsme s rodinou ve Zlíně zakotvili. Tím, že žena si tady našla práci, dcera chodí do školy v Malenovicích, syn zase v Pohořelicích, už nechci, abychom neustále pendlovali. Vím, že fotbalová kariéra není dlouhá a můžu jít hrát jinam, což neovlivním, ale chceme zůstat tady.
Mění se pro vás páskou na ruce něco?
Ne. Já nejsem jediný kapitán ve Zlíně. Dominik Simerský je pořád jednička. Já jsem dvojka, pak je tam Dosty (Dostál – pozn. red.), doplňujeme se i s dalšími staršími kluky, jako je Bárt. (Bartošák – pozn. red.) Určitě to není jenom o mě. Všichni jsme stejně staří. Všechno konzultujeme společně, v nějakých čtyřech, pěti lidech.
Kdo byl vaším kapitánským vzorem?
Ze začátku mé kariéry to byl Dan Huňa, který mi pomohl, když jsem přišel v šestnácti letech do áčka Příbrami. Zmínit musím Martina Lukeše, velkou legendu Baníku. Ten mi zase pomohl s adaptací v Ostravě. Našli jsme si k sobě cestu. Zapomenout nesmím ani na Vaška Procházku, se kterým jsme dodnes v kontaktu. Všichni to byli charakteroví hráči, měli toho hodně za sebou. Od takových borců si člověk musí něco vzít.
Už vyhlížíte start jara?
Všichni se na ligu těšíme. Zimní příprava byla dlouhá. Jsem rád, že i když kluky hlavně na začátku trápily zdravotní problémy, nyní jsme až na dlouhodobé marody Žáka a Tkáče všichni zdraví. Určitě nám pomohlo soustředění v Turecku. Změnili jsme prostředí, potrénovali na přírodní trávě. Bylo tam super jídlo, super podmínky. Začátek jara bude těžký, hned v prvním týdnu náš čekají tři zápasy, ale věřím, že jsme připravení a začneme dobře.
Celkově hned v únoru odehrajete šest utkání. Není to moc?
Každý fotbalista radši hraje než trénuje. Mně to nevadí. Horší je jenom cestování, třeba do Teplic to máme daleko. Takovou situaci už jsme ale zažili a musíme se s tím vypořádat. Je tam dohrávka se Slavií, kterou stejně jako Spartu nebo Plzeň dokážeme doma potrápit. A pak přijde na řadu derby. Pro lidi z regionu to bude svátek. Mohli by nám proti Slovácku pomoct fanoušci.
Důležité bude dobře začít, že?
Jednoznačně. Zápas s Teplicemi je pro jaro klíčový. Ještě mám v hlavě minulé utkání, chci to Teplicím strašně moc vrátit. Sice už je to nějaká doba, ale pořád to ve mně bublá. V kariéře jsem nic horšího asi nezažil. I proto doufám, že tam budeme bodovat a nejlépe vyhrajeme.
Loňská sezona byla celkově hodně psychicky náročná. Bude to letos klidnější?
Bohužel to tak je. Loni v létě nějaké extra velké doplnění nepřišlo. Tým doplnili mladí šikovní kluci, kteří potřebovali nějaký čas na adaptaci. Nyní mají za sebou půlrok, kdy hlavně konci podzimní části ukázali, že hrát umějí. Všichni jsou do dobří a platní fotbalisté. Nyní se mužstvo dobře doplnilo. Konečně máme velkého a silného útočníka, který pomůže udržet vpředu balon. Schánělec je velice pracovitý hráč. Jistě ukáže, co v něm je. Přišli i další kluci do defenzivy. Clay je nepříjemný hráč, což jsem si mohl ověřit na soustředění (úsměv) Zviad je rychlostní typ. Takový podsaditější, ale umí jeden na jednoho. Takový Vakho 2. Já bych si strašně přál, aby záchrana nebyla na poslední chvíli a s nervy jako minulý rok. Bodová propast není taková. Když se nám povede dobře začít, můžeme tabulkou stoupat vzhůru. Byl bych moc rád, abychom to odehráli v co největším klidu.
Vidíte taky, že to klub se záchranou myslí naprosto vážně?
To jen otázka na vedení klubu. Z mé pozice to nemohu moc hodnotit. Teď se do toho řízlo, přišli noví hráči. Je vidět, že to myslíme vážně. Snad lidi nezklameme a zase to zvládneme, aby ve Zlíně byla alespoň fotbalová první liga.
Věříte, že se vyhnete baráži?
Já tomu věřím! Situace je pro nás nyní lepší. Věřím, že budeme dál pokračovat v práci pod trenérem Červenkou a pro soupeře budeme dál nepříjemní. Nechceme hlavně dostávat góly, což je v boji o záchranu hlavní.
V přípravě jste jich ale ani moc nedávali. Je to problém?
Góly musí přijít, protože do šancí jsme se dostávali, ale jenom shodou nějakých okolností to člověk tam nedostal.
Na soupisce jste uvedený jako útočník, ale vpředu je nyní přetlak. Už víte, na jakou pozici s vámi trenér Červenka počítá?
Na toto se mě neptají jenom novináři, ale i lidé z mého okolí. Já vždycky říkám, že budu hrát tam, kam mě postaví trenér. I kolikrát za trénink vystřídám tři nebo čtyři pozice. Já se vždycky budu snažit odvést stoprocentní výkon a pomoct týmu.
Ruku máte už v pořádku? Co se vám vlastně v Turecku přihodilo?
Stalo se to v jednom souboji. Cletus do všeho chodí naplno. Je mu jedno, že je zrovna předzápasový trénink. Nešťastnou náhodou mi dupl svojí plnou vahou na ruku. Ucítil jsem velkou bolest. V ten moment jsem si myslel, že mám zlomenou ruku. Naštěstí se to nepotvrdilo. Dva nebo tři dny jsem to měl nateklé a pak jsem šel normálně trénovat, do zápasu. Teď jsem naprosto v pořádku, připravený.
Načítám výsledky ...
Načítám tabulku ...
